Americká akita

 Americká akita
Dobrý hlídač Pro zkušené kynology Náročný na pohyb Pro držení venku Pro fyzicky zdatné majitele

Základní údaje plemena

Země původuJaponsko / USA
Název v zemi vznikuGreat Japanese Dog
Kategorie dle FCIII. Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Velikostpes: 66 - 71 cm fena: 61 - 66 cm
HmotnostStandard neudává
OsrstěníPatrová srst. Podsada silná, jemná, hustá a kratší než krycí srst. Krycí srst (pesíky) rovné, tvrdé a poněkud odstávající
Zbarvení srstiJakákoliv barva jako červená, žlutá, bílá atd.; přípustná je i strakatá a žíhaná.
Celkový dojemVelký pes robustní konstituce, harmonický, celkově mohutný a silné kostry.
PovahaPřátelský, ostražitý, vnímavý, důstojný, učenlivý a odvážný pes.
Zaměnitelné plemenoŠiba-Inu, Akita-Inu

Charakter a chování

Velký japonský pes je důstojný, odvážný, inteligentní, přátelský, věrný a oddaný své rodině, ostražitý a rezervovaný vůči cizím. Je schopný se adaptovat na mnoho různých situací, může být vynikajícím hlídacím psem, typické je,že neštěká zbytečně, pokud k tomu nemá vážný důvod, jako společenské plemeno je i vhodným rodinným psem.

Vzhledem k odvážné a dominantní povaze a značné odolnosti vůči bolesti pro něj není vhodný výcvik donucovacími metodami, ani hrubým zacházením. Pro úspěšný výcvik je lépe použít motivační metody, v přístupu ke psu pak trpělivost a vlídnost, ale na druhé straně důslednost a rozhodnost. Dospělí jedinci mohou být agresivní vůči ostatním psům, zejména stejného pohlaví. Velmi vhodná je socializace s jinými psy již od štěněte. Rovněž lovecký pud některých psů je vyvinut, je vhodné psa zvykat od štěnětena zvířata. Není určen k celodennímu pobytu v uzavřeném kotci nebo na řetěze. Při správném zacházení se z velkého japonského psa stane oddaný přítel, milý společník, ale i nesmlouvavý ochránce.

Původ psa

Počátky historie tohoto plemene se shodují s vývojem plemene akita inu. Po ukončení 2. sv. války si američtí vojáci odvezli domů jedince akity linie Dewa, větší, žíhané či strakaté psy, kteří vykazovali znaky křížení s velkými psy typu mastifů. Akity zaujali obyvatele USA atraktivním vzhledem, inteligencí a příjemnou povahou. V USA došlo v důsledku dalšího vývoje a především prosazením v té době již Japonci zatracovaného typu dewa ke vzniku v mnoha směrech odlišného typu psa, který byl označován jako "americká" akita. Kromě velikosti a robustnější konstituce se stala nejmarkantnějším rozdílem barva. V USA se odchovávaly akity všech barev s tmavou maskou, pravděpodobné dědictví po mastifech, v Japonsku naopak uznávali pouze barvu červenou, bílou nebo žíhanou, vždy s bílou maskou a bílými znaky, tzv. urajiro. Dalším rozdílem je tvar břicha. Zatímco akita inu má vtáhlé břicho má velký japonský pes břicho téměř v linii s hrudníkem. Akita Inu Club v USA byl založen v r. 1956, ale teprve v r. 1972 byla otevřena vlastní plemenná kniha v AKC (American Kennel Club).

V r. 1992 požádalo Japonsko jako země původu o zpřísnění standardu, nadále byli uznáváni pouze psi odpovídající japonskému typu akity. Zatímco v USA a Velké Británii, které nejsou členy FCI se akity amerického typu nadále chovaly a vyhrávaly i prestižní výstavy, v Evropě došlo k faktické likvidaci tohoto chovu. Proto všichni příznivci "americké akity" s radostí přivítali dohodu z r. 1999 mezi FCI a JKC o vzniku nového plemene velký japonský pes se standardem odpovídajícím americkému typu akity. Nejdříve byl zařazen do II skupiny a 4. sekce, ale od 1. ledna 2006 byl standart přeložen do V skupiny a 5. sekce.