Anglický setr

 Anglický setr
Náročný na pohyb Vyžaduje péči o srst Pro držení doma Pro držení venku Pro fyzicky zdatné majitele

Základní údaje plemena

Země původuVelká Británie
Název v zemi vznikuEnglish setter
Kategorie dle FCIVII. Ohaři
Velikostpes: 65 – 68 cm fena: 61 – 65 cm
Hmotnost25 - 30 kg. (Standard FCI váhu neuvádí.)
OsrstěníDlouhé hedvábné, srst tvoří tzv.praporce.
Zbarvení srstiČernobílá, žlutobílá, játrově hnědobílá a může být i tříbarevné zbarvení (tricolor).
Celkový dojemKrásný a elegantně rostlý pes.
PovahaMírný, dobře ovladatelný a učenlivý pes se silně vyvinutým loveckým instinktem. Jsou to psi neobyčejné krásy a ušlechtilosti, vysoké elegance a inteligence, živého temperamentu a především vynikajících loveckých vlastností. Jejich vrozený jemný čich, vytrvalost a lovecká náruživost z nich činí ideální pomocníci pro práci na poli, ale i v lese a ve vodě, kterou přímo milují. Jsou všestrannými spolehlivými pomocníky myslivce při lovu, zejména při práci před výstřelem.
Zaměnitelné plemenoPodobá se ostatním setrům, ale liší se od nich typickými světlými barvami a tečkováním. Gordonsetr, Irský setr

Charakter a chování

Anglický setr je ze všech setrů nejklidnější a nejjednodušší pro výcvik. Jsou snáze cvičitelní, dobře reagují na výchovu nebo výcvik, a znalosti dobře uchovávají a obratně rozvíjejí. Díky přirozené inteligenci si snadno osvojují mnohé návyky a nové podněty snadno akceptují a řeší. Temperamentně reagují ve všech situacích. V rodině jsou přátelští. Bez vzájemných problémů je i případné soužití s nimi v bytě. K cizím lidem nebývají agresivní a stejně bezproblémový jsou i v kontaktu s ostatními psy. Při setkání s dalšími domácími zvířaty je potřeba vzít v úvahu jejich vrozený silný lovecký pud. Ve vztahu k dětem jsou setři velmi milí a ohleduplní. Aktivně se zapojují do jejich her, a protože milují pohyb, dokáží si s nimi hrát opravdu dlouho. Samozřejmě bezproblémově snáší ustájení v kotci s boudou, při soužití v bytě respektují pro sebe vyhrazené místo. Hlídají, tedy štěkají, ale platí u nich pravidlo "kdo štěká, nekouše".

Jsou to psi živí a plní energie, vyžadují důsledný výcvik, pevnou ruku a trpělivost. Uplatnění těchto plemen je rozmanité. Jsou využíváni jako kvalitně pracující lovečtí psi ,jako kultivovaní a temperamentní společníci v rodinách. Milují volný pohyb a jsou při něm při správné výchově výtečně ovladatelný na píšťalku. Z neloveckých aktivit je možné uvést například agility nebo canisterapii, canicross a podobné jakékoli s pohybem a vzájemnou komunikací související akce. Protože se jedná o dlouhosrstá plemena, musíme se základní údržbou vždy počítat. Jedná se zejména o „pročesání“ dlouhé srsti.Mnozí cvičí svého setra na kynologických cvičištích spolu se služebními psy ve sportovní kynologii, tzn. obrana, poslušnost, stopy, nebo také k záchranářské činnosti (vyhledávání a záchraně osob). Možné je běhat agility, či pomáhat starým lidem nebo nemocným dětem pomocí canisterapie. Na to je ale nutné svého psa prvně pořádně unavit. Setři jsou všestranní, budou s Vámi dělat cokoli Vás napadne.

Původ psa

První zmínka o loveckých psech zvaných setr přinesl ve svém díle De Canibus Britannicis již roku 1570 dr. J. Caius, psal však ještě o tzv. sitting spaniels. Anglické pojmenování Setter pochází z někdejšího názvu rodiny španělů, považovaných za předchůdce všech ohařů, kteří byli děleni na sedavé či sedící settingšpaněly na rozdíl od nevystavujících skákajících springeršpanělů, předchůdců dnešních špringršpanělů, kokršpanělů a mnoha dalších. Od této charakteristické, u setrů často vídané vlastnosti - vystavování, kdy setři při upozornění lovce na přítomnost zvěře usedali (set), "setting dogs", zkráceně "setter" česky setr. O několik let později, v roce 1582, Hans Bols v pojednání Partridge Shooting and Partridge Hawking. Obdobné zmínky dokonce o psech "líhavých", kteří také navozují lovecké způsoby budoucích ohařů, se nacházejí i v historických dokumentech poloviny 16. století z Čech. Za Španěly byli setři označováni ještě na počátku 18. století, například v encyklopedickém díle Dictionarum Rusticum et Urbicum z roku 1704. Anglický autor Taplin v díle The Sportsman Cabinet soudí, že anglický setr vznikl křížením španělů používaných k vodní práci a pointera. K rozlišení plemen setrů dochází až na základě charakteristického zbarvení. Největší zásluhy na rozvoji anglického setra patří Edwardu Lawerackovi, který položil základ moderní samostatné linie v roce 1825, a jeho pokračovateli Purcellu Llewellinovi. Proto také některá starší literatura hovoří o setru lawerackovu. Poprvé byli angličtí setři vystavováni 28.1.1859 na výstavě v Newcastlu. V zahraničí lze najít rozdíly mezi pracovními psy a psy výstavními. Anglický ster využívaný k práci je menší, zatímco psi výstavní jsou větší, těžší a mají bohatší srst. V Čechách a na Moravě není výstavní a pracovní typ výrazně rozlišen.