1Ohodnotit

Neutuchající široký úsměv a radost ze života. Kdo ho pozná, zamiluje si ho už napořád. Je to odvážný, houževnatý, ale i hravý pes a neodolatelně milý a přítulný společník. Ačkoliv se ho laická veřejnost obvykle bojí a přechází před ním na druhý chodník (to skoro denně zažívá každý, kdo si pořídí jakéhokoliv bull-psa), v žádném případě nejde o psa agresivního či útočného. Naopak, je to pes velmi oddaný a dobrácký. Miluje lidi i děti a příznačně se mu v zemi původu říká „baby dog" nebo též „nanny dog“ (nanny = dětská chůva). S dětmi si vydrží hrát celé hodiny a toleruje i jejich malé hrubosti a neohrabanost.

Přestože vzezřením působí trochu drsně a mnohdy můžou vzbuzovat strach, jsou to opravdu miláčci s ohromným srdcem. Všechno dělají naplno, 100% je i láska, kterou vám dávají. „Dokonce dají hře s vámi přednost před hrou s ostatními psy. Míčky nebo třeba klacíky budou aportovat do umdlení Tenisák je jejich vášeň, stejně rádi ale budou ležet doma na gauči. Nejdůležitější je, že to budou dělat s vámi,“ popisuje jejich letoru chovatelka SBT Aneta Kuncová.

Původem Angličan

Stafbulík vznikl křížením buldoka a anglického teriéra v 19. století ve Velké Británii, kde se tehdy používal i na tajné psí zápasy v arénách. Oficiálně bylo plemeno zaregistrováno v roce 1935 v Anglii, Mezinárodní kynologická federace (FCI) ho uznala v roce 1987. Chov v ČR se datuje od roku 1989, kdy k nám byla dovezena první fena. Následovaly importy z Německa, Belgie, Nizozemí a Finska. Od té doby jeho obliba u nás stále roste.

Baví ho snad všechno

Je to pes velmi všestranný, aktivní a pohyblivý. Chce páníčkovi vždy a ve všem vyhovět a je opravdu snaživý a chápavý. Stafbulíci se úspěšně uplatňují jako canisterapeuti, záchranáři, s nadšením pracují v lese, běhají agility, dogfrisbee… Neexistuje snad kynologické odvětví, kde by se stafík neuplatnil. Na cokoliv si vzpomenete, to s vámi – s velkou radostí – bude dělat.
Dá se dobře vycvičit, i když to samozřejmě není precizní německý ovčák a nemůžete ho cvičit drilem. Je velmi učenlivý a rád s vámi bude skládat nejrůznější zkoušky poslušnosti. „Musíte na něj spíš formou zábavy – víc chválit než nadávat, abyste mu cvičení nezprotivili. Moji psi mají velmi rádi mlsky, jsou pro ně i velkou motivací při výcviku,“ radí chovatelka. Každopádně je nutno podotknout, že není zrovna nejlepším hlídačem – je to především dokonalý společník pro celou rodinu.

Zapomeňte na předsudky

Kolem stafbulíka (stejně jako kolem všech bull plemen) je spousta předsudků, často je dokonce označován za „bojové plemeno“, ale každý, kdo ho má (nebo aspoň dobře zná), ví, že není třeba se ho bát. Jako u všech plemen je i u tohoto velmi důležitá správná výchova. Konflikty s ostatními psy sám nevyhledává, ale poprat se umí. V genech má zakódovanou bojechtivost (ale pozor: jen vůči jiným psům, v žádném případě ne vůči lidem!!!) – to je potřeba vzít v úvahu při výcviku a důsledně tomu přizpůsobit výchovu. I sebemenší náznak agresivního chování k lidem je důvod k okamžitému vyloučení z chovu. Chovat dva samce není optimální, ale nemusí to znamenat, že by se spolu jen prali. Dobře si zvykne i na kočky – známe řadu rodin, kde s nimi spokojeně žije i ve velké smečce.

Důležitá je socializace

Co je opravdu zásadní, je důkladná socializace tohoto psa. Podstatné je, abyste s ním byli co nejvíc a odmalinka mu umožnili dostatečný kontakt s jinými lidmi, dětmi, a zejména psy. Tento pes miluje lidi a je pro něj nutností být se svou rodinou. Při výchově je potřeba být důsledný a laskavý. Tito psi velmi dobře snášejí jízdu autem, někdy ji dokonce milují. Jsou dobří plavci a vášniví aportéři čehokoliv.
„Chci, aby měli dobrou kondičku, a tak trénujeme běh s pneumatikou, skok na peška, přetahovačku, občas si jdeme zaplavat, někdy vyjedeme na kole… Jinak žádnou zvláštní péči nepotřebují ani co se týče výstav, do kruhu můžete nastoupit tak, jak běžně fungujete – žádné trimování a česání není zapotřebí,“ doplňuje chovatelka Kuncová.

SRST A BARVY
Srst je krátká a hladká, barva je od bílé, červené a rezavé přes tzv. modrou až po černou. Možné jsou i kombinace těchto barev. Kterákoliv z uvedených barev může být kombinována s bílou. Přípustné je i žíhané zbarvení nebo žíhané s bílými znaky. Nežádoucí je pouze zbarvení černo-červené (tzv. trikolorní, typické pro dobrmana) nebo játrově hnědé.
Oči mají být tmavé, světlé jsou tolerované pouze u psů s modrou srstí.

