Nemoci srdce s MVDr. Peterem Scheerem II.
Je opravdu normální, aby pejsci umírali ve 3–5 letech na srdce??? Určitě si spolu s námi řeknete rozhodné NENÍ! Bohužel je to ale stále častější a smutnější realita... Přinášíme druhou část rozhovoru s jedním z nejlepších odborníků na tyto choroby u nás.
MVDr. Peter Scheer, Ph.D.
Od roku 1997 dosud: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
od 2000 dosud: Veterinární klinika MaScHEER (Malešovice u Brna)
od 2010 dosud: FN u Svaté Anny – ICRC (Mezinárodní centrum klinického výzkumu).
Specializace: kardiologie (EKG, EKG Holter, echokardiologie, měření krevního tlaku a pravostranná katetrizace, kardiostimulace, angiografie).
Pane doktore, je srdeční nemoc vrozená, nebo ji může pes získat? Slyšela jsem, že některé nemoci srdce mohou vzniknout i po infekci. Jak je to možné?
Ano, jde o infekční endokarditidu. Je způsobená tím, že bakterie, které se dostávají do krevního oběhu, se v místech, kde je silné turbulentní proudění a kde se olupuje výstelka na cévách nebo na chlopních, velice často uchytí. Žijí tam v prostředí, které jim skvěle vyhovuje – je tam teplo, tma, jsou tam všechny živiny a je tam i hodně kyslíku, takže se jim tam líbí, a ony tam rostou, až tato vegetace (tak se říká tomu nárůstu) buď zapříčiní, že se chlopeň nemůže otevřít, nebo sroste. Velice často se také stane, že se vegetace utrhne a embolizuje (embolizace je pohyb embolu z místa, kde vznikl, do oblasti, kterou ucpe – pozn. red.), takže cestuje krevním řečištěm. Když to jde z levé poloviny, cestuje do velkého oběhu – u psů tak často embolizuje do pravé přední končetiny, u infekční endokarditidy to bývá až u 80 % embolizací. Pes náhle začne kulhat na pravou přední nohu, ale ortopedické vyšetření ani rentgeny nic nenajdou a majitel si neví rady.
Naproti tomu u koček to nejčastěji embolizuje do pánevních končetin, proto u HCM kočkám ochrnují zadní nohy (o zákeřné nemoci HCM jsme psali v č. 4/2012 a 9/2013 – pozn. red.). Poznat to je jednoduché, i když leckdo tvrdí, že se má dělat vyšetření CT a podobné složité věci (CT = computerová, tedy počítačová tomografie; je to nebolestivá vyšetřovací metoda, při které lékař prohlíží vnitřní orgány celého těla – mozek, páteř, klouby, hrudní či břišní orgány – pozn. red.). Stačí si nahmatat puls, a když ho necítíte, je jasné, že tam krev neteče. Pak se dopplerem podíváte na cévy a zjistíte, že je tam nulový nebo nízký průtok. To se pozná jednoduchým sonem a nemusí se provádět složitá vyšetření za drahé peníze. Jistě, dá se to dělat i složitě – poslat zvíře na rezonanci a na CT, ale jsou to vyhozené peníze.
Co je velice důležité, je stav chrupu – to platí nakonec i u lidí, že zdravé zuby rovná se nízká pravděpodobnost výskytu bakterií v krvi, a čím je chrup v horším stavu, tím je větší pravděpodobnost i infekční endokarditidy. Zuby by se proto měly udržovat v dobrém stavu. Z masa se nikomu zuby nekazí, ale jakmile jsou v krmivu rostlinné složky, a hlavně obiloviny, tak nedostatečné proslinění způsobí, že mezi zuby zůstávají zbytky potravy. Proto je také třeba zuby čistit. Pravdou je, že některá plemena mají tak perfektně postavenou mordu, že mohou žrát, co chtějí, a mají zuby krásně bílé a bez kamene.
Už několik let dáváte nemocným psům kardiostimulátory. Kdy jste s tím začal a kolik psů už to bylo?
