Opuštěná Erin našla na druhý pokus svůj psí ráj.

Náš první pes byl rotvajler, holčička Artinka, kterou jsme si vychovali od štěňátka. Během jejího života k nám přišly z útulku průběžně ještě 4kočičky. Když Artinka odešla do psího nebe, chodily jsme s dcerou venčit několikrát týdně psy do útulku. Vždycky jsme si braly 2 velké psy, protože ti přeci jen nemají tolik šancí na venčení jako ti malí. A tam jsme si jednu černou psí holčičku zamilovaly.

Nia byla kříženka vlčáka s labradorem, bylo jí cca 6let a my  jsme si ji vzaly domů. Prožila si u nás dalších krásných 6let. A přišla i další kočička z útulku.

Mezitím se již dospělá dcerka odstěhovala a my si s manželem mysleli, že zůstaneme u kočiček. Už nám bylo 50 let a do štěňátka se mi už nechtělo. Občas jsme hlídali sousedce belgického ovčáka a to tak nějak stačilo.

Jenže jednoho dne nám dcera poslala inzerát od Vendy ze spolku Psí senioři v nouzi, kde byla velká černá psí holčička Erin (a já ty velké černé psy prostě miluji ❤). A jak to dopadlo?

Bylo to loni 15. prosince a byla to láska na první pohled už přes plot. Dali jsme s Vendy procházku a bylo jasné, že s námi Erína pojede domů.

Erinka se s námi rychle sžila a neustále si nás hlídala. Což vlastně dělá dodnes. Je velmi vděčná za pomazlení a miluje lidi. I když jídlo je u ní asi stejně na prvním místě. Za pár dní s námi oslaví první přivezeniny.

Erin je velmi přátelská i k jiným psům. Takže když v lese potkáme jiného pejska, přivítá se s ním, chvíli si pohraje, ale pak ji zajímá ten páníček, co kdyby měl v kapse nějaké pamlsky. Nevíme, jak dlouho byla jen na zahradě a v kotci, ale máme dojem, že si ten čas potřebuje teď domazlit. Nechá se drbkat od kohokoli a jakkoli dlouho.

Tráví s námi většinu času, beru si ji do práce, je skvělá parťačka. Když je potřeba, hlídá nám Erinku dcera, což je taky naprosto v pohodě, jsme za to moc rádi. Doma se občas lekne pro ni asi neznámých zvuků a vylítne z pelíšku jak střela. Zrovna tak se bojí bouřky a silvestra. Ale to společnými silami zvládáme.

Občas vystrčí růžky a neposlechne ("Jakože když v lese zahlídnu veverku, tak Tě fakt neslyším, že mě voláš"). Ráda jezdí autem, jak vidí otevřený kufr, tak s rozběhem nastoupí a ani to auto nemusí být naše.

Erína je naším milovaným mazlíčkem ❤ Moc se těšíme na to, co nás během příštích společných let čeká…

Chtěli bychom moc pochválit Vendy ze spolku Psí senioři v nouzi za její přístup, práci a komunikaci, prostě za vše.
Petra Sýkorová