Charakter a chování

Briard je inteligentní, velmi temperamentní pes, je veselý a velmi společenský, mírný, ale se silnými ochranitelskými pudy. Někteří se uplatní i jako psi záchranáři. Jsou vhodní i pro sportovní využití, možno je využít jako ovčácké psy. Jsou vitální a pohybliví, vyžadují dostatek pohybu a podnětů. Občas může být trochu tvrdohlavý. Při správné výchově se svému pánovi stává velmi milým přítelem, a přátelsky se chová i k celé rodině. K cizím lidem se však chová nedůvěřivě, a je proto velmi dobrým hlídačem. Nemá příliš velký smysl pro humor, proto je lépe psa neškádlit. Pokud je k tomu veden odmalička, snáší se dobře i s ostatními domácími zvířaty, ale bývá někdy dominantní k jiným psům Ke známým dětem má briard velmi dobrý vztah a chová se k nim velmi něžně a přátelsky. Nebývá agresivní, ale při jeho hrách s malými dětmi je vzhledem k jeho velikosti a ochranitelskému pudu nutný dohled dospělé osoby.

Původ psa

Briard i Beauceron mají společného předka, byl jím „Chien de Beauce“, malý spíše pyrenejskému ovčáku podobný pes s dlouhou hedvábnou srstí po těle a krátkou srstí na hlavě a v čenichové partii. Až roku 1896 vznikly z tohoto ovčáka dvě rozdílná plemena. Křížením „Chien de Beauce“ s německými dogami vznikl beauceron a křížením s baretem vznikl briarda, někteří autoři také tvrdí, že se jedná o potomka labrita. Původně se vyskytovali dva typy srsti, vlněná a kozí, ale brzy byl vlnosrstý typ ve prospěch typu s kozí srstí potlačen. Briardi mají na zadních tlapách tzv. vlčí paspárky, které se vyskytují i u ostatních psích plemen a jsou ve štěněcím věku odstraňovány. Oproti tomu je u briarda vyžadován dvojitý vlčí paspárek , kde je alespoň jedno kostní spojení k pánevní končetině. Pes, i když je dokonalý, ale neprokáže tyto nepotřebné páté a šesté prsty na tlapách, je uznán nezpůsobilý chovu.