Alpský jezevčíkovitý brakýř

Základní údaje plemena

Země původuRakousko
Název v zemi vznikuAlpenländische Dachsbracke
Kategorie dle FCIVI. Honiči, barváři a příbuzná plemena
Velikostpes: 37-38 fena: 36-37
Hmotnost15 - 18 kg
OsrstěníOsrstění se skládá z velmi husté podsady a krycí srst, která kryje celé tělo a přiléhá.
Zbarvení srstiIdeální je tmavá jelení červeň nebo černá s jasně ohraničeným pálením na hlavě, hrudi,bězích, tlapkách a spodní stráně prutu. Bílá hvězda na hrudi povolena.
Celkový dojemNízkonohý, silný, lovecký pes. Robustní stavby těla se silnými kostmi. Hustou srstí a pevnou muskulaturou.
PovahaMoudrý a přátelský výraz. Pevná, nebojácná povaha.
Zaměnitelné plemenoOproti hannoverskému a bavorskému barváři má kratší končetiny, které však jsou zase výrazně vyšší než u hladkosrstého jezevčíka. Působí méně ušlechtilým dojmeme. Bavorský barvář, Hannoverský barvář, Jezevčík hladkosrstý

Charakter a chování

Dodnes je toto plemeno používáno téměř výhradně ke svému původním poslání - dohledávce černé, srnčí a vysoké zvěře. Pro své vynikající čichové schopnosti by se jedinci tohoto plemene dali s úspěchem použít i jako záchranáři, bombaři a další specialisté. Nejsou příliš vhodní do města nebo jen jako společníci, bez možnosti využít svoje nadání. je klidný a vyvážený pes, oddaný svému majiteli, k cizincům je však rezervovaný. Je to sebejistý, poslušný a nebojácný pes, není plachý, ani agresivní.

Brakýř jezevčíkovitý potřebuje pracovat v těsné blízkosti svého majitele a maximálně projevit svoje lovecké schopnosti. Vyžaduje pravidelné fyzické zátěže. Povahou je však milý a přívětivý i k dětem, především ale velmi oddaný svému pánu.

Původ psa

Krátkonohost se vyskytuje u většiny plemen honičů. Zkrácení končetin je podmíněno náhlou změnou dědičné hmoty neboli mutací, která měla podobu chondrodystrofie. V chondrodystrofií postižených partiích kostry probíhá abnormálně osifikace čili kostnatění. To má za následek tvarovou deformaci těchto kostí. V případě dlouhých kostí končetin je to jejich zkrácení. Psi typu jezevčíkovitého brakýře se v minulosti vyskytovali všude v bavorských i německých Alpách, ale také v Krušných horách, kde tamní myslivci potřebovali odolné psy, schopné vytrvale, ale ne příliš rychle sledovat zvěř v náročných vysokohorských podmínkách. Původně nejednotné typy z jednotlivých oblastí byly od poloviny minulého století sjednocovány a roku 1897 byl vypracován standard alpského jezevčíkovitého brakýře. Korunní princ Rudolf Habsburský již v letech 1881 a 1885 použil při svých,loveckých výpravách do Turecka a Egypta tyto psy pro jejich vynikající lovecké vlastnosti. Roku 1932 byl ALPSKO-KRUŠNOHORSKÝ JEZEVČÍKOVITÝ BRAKÝŘ uznán kynologickým svazem v Rakousku třetím barvářským plemenem. V roce 1975 bylo změněno pojmenování rasy na ALPSKÉHO JEZEVČÍKOVITÉHO BRAKÝŘE.