Můj život s útulkáčky

Publikováno: 8.12.2014
Autor: Romana Daňová
Foto: Romana Daňová

Snad jako každé dítě jsem i já toužila mít pejska. Protože jsme byli cestovatelská rodina, sen jsem si mohla splnit až jako dospělá.

Jak se žije se psem z útulku

Moje první pudlinka Tipinka z útulku nebyla, byla dopředu domluvená s majiteli její mamky. Když odešla za Duhový most, šla jsem s bolavým srdcem jen tak na procházku naší trasou a zaslechla jsem štěkot pejsků z útulku. V té době šlo o takový úsvit útulků, teprve se s nimi začínalo. I ten v naší obci byla vlastně jen oplocená louka s několika boudami – a já jsem se z náhlého popudu rozhodla, že se na pejsky alespoň podívám.

Osudové košťátko

Na jedné boudě sedělo cosi opelichaného, hubeného, no nic moc, takové košťátko. Ale, jak se říká, oko je okno do duše. Stačil jeden zkoumavější pohled, přes plot to mezi námi zajiskřilo, a byla z toho oboustranná láska na první pohled a na celý život. Mája, kříženec kokršpaněla a pravděpodobně pudla. Osudový pejsek, prožila jsem s ní nádherných 17 let. Vztah beze slov. S věkem ohluchla, oslepla, roky bojovala s rakovinou, vydechla mi v náručí. Byla jsem z jejího odchodu dlouho nešťastná, pár let jsme proto byli čistě kočičí rodina složená z dědečka Ďabinka a poloperšana Mimiho – nebyla jsem prostě schopná přijmout dalšího pejska.

Obr, Damiánek a podještědský mišmaš

Jednoho dne se ale u nás objevilo černé klubíčko v nouzi. Nemělo majitele, a tak mělo být umístěno do útulku. Nikdo o něj nestál. Řekla jsem si: Když už tu mrně jsi, tak tu i zůstaneš. Aronek měl maličké tlapičky, takže pomýlil i veterináře, vyrostl z něj totiž skoro padesátikilový hafan. Kříženec labradora a pitbula. S kocoury byl hned kamarád – a vlastně dodnes by se rád přátelil se všemi kočkami. Kočičáci postupně odešli a já jsem si myslela, že budeme mít jenom Aronka.
Ale osud mínil jinak, najednou se u nás batolil malý kříženec jezevčíka, vybavený příslušnými adopčními papíry z útulku a pevným odhodláním ubránit si své místo na slunci – Damiánek. Aron si malého brášky hleděl, naučil ho všechny darebačiny, byli to prostě „moji kluci“. Damiánek také chodil do psí školy, začalo se mu dařit i v agility. Byl to rodilý proutník, jak zahlédl nějakou holku, okamžitě se nakrucoval, pusinkoval ji a obletoval. Nejvíc miloval „velké blondýny“ – zlaté retrívřice. Bohužel nám ho, přes všechnu snahu, zlá nemoc vzala v pouhých dvou letech. Byl ledvinář, musel držet přísnou dietu, šatník měl vybavený jako modelka, nesměl totiž nastydnout. Jeho pomníčkem je i stromeček v Lese psích duší v Choceradech. Kocour Mikeš, veliký Damiánkův kamarád, se steskem rozstonal tak, že jsme o jeho srdíčko i o něj měli strach.
Ztráta to byla veliká, doma bylo smutno. Když jsme se od sestřičky na veterině dozvěděli o nechtěných štěňátkách, rozhodli se pro jednu holčičku a vzali jsme si ji. Je to takový podještědský mišmaš, v odhadech plemen by se dala vypsat soutěž. Na počest tolik milované fenky dostala jméno Mája II. Také chodí do školy, učí se agility. A desetkrát většího bratra i kocoura má hezky pod tlapkou, jako každá správná ženská.

Jak se žije s pejskem z útulku

Každý má právo na lásku!

Jak vidíte, životem mě provázejí samí voříšci, psí i kočičí. Nesdílím názor, že fena musí mít alespoň jednou za život štěňata, jsem pro kastrace, pokud je ovšem zabezpečeno doléčení. Také jsem zavilý odpůrce všech tyranů a množitelů, které bych tvrdě trestala. Miluju voříšky, jsou chytří – co kus, to originál – a srdce mají stejně veliké a milující jako ti papíroví. Když už jsou na světě, mají přece nárok na domov a lásku. A k tomu by stačilo málo, jen zodpovědnější přístup lidí – aby nemnožili bezhlavě pejsky a kočičky a nespoléhali se na to, že je pak mohou odložit v útulcích, kde za ně další život nechtěných zvířátek vyřeší. Moc bych si přála, aby v útulcích byli jenom opravdoví psí sirotci. Pejskové, kterých se dočasně nemůže (nikoliv NECHCE) nikdo z rodiny ujmout. Pak by bylo méně psího pláče.

Článek vyšel v časopisu č. 11/2013

logo Haf a Mňau

Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.

Děkujeme Vám

Kam dál: 

Prasátko v psí smečce

Františkův příběh

Čenda a Míša

Láska nezná hranice

Tančí i léčí se psem - Jaroslava Panská

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...