Slavní stafbulíci
Jock si zahrál hlavní roli v celovečerním filmu Věrný pes Jock (Jock of the Bushveld). Tento film popisuje drsný život psa a jeho pána na cestách s volským spřežením po Africe. Další stafbulík si zahrál ve filmu Podfu(ck). Prezentuje se tam docela legračně – všechno sežere. Ve filmu Torque: Ohnivá kola si zahrál bílý stafbul, tady se představuje jako velký drsňák. Pes Septyk hrál ve filmu Starosti starosty. Jeho jméno se váže ke kandidátovi na starostu města, který opravuje záchody. Další psi se objevili i v hudebních klipech, a dokonce i v české prezidentské kampani… Ukázky ze zmíněných filmů najdete na www.chester-sway.cz.

ZKUŠENOSTI CHOVATELŮ

"Stafbulík není plemeno, je to kult"

Aneta Kuncová a Lukáš Minařík
CHS CHESWAY, www.chester-sway.cz
Stafbulíky chovají sedmým rokem a zahrnují je velikou láskou. Štěňátka s nimi žijí ve společné domácnosti – stejně jako celá psí smečka. Věnují se převážně chovu modrých stafbulíků.

Výběr krycích psů je pro nás důležitý a na všem si dáváme velmi záležet. Žijeme aktivním životem – a naši psi také. Věnujeme se bull sportům, kde máme na kontě spoustu úspěchů. Dá se říct, že náš první SBT jménem Chester (Herold Fransimo Bohemia) je jedním z průkopníků těchto sportů u nás. Naše fena Update Sway Fransimo Bohemia se stala už dvakrát Iron Staffem na akci Staffí den, velmi dobře si vede i v kruhu výstavním, kde jsme šampiony Slovinska, v PP máme zapsánu i řadu dalších úspěchů. Ani naše odchovy se v kruhu neztratí, např. Umpa-Lumpa Chesway FB získal nominaci na prestižní výstavu Cruft. Žádný sport nám není cizí, potvrzujeme tedy všestrannost našeho plemene. Kromě bull sportů jsme vyzkoušeli agility, obrany, coursing i další. Letos jsme se pokusili přivézt trochu nové modré krve z ciziny, protože chovatelská základna modrých jedinců je u nás stále dost malá. Nechali jsme si z tohoto vrhu fenu v naší kennel, tak uvidíme, jakým směrem nás povede. Plánujeme se s ní věnovat lovecké kynologii a rozšířit si tak obzory i v této oblasti.

Čím vás právě stafbulíci oslovili?

Jak řekl jeden chytrý člověk, byl to MVDr. Mike Stockman: „Stafordširský bulteriér není pouhé plemeno, je to kult.“ Tato věta naši lásku k plemeni přesně vystihuje, naprosto nás uchvátilo! Stejně jako i naše přátele, známé a kamarády. Jakmile poznáte povahu SBT, už nechcete žádného jiného. 

Máte zkušenost i s jinými plemeny – můžete srovnat?

Ano, mám zkušenosti s argentinskou dogou, ty chovala moje teta (CHS Z Kamilkové zahrady). Měla jsem svého Bena šestnáct let, a i když na něj nikdy nezapomenu a byl pro mě výjimečným psem, jsem za stafordširy, které teď máme, ráda. Vím, co od nich můžu očekávat, i to, že se mnou budou dělat všechno nadšeně a rádi třeba i o půlnoci. Výchova, cestování, socializace a vše je snadnější.

Jaké jsou největší zdravotní problémy tohoto plemene? Na co si dát pozor při výběru štěněte, co požadovat od chovatele?

Důležité je aby byl jedinec testovaný, popřípadě geneticky čistý po rodičích na nemoci L2-HGA a HC. Což už je u nás dnes běžná praxe a poradce chovu by ani neměl na spojení, kde jsou dva netestovaní jedinci, vystavit krycí list. Plemeno není zatíženo dysplaziemi, nemocemi srdce apod., přesto se tu a tam objeví. Je na každém chovateli, zda si nechá zvíře testovat, a určitě je to pro něj v chovu plus. Poslední dobou se často mluví o alergiích a demodikóze (demodex), ty ale postihují všechna plemena. Zájemci o štěně by se důsledně měli o zdravotním stavu rodičů informovat, teprve pak si psa vybírat, ale nemyslím si, že by se u nás mluvilo o problémech plemene, je to spíš případ od případu.

Na internetu sleduji, že každou chvíli pořádáte společné akce…

Ano, lidi od stafíků jsou jedna velká rodina, scházíme se na výstavách, na sportovních akcích apod. My sami organizujeme spolu s chovatelskou stanicí Fransimo Bohemia akci Staffí den, kde propojujeme sport s výstavou. Ve dvou dnech si tak užijeme spoustu zábavy; více se dozvíte na www.staffiden.webnode.cz. Dá se říct, že všichni moji přátelé jsou majiteli SBT. A kdo není, bude co nevidět. 

NEMOCI L2-HGA A HC
Obě jsou dědičné a velmi vážné. Nedají se léčit a můžou vést až k smrti (uspání) postiženého zvířete. Jejich nositeli jsou autosomálně recesivní geny. Testy provádí veterinární laboratoř Genomia v Plzni (www.genomia.cz).
L2-HGA je porucha metabolismu kyseliny L2-hydroxyglutarové. Postižena je nervová soustava. Nemoc se obvykle projeví mezi 6. a 12. měsícem, ale může to být i později. Projevuje se záchvaty podobnými epileptickým, svalovým třesem, vratkou chůzí a změnami chování.
HC je nemoc očí – šedý zákal. První příznaky mohou být patrné už v prvních týdnech života štěňat. Do tří let zpravidla dochází k úplnému oslepnutí. Dědičný zákal postihuje vždy obě oči.

Článek vyšel v časopisu č. 9/2013

Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky. Děkujeme Vám

1Ohodnotit