Anglický mastif

 Anglický mastif
Dobrý hlídač Pro zkušené kynology Pro držení doma Pro fyzicky zdatné majitele

Základní údaje plemena

Země původuVelká Británie
Název v zemi vznikuEnglish Mastiff
Kategorie dle FCIII. Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Velikostpes: více než 76 cm fena: více než 70 cm
HmotnostVíce než 70 kg. (standart FCI váhu neuvádí)
OsrstěníKrátká, těsně přilehlá, ale ne příliš jemná na ramenou, na krku a na hřbetě.
Zbarvení srstiMeruňkově hnědá, stříbrohnědá, jelení červeň nebo tmavě hnědě žíhaná. V každém případě mají být tlama, uši a nos černé a oči lemované černě, přičemž se černá nad očima rozplývá.
PovahaKlidný, láskyplný ke svým majitelům, ale schopen je bránit.
Zaměnitelné plemenoS bulmastifem, brazilskou filou, tosou inu. Všichni jsou výrazně menší a subtilnější. Bulmastif, Brazilská fila, Tosa-Inu

Charakter a chování

Anglický Mastif je klidný, vyrovnaný pes, laskavý ke svým majitelům, ale schopný je ochránit. Jsou extrémně citliví, oddaní a chtějí se neustále líbit těm, které milují. Potřebují lidskou blízkost, stálé povzbuzování a jsou nadmíru spokojeni, když celý den stráví po boku svého majitele. Protože berou velmi vážně ochranu svých majitelů, jsou výbornými hlídači. Mastifové jsou od přírody spíše zdrženliví, bohužel někteří enormně plaší (ustrašení). Poněvadž je tato vlastnost dědičná, neměli by být tito psi používáni do chovu.

Dříve se angličtí mastifové využívali při válečných taženích. Jejich odvaha, statečnost a útočnost z nich učinila po celý středověk bojovné psy vysoce ceněné v boji proti medvědům, buvolům a lvům. Dnes je společenským plemenem s výbornými hlídacími schopnostmi.

Není v žádném případě vhodný pouze pro chov v kotci. Vyžaduje starostlivé a láskyplné zacházení a potřebuje se klidným způsobem obeznámit se svým okolím. Pokud štěněti chybí socializace a pokud má k tomu dispozice, může se změnit jeho dříve vyrovnaná povaha v plaché chování

Původ psa

O jeho původu existuje celá řada různých teorií. Podle M.B.Wynna (History of the Mastiff,1886) se jedná o staré anglické plemeno, které se ve své prapůvodní podobě velmi podobalo velkému buldoku, na jehož původ neexistuje jednotný názor. Někteří jej považují za prapůvodního psa z Britských ostrovů, jiní považují za jeho předky silné asijské psi, jako je tibetská doga, asyrský a babylónský válečný pes a pes molosský. Tito psi byli římskými vojáky používáni k hlídání vojenských táborů. Římský kronikář Gratius Faliscus o tom napsal: „Féničané přesídlili okolo 6. st. př. n. l. na britské ostrovy a přivezli s sebou své molossuské bojovné psy. Jiná teorie označuje anglického mastifa za potomka psů, kteří přišli na britské ostrovy v průběhu přistěhovaleckých vln Keltů a Anglosasů. Arrian, místodržící Galie v letech 131 – 137 n. l., psal o těchto psech velmi podrobně ve svém díle „Kynegetikus“. Zmiňuje britské „širokotlamé“ psy, kteří sráželi býkům v aréně vaz. Původ mastifa - jakož i jiných plemen je nejasný. Jisté je pouze to, že Římané při vpádu Caesara (55 př.n.l.) do Británie, nalezli psy podobné dogám s jejich dodnes platnými rysy: imponující velikostí, těžkým tělem, velkou hlavou, krátkým čenichem, těžkými pysky, visícíma ušima. Byl jedinečným strážcem velkých panství ve Velké Británii a milým společníkem panstva. Mastif má prastarou tradici jako těžký lovecký, obranářský a válečný pes. V průběhu obou světových válek mu hrozilo vyhynutí, protože nikdo nemohl uživit tak velké psy, k regeneraci plemene přispěli např. bullmastif, německá doga, svatobernardský pes a novofundlandský pes.