Zvířata se svojí slepotou netrápí

Publikováno: 29.7.2014
Autor: Denisa Salátková, Šárka Home4Pets
Foto: Denisa Salátková

Ochota lidí pomáhat opuštěným zvířatům neustále roste, a to je jenom dobře. Bohužel stále ještě mají lidi určité obavy, jde-li například o adopci zvířat s hendicapem. Je to logické – lidé se bojí soužití s postiženým zvířetem, protože mají pocit, že bude potřebovat nějakou zvláštní péči, kterou mu třeba nebudou schopni zajistit. Opak však bývá pravdou.

Jak se postarat o slepého psa

Své o tom ví Šárka ze sdružení Home4Pets, která si z útulku vzala slepého kocourka a přechodně se starala o slepou fenku. „Slepé zvíře mi přijde znevýhodněné jen přístupem ostatních, kteří toto postižení srovnávají se stejným u člověka. Zvířata ale uvažují úplně jinak, jdou dopředu, každý den se těší ze života. Kdo to nezažil, nepochopí.“

Jak se starat o slepé zvíře

Nejdůležitější je uvědomit si, že každé zvíře má svoji osobitou povahu a zážitky, a my to musíme respektovat. Starší psíci, kteří přišli o zrak postupně a byli zvyklí žít mezi lidmi, budou seznamování v novém prostředí a nové rodině snášet naprosto v pohodě. Bázlivý, nedávno osleplý pes, který není zvyklý na kontakt s lidmi, bude reagovat tak, jak reaguje každý pes, když má strach – bude couvat, štěkat, kousat. To mimochodem platí i u adopce zcela zdravých psů – nový majitel by měl umět co nejlépe odhadnout povahu svého nového společníka, vytušit co chce, po čem touží, z čeho má strach, co je potřeba napravit a jak nejlépe nastavit společné soužití.

Ze všech zvířat se se slepotou nejlépe vyrovnávají kočky, a to až do takové míry, že je člověk podezřívá, že slepé nejsou. Pes, který je slepý od narození a nikdy nic jiného nepoznal, se také chová naprosto sebejistě. Prostředí bytu či domu tedy není nutné nijak přizpůsobovat nebo upravovat, zvíře si velmi rychle zvykne, kde co je. „Můj Flip od prvního dne nádherně zatáčel z chodby do ostatních pokojů a po pár týdnech jsem si musela připomínat, že je slepý,“ vzpomíná na začátky Šárka.

Venčení nevidomého psa probíhá stejně jako venčení každého jiného psa. Jenom je potřeba dávat větší pozor na nepředvídatelné překážky a nástrahy, které se běžně v přírodě nevyskytují, a klást maximální důraz na nácvik přivolání. Každé zvíře časem překoná počáteční nejistotu a pohybuje se pak naprosto samozřejmě. Ani návštěva u vás doma nepozná, že máte slepého psa nebo kočku.

Veterinární péče

Ne vždy je potřeba se o zvíře nějak nadstandardně starat, záleží na zdravotním stavu. Pokud jediné, co ho podle nás trápí, je neléčitelné postižení, pak jediné, co potřebuje, je úplně normální přístup.

Jsou i případy, kdy se dá postižení zmírnit nebo naprosto odbourat. Nezbytné však je znát přesnou diagnózu – veterinář bez specializace ji není schopen určit. U vážných očních onemocnění vždy doporučujeme nechat zvíře prohlédnout očním specialistou (např. MVDr. Beránek – ordinuje v Pardubicích, Praze, Plzni a Českých Budějovicích), který přesnou příčinu slepoty zjistí, pokud je to možné i vyléčí, nebo alespoň hrozící slepotě dokáže zabránit. Základem očního vyšetření je vždy prosvícení oka, v případě jeho mírného zvětšení také změření tlaku.

