Border teriér
Dobrý hlídač Pro začátečníky Náročný na pohyb Pro držení doma Pro držení venku

Základní údaje plemena

Země původuVelká Británie
Název v zemi vznikuBorder terrier
Kategorie dle FCIIII. Teriéři
VelikostFCI neudává
Hmotnostpes: 5,9 - 7,1 kg fena: 5,1 - 6,4 kg
OsrstěníTvrdá a hustá srst, s přilehlou podsadou
Zbarvení srstiČervená, pšeničná, šedivá s pálením nebo modrá s pálením.
Celkový dojemAktivní a živý, kostra a síla v souladu, nikdy však ani hrubý ani robustní.
PovahaŽivý a rychlý v pohybu, bystrý ve výrazu, plný očekávání a reagující při sebemenším popudu. Přátelský, vstřícný a nebojácný.
Zaměnitelné plemenoVzhledem k malé ušlechtilosti border teriéra přichází v úvahu jedině záměna s "voříškem", která je však při znalosti charakteristických rysu plemene velmi nepravděpodobná. None

Charakter a chování

Toto původně ryze pracovní plemeno má kromě povahových vlastností podmiňujících výkon i vhodnou velikost jak pro práci pod zemí, tak i na povrchu. Přitom jeho hrubá a nepříliš dlouhá srst není nikterak zvlášť náročná na údržbu, a to je u loveckého psa vždy přednost. Je značně oblíbený u městských myslivců. Díky své povaze, velikosti a přizpůsobivosti lze border teriéra označit za ideálního společníka do města, pro sportovně založené rodiny s většími dětmi. Je velmi vhodný i pro agility.

Border teriér je nesmírně pohyblivý, přitom dobře ovladatelný a učenlivý. V žádném případě nesmí být agresivní. Tvrdohlavost tak obávaná u některých plemen teriérů je u něj skutečnou výjimkou. Je přátelský i k cizím lidem, takže obvykle bývá špatný hlídač. Vyžaduje dostatek pohybu a kontakt s lidmi.

Znalci plemene na border teriérech oceňují především jejich s ničím neporovnatelný charakter a stejně jako dřív jej používají k lovu. Osvědčují se především při norování. Na rozdíl od řady ostatních teriérů je jejich psychický vývoj spíše delší a poněkud zaostává za vývojem tělesným. Border teriéři neposlouchají vždy okamžitě, ale zachovávají si určitou míru důstojné nezávislosti, neustále se však snaží ukázat, že na naše povely přece jen reagují. Ve Velké Britanii se dnes často používají také jako psi terapeutičtí v nemocnicích ,domovech pro seniory a v obdobných zařízeních.

Původ psa

Plemeno border teriéra pochází z oblasti Borderland, což je hraniční oblast mezi Anglií, historickou Loegrií a Skotskem neboli historickou zemí Alban. Plemeno je spřízněno s dalšími teriérskými rasami, jako je bedlington, dandie dinmont a lakeland teriér. Tato plemena měla pravděpodobně společné předky - staroanglické teriéry, konkrétně ty variety , které byly hrubosrsté a srst měly zbarvenou černo - tříslově, grizzly, pšeničně apod. Mezi předky tohoto plemene se řadí i některá plemena neteriérská, která se v jeho vlasti objevovala v typických smečkách. Obvykle se hovoří o tzv. vydrařích (otterhounds) z Dumfriesshire a o foxhoundech z Borderlandu. Nejstarší zprávy o "pravých" border teriérech pocházejí z konce 17. století a poukazují na již tehdy velkou oblibu tohoto plemene. Tehdy se border teriérovi říkalo různě, obvykle podle jednotlivých hrabství, ve kterých byli chováni. Existovali například coquetdale terrier, eltewater terrier nebo reedwater terrier. Konečný název border terrier údajně vznikl až po přikřížení foxhounda z Borderlandu a není tedy důsledkem výskytu samotného border teriéra na území Borderlandu.

Původní poslání plemene bylo jasné, což způsobilo dosti nejednotný vzhled představitelů plemene, poněvadž na exteriér nebyly kladeny téměř žádné nároky. Hlavním cílem chovatelů bylo vytvořit malého psa, který bude schopen následovat při štvanici smečku i jezdce na koních. Kromě vytrvalosti, rychlosti a ostrosti na škodnou byla vyžadována mimořádná snášenlivost k ostatním psům, neboť border teriéři bývali drženi a pracovali i se smečkami jiných loveckých psů, převážně honičů. O ustálení exteriéru se nejvíce zasloužili chovatelé z Northumberlandu. V roce 1890 byl předveden poprvé na výstavě, ovšem ještě nikoli v samostatné třídě, ale mezi ostatními plemeny a varietami dosud jednotlivě neklasifikovanými. Anglickým Kennel Clubem byl poprvé registrován v roce 1913, pod svým dnešním jménem však až v roce 1920.