Láska nezná hranice

Publikováno: 8.10.2014
Autor: Silvie Schmuckerová
Zdroj: -
Foto: Silvie Schmuckerová

Psal se podzim roku 2012, do Psího útulku Dětmarovice, okr. Karviná byl přijat docela nevýrazný černý a velice starý pes. Podivné bylo jeho chování. Byl očividně nemocný, vyhublý na kost, měl zhoršený zrak i sluch, neprošel si zřejmě ničím pěkným.
V kotci pouze stál a koukal do jednoho bodu, nechtěl se hnout, odmítal jíst, byl na tom opravdu špatně. Doslova nám umíral před očima. Začínala tuhá zima, teplota se dostávala k nule. Stařičký, vyhublý, nemocný pes v kotci ani zázrak nevydrží dlouho.

Přijatý pejsek byl očividně nemocný, vyhublý na kost, měl zhoršený zrak i sluch, neprošel si zřejmě ničím pěkným.


V té době jsem v útulku působila jako aktivní dobrovolník a všemožně se snažila propagovat pejsky do adopce a tak Děduško nebyl výjimkou.
Starého pejska jsme tedy vyfotili a fotka obletěla facebookové stránky. Ozvala se paní Alex z Vídně, že má o pejska zájem. Když mi poté zavolala a hovořily jsme spolu, po pár vteřinách jsem si byla naprosto jistá, že je to Děduškova spása, jeho anděl a záchrana a on musí okamžitě do Vídně.
Rozjela se blesková akce. Zorganizovali jsme s přáteli převoz, vše potřebné a brzy ráno se všichni sešli v útulku.

Ještě před odjezdem mě kontaktovala Andrejka Dunová, že Děduškovi provede tzv. Dornovu metodu a srovná jeho zubožené tělíčko. Viděla jsem na vlastní oči zázrak. Nechodící pes se po terapii postavil na nohy a začal šmejdit v koši jídlo.

Tímto okamžikem započala Děduškova záchrana. Převezli jsme starého pejska v dekách na zadních sedadlech auta z Dětmarovic až do Vídně k paní Alex, která žije v centru historického města v krásném bytě se dvěma pejsky, kteří jsou také z útulku - Maxíkem a Punkti, říká jim Běloby (bílí pejsci).
Děduško byl uvítán šunkou, podepsaly se potřebné papíry a počítalo se s tím, že Děduško alespoň bude mít možnost umřít v teple domova a milovaný.

Počítalo se s tím, že ve Vídni pejsek bude mít alespoň možnost umřít v teple domova a milovaný.

Láska dělá divy a zázraky... nevěříte?

Jeho veličenstvo Děduško žil ještě neuvěřitelné dva roky. Začal chodit, jeho panička Alex mu pořídila kočárek na delší vycházky a užíval si plnohodnotný život. Byl milován a dokonce vyhrál 2. místo v internetové fotosoutěži o nejkrásnějšího psa Rakouska.

Děduško žil ještě neuvěřitelné dva roky. Začal chodit, jeho panička Alex mu pořídila kočárek na delší vycházky a užíval si plnohodnotný život.Děduško byl ohromný bojovník. Zářný příklad ztracené duše, která může všechny kolem inspirovat, když je milována.
Díky Děduškovi jsem poprvé viděla Dornovu metodu, její neuvěřitelnou sílu léčit a od té doby se Dornově metody věnuji také a měla jsem možnost změnit spousty psích i lidských osudů, potkat velikou spoustu inspirativních lidí a sama další motivovat.
Na počátku všeho stál zubožený umírající Děduško v kotci... a já mu nepřestanu děkovat.


A co říci na závěr?

„Děkuji za obětavost Alex, za její sílu, pozitivní přístup, moudrost a lásku, kterou mu dala.
Prosím, dejte šanci starým pejskům v útulcích, otevřeme jim svá srdce a nenechávejme je prožívat stáří a odchod v osamocení a zapomnění. Každý z nás vzešel na svět z lásky... v lásce a milován by měl také odejít.“

Děduško 30. 9. 2014 odešel za duhový most, prosím, věnujme mu malou vzpomínku, zapalme svíčku.
Jeho odkaz a láska žije v našich srdcích dál.

Silvie Schmuckerová

Kam dál: 

Tančí i léčí se psem - Jaroslava Panská

Zdeněk, Václav a jejich příběh

3 a dost? jaký omyl!

Jorkšír Falco: Jsou mu sotva tři roky a na veterině je jako doma

Příběh ohařky Ajši

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...