Problémový pes snadno a rychle
Problémový pes snadno a rychle
V poslední době za mnou stále častěji přicházejí pejskaři, kteří svou nevědomostí nebo tím, že uposlechli univerzální rady z internetu či z knih, způsobili z malého problému velký. Tak velký, že mi někdy přijde dotaz ve smyslu „náš pes nás kouše, máme ho nechat uspat?“.
Začneme přehledem nejčastějších chyb majitelů psů, které – často zbytečně – vedou k problémovému chování. V dalších dílech si jednotlivé chyby postupně vysvětlíme a hlavně si podrobně řekneme, jak jim předcházet. Počáteční problém by se totiž při správném přístupu dal hladce zvládnout, ale nesprávnými pokusy o nápravu se z malého problému stal velký. Náprava pak stojí mnoho času a úsilí a bohužel často „odnaučování“ způsobí mnohem větší problémy, než byl ten původní. Přitom stačí celkem málo: chápat odlišnosti psí logiky od lidské a správně je použít. Přineseme vám návody, jak se vyvarovat hlavních chyb. Ovšem každý pes je individualita a řešení problémů se musí přizpůsobit konkrétnímu jedinci. Vždy je dobré se včas poradit s odborníkem!
Problém 1. Močení doma
Už první odnaučování může způsobit problémy v budoucnu. Podle zažitých zvyklostí je potřeba psa za loužičku potrestat. Někdy se setkávám s tím, že se psi pomočují ze strachu, že budou potrestáni. A přitom jen stačí naučit psa, jak je to správně. Pokud budete psa bít novinami či mu máčet čumák v (už studené) loužičce, dosáhnete jen toho, že se pes bude bát hlavně vás a vašeho nevypočitatelného chování.
Jedním ze základních způsobů učení psa je vytváření emočních asociací – pes si zkrátka spojuje emoční prožitek (příjemný či nepříjemný, tedy radost nebo bolest) s nějakým podnětem či skupinou podnětů. Sílu spojení tvoří zejména doba mezi podnětem a prožitkem. Pokud se stanou současně, potom si pes zapamatuje spojení velmi snadno a rychle. Pokud mu tedy máčíte čumáček v loužičce, potom je hlavním podnětem vaše přítomnost spojená s bolestí či trýzní, čímž velmi silně narušujete důvěru vašeho psa ve vás!
Vysvětlete psovi, že je správné močit venku – pochvalte ho hned po „výkonu“. Tak se velmi rychle naučí dělat to venku, pak je třeba najít správné intervaly a postupně je prodlužovat.
RADA:
U každého problému spíše přemýšlejte, jak naučit psa něco dělat či se chovat správně, místo odnaučování toho problematického. Pokud to uděláte správně, zabere vám to daleko méně času.
Problém 2. Různé druhy agresivity
Často jsou zbytečným výsledkem různých „averzních“ výcvikových či výchovných metod nebo terapií.
První příklad, jak se stane pes agresivním, je prostý. Máte báječné štěně, možná trochu bázlivé, nejisté či divoké nebo trochu neposlušné, ale zatím bez větších problémů. Ty nastanou až ve chvíli, kdy někdo tu nejistotu, divokost či neposlušnost začne řešit hrubým způsobem, bez citlivosti a ohledu na věk, temperament, citlivost a osobnost psa. Přijdete na (špatný) cvičák, kde se používají drsné metody, a někdo vám sebevědomě vysvětlí, že toto je jediná možnost, jak naučit psa poslouchat. Pokud se pes setkává s hrubostí při výcviku, naučí se, že hrubost je způsobem komunikace, a obdobně ji bude používat i on sám.
Reklama |
Často bývá pes, když projeví temperament, označen za agresivního. Označení agresivní má pro jeho majitele neblahé důsledky. Obvykle psovi zakáže pohyb s ostatními, což má za následek ztrátu sebevědomí psa v komunikaci s ostatními, a tedy zvýšení nejistoty, následně vrčení a vyjíždění. Majitel tomu nevědomky dopomáhá tím, že se při spatření cizího psa začne bát, „aby mu ten můj něco neudělal“. A protože psi velmi dobře čtou emoce svých lidí, vyrábí se v psí hlavě spojení: „cizí pes –> panička se bojí –> asi to bude nebezpečí – > půjdu ho preventivně sežrat“. Čím víc se bojíte, tím je pes „agresivnější“ a tak pořád dokola až do stavu, kdy psa venčíte ve dvě ráno, aby náhodou v okolí nebyli jiní psi.
