Mia a její díky všem, kteří jí pomohli
Když jsme vám přinášeli v červenci loňského roku případ zubožené fenky Mii, měla před sebou ještě dlouhou cestu. Díky péči Animal Rescue - Odchytová služba a útulek v Českých Budějovicích dostala druhou šanci a jak se nyní Mia má? Posuďte sami :)
Miu jsem poprvé viděla v létě 2014 v TV reportáži „zbědovaná bulterierka Mia ze Ševětína“
  |
Pořád si myslím, že to nebyla náhoda a že to celé zorganizoval můj psí kamarád bulteriér Bondík, který odešel do psího nebe na jaře stejného roku, a taky asi přesně věděl, co udělám.
Ještě v noci jsem napsala do odchytové stanice pana Kössla. Můj dopis se líbil a nejbližší sobotu jsem vyrazila na návštěvu za Miou. Bylo krásné počasí a Mia ležela na dece v kotci. Zdálky vypadala jako bulteriér, ale zblízka to bylo klubíčko s bolavou kůží a muší váhou. Kamarádka, když viděla její fotky, její vzhled přikrášlila pojmenováním „baletka“.
Vypravily jsme se na naší první procházku, nebyla moc dlouhá, ale Mia mazala jako o závod, všechno musela prozkoumat, pročmuchat a označkovat. Zhltala a to doslova misku granulí, pak vyčmuchala v batohu pamlsky a ráda se zase natáhla na deku ve svém kotci, který určitě považovala za nejbáječnější místo. Další návštěvy probíhaly v podobném duchu. Miinka vypadala pokaždé mnohem lépe, procházky byly vždy o něco delší a dovolila mi i ošetřit a promazat boláky a vyčistit oči. S panem Kösslem jsme se domluvili, že jak bude vyřízená potřebná administrativa a Miika se nezhorší, budu si ji moci odvézt domů. Jízdu autem prý snáší bez problémů, takže se jenom čekalo.
Byl pátek, začátek září, nádherné počasí a Mia jela domů. Pravděpodobně pro ni byla cesta dlouhá, a nebo zvítězila zase ta její zvědavost, takže celou cestu pozorovala a asi přemýšlela, kam jí ta, vlastně cizí osoba, veze.
Nový domov si přivlastnila rychle, zjistila zahradu, dům a gauč na kterém okamžitě usnula. Ještě jsme ale museli zjistit, jak bude reagovat na našeho kocoura, jestli ho vyžene nebo se zkamarádí. Dopadlo to dobře.
Spolu s námi přijelo mnoho léků, informací co a jak, každý 3. den koupání, zvykaly jsme si na sebe a mně bylo jasné, že Miika potřebuje čas. Využívala plně co mohla, ale pořád jasně dávala najevo, že spoléhá sama na sebe. Měla jsem starost, jestli není hluchá neboť v podstatě na můj hlas nereagovala. Když jsem seděla na jejím oblíbeném gauči, nevyhledávala kontakt a spíš odešla do svého pelíšku.
Po 10-ti dnech jsem naplánovala návštěvu u našeho veterináře. Věděla jsem, že u doktora je velká bojovnice, to, co jsme ale zažili, bylo velké vzrůšo a vlastně je to tak pokaždé, teď je to o to víc, že je při síle a věří si. Omezila to naštěstí pouze na pobyt na stole, jak je na zemi, je to ta nejmilejší psí holka a nechá se i drbat od pana doktora, i když jej málem před 3minutami sežrala. Dostala další dávku ATB, mazání, užívala bylinky na očištění organismu, na podporu imunity, lososový olej, a asi tak po měsíci už vypadala moc pěkně, a tak došlo na 2. část očkování. Bohužel 3.den se celá osypala. Měla krvavé, bolestivé rány a tak dostala další ATB. Omývala jsem ji bylinkami a zasychající hluboké strupy jsem mazala mastičkami s vazelínou. Vypadala nevalně, určitě to bolelo, ale zasychalo to a nic nového se neobjevilo. A tak dobrala na začátku listopadu zatím poslední ATB a začala se zlepšovat.
Někdy v této době mne poprvé olízla a vlastně dala pusu. Začala stříhat ušima a když jsem ji oslovila, otočila se a přišla ke mně, takže vlastně tím končilo mé běhání za Miou, nyní zavolám stůj nebo čekej, pochopila slovo „pozor auto“.
Od začátku jsem věděla, že Miika je starší pes, nikdo přesně neví, co všechno zažila a tak jsem i počítala spíše s psí důchodkyní, která si bude užívat zahrady, klidu, plné misky a přiměřených vycházek. Dopadlo to tak, že jsem oprášila pořádné turistické boty a vyrážíme na vycházky. Miika udává tempo, které je určitě rychlejší než rychlá chůze, takže když jde na procházku někdo další, nestačí. Nevím, kde se v ní taková chuť vzala, ale určitě musí být zvyklá pochodovat, akorát pak už neměla na to sílu. Myslím, že zase našla svoji důležitost, má si s kým hrát, pro koho dělat legraci, má ráda lidi, děti, baví ji hlídat a štěkat. Ráda jezdí autem, ale zásadně na sedadle spolujezdce, pokaždé, když se vrátíme domů a vyskočí z auta, běhá ulicí a štěká jakoby hlásila: "už jsem zpátky doma, tak si dejte všichni pozor!".
Je zvědavá na jakéhokoli psího kamaráda a jsou i vyvolení, se kterými dovádí. Prožili jsme 1.společné vánoce, Mia měla pod stromečkem nejvíc dárků a moc si je užila a užívá. Teď se už těšíme na jaro a léto a jsem zvědává jestli miluje vodu a koupání.
Po 4 měsících je z Miiky zase paní bulteriérka. Každý den je lepší a veselejší. K jejím kouskům, nápadům, chování a zvědavosti jí taky říkám „drbničko“ :)
Děkuju Vám všem, kteří jste Miice pomohli a věřili.
Obrovské poděkování pro pana Vl.Kössla z Animal Rescue od Mii za vše, co pro ni udělal a co dělá pro ostatní zvířecí kamarády.
S pozdravem z berounska Mia a Jitka
Animal Rescue - Odchytová služba a útulek - Mia