První jsme dávali v roce 2009 (pacientce jsme ho minulý měsíc měnili) a od té doby je jich cekem 15 – jenom.
Říkáte jenom, ale je to 15 zachráněných životů...
No, jsou to jenom čtyři roky... Vhodných pacientů je samozřejmě víc, ale mnozí se bohužel toho, aby se k nám dostali, nedožijí.
Prý jde o lidské kardiostimulátory?
Ano, jsou to lidské kardiostimulátory, bylo by drahé dělat nějaké speciální veterinární. Jenom u těch pro zvířata není potřeba tolik složitých certifikací, jako u kardiostimulátorů pro lidi, takže vycházejí levněji. I tak je to ale 30 tisíc!
Zaznamenala jsem také, že jste jako jedno z pěti pracovišť na světě(!) dávali kardiostimulátor i kočce. Co to bylo za případ?
To bylo v roce 2010, kočka se jmenovala Božka. Měla navíc ještě hypertyreózu (= zvýšená činnost štítné žlázy – pozn. red.), což bylo úplně raritní, protože jsem ještě nečetl o případu, aby toto měla kočka v předpubertálním věku. V důsledku toho měla syndrom dráždivého karotického sinu (karotické sinusové receptory monitorují tlak krve uvnitř krčních tepen a vysílají impulsy do mozkového centra pro omezení srdeční činnosti, aby regulovalo srdce – pozn. red.), takže stačilo, aby jen natáhla hlavu, a okamžitě se jí zastavilo srdce. Abychom ji vůbec mohli operovat tu štítnou žlázu, museli jsme jí nejdřív dát kardiostimulátor. Fungovala s ním dva roky velice spokojeně, ale pak se u nás objevila s chylotoraxem – v dutině hrudní měla mízu. Bylo to loni, zrovna někdy v tomto období.
Odpovědi na otázku, proč se to stalo, byly dvě – buď to zapříčinil kardiostimulátor a drátek z něj, který vedl přes žíly a nějak tím poškodil hrudní mízovod. Druhá varianta je, že za to mohlo přestěhování do nového bytu, kde byly takové ty vysoké prvorepublikové dveře. Božka se naučila sedávat nahoře na těchto dveřích a seskakovala z nich dolů. A právě při dopadu z 2,2 metru jí mohl mízovod prasknout.
Chtěli jsme mízovod podvázat, ale jakmile jsme jí otevřeli hrudník, viděli jsme poškozené cévy, byl tam úplný chumel a podvazovat nebylo co. Tak jsme ji nakonec museli uspat. Takže Božka už tady bohužel není, ale aspoň, jak říká její majitelka, byla ty dva roky velice spokojená a neměla žádný problém.
A dalším kočkám jste zatím kardiostimulátor nedávali?
Tahle byla jediná, protože čím je menší tělo a srdce, tím je paradoxně menší význam převodního systému srdce. V srdci mimopracovních buněk (dělají stahy a jsou klasickým svalem) jsou ještě specializované buňky, které přenášejí vzruch, aby to bylo synchronní. Tomu se říká převodní systém. Jde o speciální svalové buňky, které místo toho, aby se stahovaly, jenom vedou signál, aby to bylo rychlé. A čím je srdce menší, tím jsou buňky převodního systému méně důležité.
Ač se to třeba nezdá, jsou psi, co se týká charakteru převodního systému, podstatně blíž člověku než kočky – ty mají i vyšší srdeční frekvenci v klidu. U psů je to stejné jako u lidí, i malý jorkšír má v noci ve spánku tep 55–60 za minutu a nic mu není, kdežto kočka má i v noci, když spí, pořád tep 95–100 za minutu.
My a psi jsme tzv. vagotoničtí – vagus je bloudivý nerv, který způsobuje, že máme pomalou tepovou frekvenci. Když vyjmete z člověka nebo ze psa srdce a napojíte ho na některý umělý systém, bije toto srdce vlastní frekvencí asi 150 tepů za minutu. Ale když je v těle a ovládá ho nervová soustava, najednou bije 60. Přitom tlaky jsou u všech savců přibližně stejné.