Slepé zvíře je zázrak

Pokud se rozhodnete adoptovat jakékoliv zvíře, musíte počítat s tím, že je to závazek na celý jeho život, že tu zkrátka musíte být „pro něj“. Když jste ale připraveni dávat, a nikoliv jen něco očekávat, nemůže se stát, že budete zklamaní – naopak. „Kdysi jsem četla, že slepá kočka je zázrak, a já naprosto souhlasím. Flip mi ukázal svět ze strany, která mi byla dosud skrytá. Je pro mne milovanou kočkou, pro kterou bych si jela kamkoliv a dala za ni cokoliv,“ zdůrazňuje Šárka.

Denisa Salátková, Home4Pets

MŮJ ŽIVOT SE SLEPOU KOČKOU

Pořád jsem kolem sebe viděla, že lidé v mnoha případech nemají problém pomáhat, ale jen pokud jde o zdravá, krásná štěňátka, koťátka… S těmi, kteří jsou v očích většiny nějak znevýhodněni, mají útulky problém: je nutná léčba, čas na rekonvalescenci a pak složité hledání domova… Řekla jsem si, že mít doma dvě kočky navíc mi vůbec život nezmění, uživit je dokážu, takže jsem rozhodila nabídky, že přijmu dva nejhorší případy – nejstarší, postižené, vyžadující péči, prostě ty opravdu nejvíc znevýhodněné s nejmenšími šancemi. Smutné bylo, že mi od samotných depozitářů a lidí nabízejících zvířata začaly chodit nabídky na naprosto zdravé kočky, kterým chybělo například jen kousek ouška, ocásku, nebo musely brát léky. Tehdy se našla pouze jedna slepá kočka – kocour Flip, kterému nikdo jiný domov neposkytl, bydlel tři měsíce v boxu na veterině, kde podstoupil nutnou léčbu, a čekal by tam dál. Když přijel do Prahy, stačil mi první pohled na něj – jak se stočenými pacičkami ležel v přepravce, klidný, vyrovnaný, za celou asi sedmihodinovou cestu prý ani nemňouknul – tenhle pohled byl prvotním impulsem. Když jsem Flipa o chvíli později, už v domě, vypustila z přepravky a podívala se na něj, bylo jasné, že už u mne zůstane, zamilovala jsem se okamžitě – a to byl jen začátek!

Jak se postarat o slepou kočkuJak už jsem říkala, znevýhodněné mi takové zvíře přijde jen přístupem ostatních, kteří stav „znevýhodnění“ srovnávají s člověkem. Zvířata nepřemýšlejí nad tím, že je „konec“ s jejich životem, když oslepnou nebo přijdou o pacičku. Jdou dál, každý den dělají obrovské pokroky a stále víc a víc se těší ze života, až žijí naprosto normálně jako jakýkoliv jiný pes nebo kočka, které má někdo rád. Flip, který by kvůli přístupu dvou veterinářů byl slepý dodnes, ale díky péči MVDr. Beránka posledních pár měsíců aspoň částečně vidí, čeká každý den mezi čtvrtou a pátou odpolední u dveří, až ho vezmu ven. Hrozně rád jezdí v autě, celé léto jsme spolu strávili každý den venku. Máme své oblíbené klidné místo za městem, rybník, louka u lesa – parkuji tady vždy na stejném místě a Flip vyskočí z auta, začne okusovat trávu, běhat, procházíme se spolu, on se tady vyběhá, a po hodině jedeme domů.

Slepý Flip cítí, že ode mne dostává víc lásky než ostatní, a tím, že má víc lásky, je zařízeno i vše ostatní. Když na mne koukne nebo vyběhne na chodbu, vždycky mě tím svým kukučem přesvědčí, že ho musím vzít s sebou, i když se jede jenom na nákup a on bude celou dobu v autě – i přesto ho s sebou vezmu, protože vím, že mu udělám radost.

Šárka, Home4Pets

Článek vyšel v časopisu č. 6/2013

logo Haf a Mňau

Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.

Děkujeme Vám

Kam dál: 

Anální žlázky

Stafylokok

Hladovění, anorexie

Fyzioterapie zvířat - Dornova metoda

Dysplazie kyčelního kloubu

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...