Český strakatý pes

Základní údaje plemena

Země původuČeská republika
Název v zemi vznikuČeský strakatý pes
Kategorie dle FCIN. Neuznaná plemena
Velikost40 - 55 cm
Hmotnost15 - 20 kg
Osrstěnía) krátké, přilehlavé s podsadou, patrnou především v zimě; b) dlouhé, jen nepatrně vlnité, rovněž s podsadou. U dlouhosrtstých je srst kratší na hlavě a na předních stranách končetin.
Zbarvení srstiVyskytují se dva typy zbarvení: - černožlutobílé s černým nosem a tmavým okem - hnědožlutobílé s játrovým nosem a světlejším okem. Základní zbarvení je vždy tmavé (černé, hnědé) se žlutými znaky.
Celkový dojemPes střední velikosti, mírně obdélníkového rámce těla, souměrné stavby těla s výrazem zdravé konstituce, líbivý díky svému zbarvení.
PovahaMírný a přátelský vůči lidem i zvířatům, bystře sleduje své okolí, je dobrý hlídač.
Zaměnitelné plemenoS obyčejnými "voříšky", od nichž se liší rozložením barev a typovou jednotností. None

Charakter a chování

Charakteristiku povahy lze, stejně jako u jiných psů, odvodit z původního využití plemene. Jako laboratorní psi nesměli strakáči projevovat agresivitu vůči lidem a museli se dobře snášet ve smečce. Strakáč se snadno podřizuje a obvykle sám nevyvolává konflikty s lidmi nebo jinými psy. Je-li na to od mládí zvyklý, skamarádí se ochotně i s jinými zvířaty, například i s morčaty, králíky, kočkami nebo papoušky. Výborně hlídá, spolehlivě ohlásí štěkotem každého vetřelce, ale neublíží. Není přehnaně uštěkaný a dá si snadno vysvětlit, kdy smí a kdy nesmí štěkat. Povahově je velice tvárný, jeho výchova není náročná.

Zvykne si bez problémů na jakékoliv prostředí, od lesní samoty po centrum velkoměsta. Na svou rodinu je velmi vázán, a proto raději bydlí v bytě. Může však být bez problémů ubytován i na zahradě, hustá patrová srst ho dobře chrání proti nepříznivému počasí po celý rok. Má výbornou samočisticí schopnost Je nenáročný strávník, dokáže dobře zužitkovat i méně kvalitní potravu.Toto plemeno se může úspěšně uplatnit i v některých druzích kynologického sportu. Sportem jako stvořeným pro toto plemeno je agility. Zde může nejlépe uplatnit svou šikovnost, rychlost a temperament. Tento sport je pro psa i jeho majitele ideální zábavou. Ukázky agility můžete v současné době vidět na každé větší výstavě psů a cvičiště agility již najdete ve všech větších městech. Díky své přátelské a otevřené povaze by český strakatý pes našel jistě uplatnění i při canisterapii.

Původ psa

Původním názvem Horákův laboratorní pes byl vyšlechtěn v 50. letech 20. století pro potřeby Fyziologického ústavu Československé akademie věd v Praze. Úkolu se zhostil zaměstnanec ústavu, známý kynolog pan František Horák z Klánovic, „otec“ dnes už FCI uznaného českého teriéra. Šlechtění započalo v roce 1954, kdy František Horák spářil dva ústavní křížené psy a to vlkošedou fenu Rigu vážící 25 kg a tříbarevně strakatého psa Míšu vážícího 10 kg. Záměrem šlechtitele bylo vytvořit jednotný ráz psa vhodného jako pokusné zvíře s důrazem na klidnou, mírnou povahu, vysokou plodnost, nenáročnou na péči, s vhodnou tělesnou stavbou, velikostí a osrstěním. 4. dubna 1954 porodila Riga 9 štěňat, z nichž 2 (pes a fena) byli tříbarevní strakáči s tečkovanými bílými plochami. Dostali jména Míša 1 a Dáša 6. Další chov pokračoval na těchto dvou jedincích, protože kromě toho, že předběžně odpovídali představám tvůrce plemene, nesli zajímavé a líbivé zbarvení. Spojením Míši 1 a Dáši 6 byl v roce 1956 získán vrh devíti tříbarevných a tečkovaných štěňat. V počátcích šlechtění byl za účelem zlepšení konstituce plemene použit i německý krátkosrstý ohař Alan, který vnesl do chovu vlohy pro hnědé zbarvení srsti. Pan Horák uskutečnil i pokusné křížení s dalšími plemeny - ovčákem, bulteriérem, pointrem. Potomci těchto křížení však do dalšího chovu nezasáhli.

V roce 1960 bylo plemeno pod názvem Horákův laboratorní pes zaregistrováno v plemenné knize Československého svazu chovatelů drobného zvířectva a současně byl schválen i jeho standard. Veřejnost tyto psy téměř neznala, brány ústavu opouštěli jen výjimečně. Vůbec poprvé se oficiálně představilo na Celostátní výstavě služebních plemen psů v Praze - Chuchli, konané 27.8.1961. Zde bylo předvedeno celkem 6 zástupců plemene. V roce 1979 požádal pan Horák o převzetí plemene do řádné evidence Českého svazu chovatelů, aby mohl pokračovat s chovem i mimo ČSAV. První vrh mimo ČSAV se narodil 10.9.1981. Předání do rukou běžných chovatelů proběhlo na počátku 80. let 20. století. Plemeno bylo přejmenováno na český strakatý pes. Po několika letech však nastal útlum, díky němuž se český strakatý pes ocitl na pokraji vymření. Důvodem byl jednak malý zájem veřejnosti, tak i problémy při odchovu štěňat. Na počátku 90. let se situace zlepšila a v dnešní době je možné považovat plemeno za ustálené. Horákův laboratorní pes byl využíván více než dvě desetiletí ve Fyziologickém ústavu ČSAV k farmakologickým výzkumům, ke studiu epilepsie a k chirurgickým experimentům včetně transplantace tkání. Byl jedním z prvních tvorů, na kterém byla v naší republice provedena transplantace ledviny. Rovněž na něm bylo ověřováno chybění zubů a jeho dědičnost. Výsledky zkoumání byly shrnuty do vědeckých prací publikovaných u nás i v zahraničí.