A chodí k vám vůbec lidi s kočkami?
Ale ano, chodí. Ale Božka byla jediná, u které byla implantace indikována. Nemocných psů je moc, ale bohužel často zůstanou na pracovišti, které je už dál nepošle.
S jakou úspěšností jste se zatím u psů setkal? Jeden náš psí kamarád – bulík Vilík – měl také od vás kardiostimulátor a žil s ním ještě asi rok. Kolik z těch 15 psů je dodnes naživu?
Teď ještě „tlučou“ celkem tři. Ten úplně první jsme dávali boxerce, a ta stále žije. A pak ještě běhají dva – bulteriérka v Olomouci a velký černý knírač z Brna. Chodí na kontroly, musí se kontrolovat stimulace a stav stimulátoru (stav baterky, záznamy o chybách a poruchách). Dělá se to bezdotykově speciálním počítačem. U některých je výměna nutná kvůli baterii, která celou dobu nevydrží.
Existuje někde ve světě možnost transplantace srdce?
Transplantace je paradoxně u zvířat neetická – nejsou dárci. Experimentálně to jde, ale jinak nerealizovatelné. Bohužel.
Kdy má pejskař-laik zpozornět a jít k odborníkovi? Mám na mysli symptomy – třeba když se pes začne viditelně zadýchávat? Zkrátka – kdy majitel pozná, že je něco špatně?
Nejhorší je, když je to vrozená vada – pes se s ní naučí žít a má příznaky vlastně od začátku, takže se to hůř poznává. Psi kardiaci bývají hodní – vědí, že při fyzické zátěži nebo rozčilení ztrácejí jistotu, takže se konflikty učí řešit preventivní dobrotou. Jsou tedy hodní a nekonfliktní, odmalička se velice snadno socializují. Neplatí to ale 100%.
Pokud se vada objevuje ve starším věku, jsou majitelé v nejistotě – nevědí, jestli jejich pes nemá chuť jít na vycházku kvůli tomu, že ho bolí nohy, nebo prostě proto, že je starý. Často se příznaky zaměňují za známku stáří.
Takovým jasným příznakem je určitě dušnost (pes se zadýchává) a pokles výkonu. Kupříkladu kašel u koček nemívá souvislost s nemocemi srdce, ale zato u psů je to velice častý projev chronického srdečního selhání. Zejména chronický kašel by majitel neměl podcenit.
Pak je problém odlišit kašel, zvracení a dávení – zejména u koček. Ty často vypadají, že se dáví (zvracení bez zvratků), a majitel to mylně považuje za problém zažívacího traktu. Přitom jde o projev otoku plic a jde o kardiaky. Může to být projev už zmíněné nemoci HCM.
Hodně často zvíře hubne, trpí nechutenstvím a 10 % pacientů, co se k nám dostanou jako kardiaci, má původní problém se zažívacím aparátem. Protože když selhává srdce, dochází k hromadění krve v játrech – ta pak nefungují dobře, krev následně neodtéká ani ze střev, dochází k otoku sliznice střeva, střevo je nepohyblivé a špatně tráví. Proto zvířata hubnou a proto jsou štěňata-kardiaci významně menší než jejich zdraví sourozenci. Dá se říci, že 60 % zakrslých štěňat jsou kardiaci – pokud nebyli jinak nemocní.
Vy se sice usmíváte a povídání prokládáte i vtipy, ale práci máte spíš smutnou. Z čeho tedy pramení ten váš humor a optimismus?
Nemůžu být přece smutnější než majitelé psů a koček. To bych to nemohl dělat. Ale optimista nejsem, spíš pesimista. Samozřejmě mám radost, když se nám někoho podaří uzdravit, nebo aspoň stabilizovat. Nechci říkat, že často, ale občas se nám to povede... a to pak dobrou náladu mám.
Článek vyšel v časopisu č. 1/2014
 |
Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.Děkujeme Vám |