Appenzellský salašnický pes

 Appenzellský salašnický pes
Dobrý hlídač Náročný na pohyb Pro držení doma Pro držení venku

Základní údaje plemena

Země původuŠvýcarsko
Název v zemi vznikuAppenzeller sennenhund
Kategorie dle FCIII. Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Velikostpes: 52-56 cm, tolerance 50-58 cm fena: 50-54 cm, tolerance 48-56 cm
Hmotnost23 - 25kg
OsrstěníKrátké, s hustou podsadou.
Zbarvení srstiZákladní barva je černá nebo tabáková hněď se symetrickými rezavohnědými a bílými odznaky.
Celkový dojemTříbarevný, středněvelký pes, téměř čtvercové tělesné stavby, která v celém rozsahu je harmonicky vyrovnaná, svalnatý s chytráckým výrazem hlavy.
PovahaČilý, temperamentní, sebejistý a nebojácný. Poněkud nedůvěřivý vůči cizím osobám; nepodplatitelný hlídač, veselý, učenlivý.
Zaměnitelné plemenoS velmi podobným entlebušským salašnickým psem, který však nemá ocas, je delší a má kratší končetiny. Entlebušský salašnický pes, Velký švýcarský salašnický pes

Charakter a chování

Appenzellský salašnický pes reaguje nejlépe na vyrovnanou a důslednou výchovu. Poměrně rychle se učí, zčásti díky své inteligentnci, a zčásti proto, že rád něco dělá. Tento pes vychází většinou dobře s ostatními psy, i kontakt s dobytkem a dalšími domácími zvířaty bude bez problémů, pokud si na ně pes již v mládí zvykl. Vůči cizím lidem se často chovají rezervovaně, ale rodinné přátele radostně přivítají. Zdravý a dobře vychovaný appenzellský salašnický pes vychází dobře s dětmi. Pes je věrný celé rodině, ale má sklon speciálně přilnout k jedné osobě.

Pes jako tento nepatří do rušné čtvrti, na to je moc rád venku. Appenzellský salašnický pes je silně vázán na pozemek, jeho honácká povaha zaručuje, že jen tak neuteče. Pokud je mu na farmě přidělen nějaký úkol, sám si uspokojí svou potřebu pohybu. Ve všech ostatních případech s ním budete pravidelně muset na procházku, a najdete-li pro něj navíc nějaké proměnlivé úkoly, bude úplně šťastný. Fly-ball a cviky obratnosti jsou vhodnými sporty pro psa tohoto plemene.

Původ psa

V roce 1853 byl v časopisu "Tierleben der Alpenwelt" (Život zvířat ve světě Alp) poprvé popsán appenzelský salašnický pes, a to těmito slovy: "Jasně štěkající, krátkosrstý, středněvelký, mnohobarevný salašnický pes." Dále se zde uvádí, že se vyskytuje v určitých oblastech ve zcela vyrovnaném špici blízkém typu, jednak k ochraně stavení, ale i k nahánění stád dobytka. Roku 1898 byl appenzelský salašnický pes označen jako samostatná rasa. První standard této rasy byl sepsán za spoluúčasti lesmistra Maxe Silbera, velkého podporovatele chovu ASP. Na první mezinárodní výstavě psů ve Winterthuru bylo předvedeno osm zástupců této rasy. Dík podnětu profesora dr. Alberta Heima, který se velmi angažovaně ujal švýcarských salašnických psů, a tím i "appenzelského", byl v roce 1906 založen "Klub appenzelských salašnických psů". Účelem tohoto klubu bylo udržovat tuto rasu v jejích původních vlastnostech a dále rozvíjet její chov. S povinným zapisováním štěňat do "Appenzelské plemenné knihy" začal cílevědomý čistokrevný chov této rasy. Původní chovatelskou oblastí byly kantony Appenzell. Dnes jsou psi této rasy chováni po celém Švýcarsku, ale i v mnoha jiných zemích. Pojem "appenzelský salašnický pes" je dnes jasně vymezen a tato rasa je jednoznačně rozlišena od ostatních švýcarských salašnických psů. Vzdor tomu, že ASP našel již mnoho příznivců, je jeho chovná základna stále velmi malá. Jen zodpovědným a pozorným chovem bude možno ty přirozené a vynikající dědičné vlastnosti této rasy dále prohlubovat a upevňovat