Afgánský chrt

 Afgánský chrt
Pro zkušené kynology Náročný na pohyb Vyžaduje péči o srst Pro držení doma Pro držení venku Pro fyzicky zdatné majitele

Základní údaje plemena

Země původuAfganistan/ Velká Británie
Název v zemi vznikuAfghan Hound
Kategorie dle FCIX. Chrti
Velikostpes: 68 - 74 cm fena: 63 - 69 cm
Hmotnost23 – 27 kg (Standard FCI váhu neuvádí.)
OsrstěníSrst je velmi dlouhá a hedvábná, s výjimkou hřbetu a obličeje, kde je srst krátká, velmi hustá a přiléhavá.
Zbarvení srstiZbarvení srsti je přípustné jakékoli, afghánský chrt se však nejčastěji vyskytuje v barvě červené nebo různých odstínech béžové, často s tmavou maskou na obličeji.
Celkový dojemDůstojně vyhlížející pes s hrdě nesenou, dlouhou hlavou.
PovahaInteligentní, nezávislý a samostatně uvažující pes. Je také velmi ostražitý a odvážný.
Zaměnitelné plemenoNepravděpodobná, v délce srsti mu žádný chrt nemůže konkurovat. Nejblíže je Barzoj se zkadeřenou srstí. Barzoj - ruský chrt

Charakter a chování

Je to velmi hrdý pes, který se sám nikdy nebude ucházet o náklonnost člověka. Pokud je dobře vychován a je pochopena jeho nezávislá povaha, stává se svému majiteli dobrým přítelem. Vůči cizím lidem je zdrženlivý a nedůvěřivý, až odmítavý. Někteří jedinci se mohou k ostatním psům chovat dominantně. V jeho povaze je zakořeněna vlastnost jeho předků – pronásledovat všechny rychle se pohybující objekty, proto by soužití s jinými domácími mazlíčky mohlo přinést problémy. K dětem se chová pěkně, ale nemá příliš rád jejich škádlení a křik, proto je vhodnější do rodiny s odrostlejšími dětmi, které ho budou respektovat. Afghánský chrt není vhodným plemenem pro člověka, který nemá žádné zkušenosti s chovem a výcvikem psů. Je to sebejistý a tvrdohlavý pes, jehož výchova není jednoduchá, je těžko ovladatelný a nikdy nebude perfektně poslouchat. Jeho výchova vyžaduje mnoho trpělivosti a důslednosti, na vynucování reaguje podrážděním, pokud je však vychováván pevnou rukou, ale s citem a porozuměním, může se lecčemu naučit.

Afghánský chrt je vhodný pro chov v bytě, ale je nutné zajistit mu mnoho pohybu. Ve volné přírodě však loví vše, co se hýbe, proto předpokladem pro volný výběh je dokonale zvládnutý výcvik poslušnosti. Vzhledem k této vlastnosti by neměl být tento pes nikdy puštěn na volno na ulici, protože pod vlivem svých instinktů by mohl vběhnout do silnice a způsobit zranění sobě nebo jiným. Radost z pohybu mu dopřejete, pokud se s ním zúčastníte např. chrtích dostihů.

Původ psa

První známky o tomto plemeni dochovaly na hliněný tabulkách Sumerů. Předchůdci afgánského chrta byli chrtovití psi afgánských pastevců, kteří se na území dnešního Afghánistánu vyskytovali již v prvním tisíciletí našeho letopočtu. Jako důkaz poslouží například jeskynní kresby, které pochází z období 3000 let př. n. l. Pro svou vytrvalost a rychlost byl používán jako lovec vlků, lišek a vysoké zvěře. V Afghánistánu existuje více variet těchto psů. Experti rozlišují až 13 různých typů z nichž nejznámější je ghazni, horský typ, který je více osrstěný a nížinný typ, bell murray. Oba tyto typy byly v chovu promíchány a dlouhou řadou let šlechtěni do dnešní podoby afgánského chrta. Do Evropy dovezl první afgány Angličan B. Muray v roce 1897 a Velká Británie má dodnes nad tímto plemenem patronát., kde se posléze stali velmi oblíbeným plemenem pro lov a štvanice. Je jasné, že exteriér tohoto psa se značně lišil od dnešního vzhledu.

V evropské civilizaci již afghánský chrt neplní své původní poslání, je mu zde přisouzena nová role společníka a lahodí oku na závodních drahách při chrtích dostizích. Moderní afgánský chrt je ovšem produktem chovatelského umění britských chovatelů a délkou srsti i celkovou ušlechtilostí se od svých předků výrazně odlišuje. V Evropě a Americe byl chov regulován výstavami, ve své původní vlasti byli chrti chováni stejně jako tisíce let předtím, což znamená chov většinou regulovaný skoro jen přírodou a loveckou upotřebitelností. První původní afghánští chrti přímo z Afghánistánu byli dovezeni do Moskvy začátkem 70. let jako dar nové prokomunistické vlády Afghánistánu vládě SSSR. Část základní populace dovezli domů se vracející vojáci Rudé armády, několik psů odpovídajícího typu bylo nalezeno na území asijských sovětských republik u hranic s Afghánistánem. Trochu později byli importováni i první jedinci afghánského chrta, ale západního, tak zvaného show-typu. Až do r. 1986 každý chrt v SSSR automaticky patřil do Klubu myslivecké kynologie a musel složit zkoušku z výkonu (lovu). Zjevný nesouhlas existujícího standardu na „západní“ podtyp afghánského chrta s rozvíjející se skupinou „aborigenních“ afghánských chrtů a naopak pochybná schopnost západního afghanhounda složit potřebnou zkoušku (dlouhá rozkošná srst a nezájem o lov často byla osudnou překážkou na lovecké zkoušce) byl důvodem k oficiálnímu rozdělení afghánských chrtů v SSSR na: 1. Show afghán hounda s chovem a výstavním ohodnocením podle standardu FCI. 2. Aborigenního afghánského chrta první standard 1985 r. V současnosti je v Rusku oddělen v samostatné plemeno tak zvaný bakhmul. Bakhmul může být jen plavý nebo světlo plavý až bílý a má delší srst. Ve Švýcarsku uznán aborigenní afghán jako kalakh-tazi a může být jak skoro krátkosrstý, tak i dlouhosrstý a vícebarevný.