Druhý příklad je podobný – tzv. vodítková agrese se dá u psa vytvořit už za tři dny! Stačí psa trestat za to, že se chová „agresivně“ (často jen zvědavě, divoce či nejistě) vůči ostatním psům. Pak vzniká krátkou cestou spojení: „cizí pes –> budu cítit bolest“, a problematická agresivní reakce je na světě.
Naprostá většina z agresivních chování psů, se kterými za mnou pejskaři jezdí, je agresivita strachová, a to i přesto, že to tak nevypadá. Lovecká či teritoriální agresivita se vyskytuje spíše ojediněle a dominanční agresivita by se u dobře socializovaných psů a fen měla objevovat pouze ve formě rituálů, tedy bez vzájemného ublížení či poškození. Nejčastěji se strach u psa objeví ze dvou příčin: strach z neznámého a strach způsobený špatnou zkušeností.
RADA:
Pokud budete psa trestat za to, že se bojí, problém prohloubíte možná až na neúnosnou úroveň. Začněte správně psa socializovat co nejdříve a co nejčastěji můžete. Přímo při agresivním chování se řevem nepřidávejte k agresi, ale klidně buď odveďte psa od problému, nebo ho učte, že když bude v přítomnosti jiného psa hodný, bude odměněn.
Problém 3. Neposlušnost
Zejména problém s přivoláním bývá někdy důvodem k tomu, že se použije něco k „podřízení si“ psa. Což v praxi znamená projev násilí. Metody typu „musím mu ukázat, kdo je tady pánem“ až po „běž si ho za keř vycukat“ jsou často nesmyslné. Pokud pes neposlouchá, obvykle buď cvik nezná, nerozumí povelu či ho nechápe, nebo se někdy až bojí poslechnout. Nebo mu prostě jen chybí motivace a chuť cvičit.
RADA:
U poslušnosti je důležitá zejména motivace a znalost cviku, tedy vytvoření pozitivní asociace povel–cvik. Proto dejte pozor, aby při vysvětlování psovi, jak má cvik vypadat, nedocházelo k nátlaku (např. taháním za obojek či tlačením na části těla, třeba na zadek při učení „sedni“). Také správná pochvala a odměna je důležitá jako potvrzení správnosti provedení, a tím vytvoření správné asociace.
Problém 4. Vrčení
Tento projev psího strachu znamená v psím slovníku „jdi ode mne pryč“ nebo „přestaň tohle dělat“ (samozřejmě pokud to není součástí hry či projevu radosti, ale to myslím každý pozná). Bohužel často bývá vrčení řešeno zákazy, či dokonce tresty, kdy vlastně psa trestá člověk za to, že se bojí.
Pokud vystupňujete tlak v případě, že pes vrčí, skončí to často agresí (i vůči vlastním lidem) – ale pes v tomto případě ze svého pohledu bojuje o život. Vrčení bývá často spojeno s nedůvěrou v člověka a jeho chování – řešením je v této situaci na jedné straně neustupovat (pes by se naučil využívat vrčení v případě, že něco nechce), ale ani nepokračovat v tlaku na psa.
RADA:
Řešením z dlouhodobého pohledu je naučit psa, že manipulace s ním je příjemná, že jde vlastně o jinou formu zábavného cvičení a že mu to neublíží. Pokud budete mít důvěru svého psa, dokáže zvládnout i velkou nepříjemnost (např. u veterináře) jako trochu nepovedené cvičení, a ne jako ohrožení. V okamžiku vrčení pokud možno ani neustupujte (naučíte psa vrčet, když bude něco vyžadovat) a ani nezvyšujte tlak (mohli byste vyprovokovat útok).
O AUTOROVI
Pavel Bradáč se věnuje psům od roku 1993. V současnosti vede psí Školu pracovní a zábavné kynologie, která učí a pomáhá správnému vztahu člověka a psa pomocí správné a pro psa pochopitelné komunikace, vytváření vzájemné důvěry a pomocí přirozené autority. www.skola.kynolog.cz
Text: Ing. Pavel Bradáč
Foto: Ing. Pavel Bradáč, Anna Postníková
Vyšlo v časopisu č.3/2012
Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.Děkujeme Vám |
Kam dál:Cviky odloženíVýcvik - ObranyJaké náhubky používat?Co dělat, když se dva psi poperouProbíhající sbírky |
Nejbližší akceFyziterapie malých zvířat10.10.2024Mazlíčkův FUN Jarmark27.10.2024 |