Basenji
Pro zkušené kynology Náročný na pohyb Pro držení doma

Základní údaje plemena

Země původustřední Afrika/ Velká Británie
Název v zemi vznikuBasenji
Kategorie dle FCIV. Špicové a primitivní plemena
Velikostpes: 43 cm fena: 40 cm
Hmotnostpes: 11 kg fena: 9,5 kg
OsrstěníKrátké, hladké a husté, velmi jemné.
Zbarvení srstiČervenobílá, černobílá, trikolorní, žíhaná s bílou.
Celkový dojemLehce stavěné zvíře jemných kostí a aristokratického vzhledu.
PovahaInteligentní, samostatné, ale láskyplné a ostražité plemeno. Může být rezervovaný k cizím lidem.

Charakter a chování

Basenji je inteligentní, temperamentní pes. Je hravý a veselý, jeho povaha je vyrovnaná. Je však také velmi ostražitý, může být i svéhlavý a někdy se projevuje dominantně. Vyznačuje se také nezávislostí a schopností rychle a samostatně jednat podle vzniklé situace. Je až úzkostlivě čistotný a ke své očistě používá přední tlapky, stejně jako kočka. Basenji potřebuje stálý kontakt se svým pánem, aby byl jeho vývoj správný. Pána si většinou v rodině vybírá sám a je mu bezmezně oddán. K cizím lidem se chová poněkud rezervovaně a nepříliš důvěřivě. Samci basenjiho bývají velmi dominantní, a takovýto jedinec se může snažit prosazovat své vůdcovství ve smečce, pokud je ve společnosti dalších psů. U basenjiho platí to, co i u ostatních psů. Pokud má s dětmi dobré zkušenosti z mládí, bývá jim dobrým kamarádem.U tohoto plemene je nutné začít s důslednou výchovou a výcvikem již v raném věku. Dobře se učí, ale během výcviku se snaží prosadit svoje „názory“. Pokud je výcvik veden důsledně a spravedlivě, lze dosáhnout až překvapivých výsledků. Je však nutné vyvarovat se hrubého zacházení, protože pak by si postavil hlavu a už byste s ním nic nesvedli.

Basenji není vhodný pro chov v kotci. Potřebuje stálý kontakt se svým pánem a nejraději se zdržuje v jeho blízkosti. Má velmi rád teplo, a v bytě vyhledává místa, kam prosvítají sluneční paprsky. V Africe se tento pes používá jako slídič i jako hlídací pes. U nás se využívá spíše jako společník člověka, i když jeho zbarvení, srst a klid na stopě z něj činí výkonného lovce. Toto plemeno potřebuje mnoho pohybu, a je potřeba mu jej dopřát. Jeho pohyb připomíná klus plnokrevného koně, na první pohled zaujme. Basenji je ochoten k dlouhým procházkám, stejně jako k lenošení na gauči. Zimu snáší dobře, i když nejvíce mu vyhovuje teplé počasí a nemá rád procházky v dešti a vlhku. Není také velkým milovníkem vody a místo plavání se raději povaluje na sluníčku. Pro svou nedůvěřivost k cizím lidem bývá zpravidla basenji dobrým hlídačem obydlí. Basenji může být vhodným i k některému ze psích sportů, častěji však člověku tvoří společnost pouze na dlouhých procházkách.

Basenji se vyznačuje dvěma zvláštnostmi. První z nich je, že fenky tohoto plemene hárají pouze jednou za rok, a to i v našich podmínkách. Druhou zajímavostí je, a je to i dobře známo, že neštěká v pravém slova smyslu. Basenji však není němý, vydává širokou škálu různých zvuků, kňučí, vrčí a také vyje. Charakteristickým je také hlasový projev podobný jódlování. Jen když se lekne či bojí, umí vydat krátký ostrý zvuk. Nejpravděpodobnější důvod “neštěkavosti” je skutečnost, že Basenji má hrtanový prostor menší ve srovnání s jinými domácími psy. Tato skutečnost způsobuje omezení pohybu hlasivek a tím znemožňuje štěkavý zvuk. Vzhledem ke své „němosti“ při lovu, umisťují domorodci basenjimu na krk zvonec vyrobený z ořechu borasusové palmy a uvnitř jsou opičí kosti či klacky. Pomocí tohoto zvonce lokalizují domorodci psa stavící kořist.

Původ psa

Jméno Basenji je odvozeno z jazyka Bantu, basenji znamená "zrozený v buši". Toto plemeno je také někdy nazýváno " konžský pes ". Zobrazení psů, podobných plemeni Basenji, vídáme již na reliéfech hrobů faraónů. Basenji původně vznikli z dávných polodivokých vlasatých psů, tzv. Šensiů, kteří žili s africkými kmeny Pygmejů v Kongu. Jde o jedno z nejpůvodnějších a nejprimitivnějších, dodnes existujících, plemen psů. Basenji se řadí mezi primitivní plemena, což znamená prvotní. Pochází ze střední Afriky (Kongo). Jeho minulost sahá do období faraónů. V hrobkách a chrámech faraónů byly kromě kreseb chrtovitých psů nalezeny i kresby psů menšího vzrůstu s velkýma ušima a stočeným ocasem, kteří sedí vedle nohou svého majitele nebo pod židlemi. Byli tehdy nazváni Khufu.

Tito psi dnes loví a žijí s Pygmeji v deštných pralesech, kde nahánějí zvěř do sítí napnutých domorodci. Jelikož tito psi neštěkají, byly jim při lovu na krk uvazovány dřevěné zvonce, tzv. klapačky. Chovný výběr byl prováděn tak, že špatný lovec skončil v hrnci na vaření, zatímco s dobrým se draze obchodovalo - tu a tam výměnou třeba za pět žen, a samozřejmě bývají také součástí věn tamějších nevěst. O tyto psy se nijak zvlášť nikdo nestará. Jejich potravou jsou zbytky jídla domorodců. Tento způsob obživy jim patrně vyhovuje, neboť přetrvává do dnešní doby. Tito psi mají nejraději zbytky z odpadkových košů a popelnic. a i když moc dobře vědí, že to nesmí, stále je láká urvat nějaké to zakázané sousto. První basenji byli dovezeni do Velké Británie v roce 1870 a poprvé byli předvedeni veřejnosti na Cruftově výstavě v Anglii, kde vzbudili velkou pozornost. Vystupovali tehdy pod jménem Kongo terrier. Avšak vyhynuli, neboť se nebyli schopni aklimatizovat na podnebí v novém domově a měli mnohem menší schopnosti bránit se různým zákeřným nemocem, například psince. Další dovoz pěti psů do Anglie se uskutečnil v roce 1936. Jednou z neznámějších a nejnadanějších chovatelek byla Veronica Tudor-Williamsová, která se svojí chovatelskou stanicí Of the Congo položila základ pro chov basenji v Evropě a USA.