Prasátko v psí smečce
S myšlenkou, že si na naši rozrůstající se minifarmičku pořídíme prasátko „na mazlíka“, jsem si pohrávala už dlouho. Dokonce jsem měla vybrané plemeno a na internetu pilně studovala informace. Plánované prasátko mělo přijít někdy na jaře roku 2014. Ovšem, jak už to tak bývá, člověk míní, život mění…
Z našich pěti psů jsou čtyři původně z útulku, koně, kterého už skoro deset let vlastním, jsem zachránila z jisté cesty na jatka, kocour je od paní, která jeho maminku v pokročilém stadiu březosti našla sraženou autem. Je tudíž jasné, že jsem taková záchranářská duše. Proto není divu, že když se jednoho dne objevilo u kamarádky na facebooku malinké selátko, které bylo zachráněno před smrtí vyhladověním (nad činy některých lidí mi zůstává rozum stát), začala jsem se o něj zajímat.
Hned druhý jsem se jela na prasinku podívat – a samozřejmě jsem neodolala. S kamarádkou jsem se domluvila, že pro malou další den pojedeme. Musela jsem doma nachystat pár věcí a taky to ještě naposledy probrat s manželem (ten naštěstí souhlasil, je na takové moje záchranářské akce zvyklý, za což mu děkuji).
A tak jsme si domů vezli Berušku, jak jsem puntíkatou prasečí holčičku pojmenovala. Cestou jsem si v hlavě přehrávala různé scénáře, jak našim psům vysvětlím, že to malinké, zhruba kilové prasátko je další člen naší smečky, a ne dáreček na hraní. Ale přesvědčili mě, že to přemýšlení bylo zbytečné a že jsou prostě skvělí. Berušku si jeden po druhém očuchali a po pěti minutách se tvářili, že je tu s námi vlastně odjakživa. Vidět je hned první večer spát všechny namačkané v pelíšku, s Beruškou uprostřed, bylo až dojemné. Prasátka totiž nemají do určitého věku termoregulaci, je proto velmi důležité, aby neprochladla – toho jsem se s psími chůvami opravdu bát nemusela. Přes noc Beruška spala s námi v posteli, jelikož jsem ji co dvě hodiny dokrmovala z lahvičky. Bylo to tedy docela náročné.
Ještě než jsme si Berušku pořídili, měli jsme už domluvenou rodinnou dovolenou na statku. Jet s námi měly čtyři fenky, pátý pes zůstával doma. Jenže najednou jsme měli prasátko, navíc ještě mimino na lahvi. Na to, že bychom dovolenou zrušili, jsme nechtěli ani pomyslet, a udělat z někoho otroka, který bude dnem i nocí krmit prase, se mi nechtělo, takže nakonec Beruška jela s námi. A byla to paráda! Chodili jsme na procházky po okolí, do lesa a na louky, na houbách jsme byli, a dokonce jsme šli i na zříceninu hradu. Beruška všude s námi. Říkala jsem si, jak ji budu na cestách nosit, že dvoutýdenní prasátko nic neujde, ale jak jsem se mýlila. Beruška lítala s pejsky jako blázen, u všeho potřebovala být, a když se jí náhodou moc vzdálili, dala hlasitě najevo, že takhle teda ne.
Největší Beruščina kamarádka je naše Dixinka, rozumí si spolu – možná proto, že Dixinka je taky flekatá. Jak Beruška roste (momentálně už táhne na páté kilo), je Dixinka jediná, kdo si s ní pořád má chuť hrát. Ostatní pejskové už z hraní s ní vycouvali, neboť Beruška je hodně drsná a její zoubky a spárky dost ostré, takže občas musím Dixince ošetřit nějaký ten škrábanec na uchu. Posledních pár dní už se ale snažím hry trochu korigovat, jelikož prasečí a psí hry jsou prostě odlišné.
Říká se, že prasátka jsou inteligentnější než psi. Zatím to nemůžu potvrdit ani vyvrátit, spíš bych řekla, že se tyto dva druhy nedají moc srovnávat. Naše Beruška rozhodně inteligentní je, například moc dobře dokáže vymyslet, jak získat jídlo. Přivolání se díky pamlsku naučila asi za půl minuty. Nicméně nikdy nebude jako psi, kteří dělají pro pána věci jen za pochvalu. Řekla bych, že prasátko je něco mezi psem a kočkou, ovšem se schopností urážet se (to byste viděli, jak nás Beruška přehlížela a trucovala, když jsme jí poprvé nandali kšíry).
Rozhodně to není zvířátko pro každého, pořízení prasátka by si měl každý promyslet. Už jenom proto, že nikdy není dopředu jasné, jak moc „zaručeně miniprasátko“ vyroste. Navíc je výchova prasátka odlišná od výchovy psů. Třeba když jsem dneska obědvala, Beruška bez okolků začala metr ode mne škubat tapetu. Pejska byste pravděpodobně okřikli a nechal by toho. Prasátko ne.
A hlavně si prasátko nepořizujte, nejste-li rádi středem pozornosti! Kam totiž s prasetem vlezete (a navíc v doprovodu pěti psů), jste okamžitě středem zájmu a všichni si vás fotí a vyptávají se.
Článek vyšel v časopisu č.10/2013
Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.Děkujeme Vám |
Kam dál:Františkův příběhČenda a MíšaLáska nezná hraniceTančí i léčí se psem - Jaroslava PanskáZdeněk, Václav a jejich příběhProbíhající sbírky |
Nejbližší akceMazlíčkův FUN Jarmark27.10.2024 |