Zákaz krmení toulavých koček? Obecní vyhlášky jsou často v rozporu se zákonem

Publikováno: 14.1.2022
Autor: Gabriela Zvonková
Foto: Archiv Prima mazlíček

Měst a obcí, které se staví k problematice toulavých koček čelem, každým rokem přibývá. Stále se ale na mapě najdou místa, kde se snaží odpovědnosti zbavit – například vydáváním vyhlášek, které jsou však v rozporu se zákonem.

Paragrafy mají jasno: obec má povinnost se o toulavá či opuštěná zvířata postarat a poskytnout jim náležitou péči. „Pokud někdo nalezne toulavé zvíře, je povinen tuto skutečnost nahlásit příslušné obci, na jejímž území zvíře nalezl. Obec je povinna zvíře převzít, ideálně ho svěřit do příslušného spolupracujícího útulku, případně do svého útulku, který sama zřídila, a je povinna informaci o nálezu zvířete vyhlásit na úřední desce,“ vysvětluje advokát a místopředseda spolku Hlas zvířat Robert Plicka. Pokud obec nejeví zájem a osud zvířete je jí lhostejný, dochází k porušení zákona a v případě, že by následkem toho bylo týrání zvířat, může následovat pokuta až do výše tří milionů korun.

Teorie se však od praxe mnohdy liší – a to i kvůli děravé legislativě. „Pokud obec postupuje v rozporu se zákonem, případně vydává v souvislosti s regulací zvířat nebo jejich ochranou nezákonné vyhlášky, může se občan obrátit na ministerstvo vnitra s žádostí o provedení kontroly. Pokud ministerstvo shledá rozpory se zákonem, sdělí tuto skutečnost obci, která by měla přijmout taková opatření, aby rozpory se zákonem odstranila. Bohužel zákon nepamatuje na situaci, kdy obec výzvy ministerstva neuposlechne a nestanovuje pro tyto případy žádnou sankci,“ upozorňuje Plicka.

Jak ano a jak ne?

„Rada města včera schválila Program podpory kastrace koček v Nymburce včetně pravidel pro poskytování finančních darů občanům na provádění kastrace koček. (…) Díky programu by mělo dojít ke snížení počtu toulavých koček. Důvodem k tomuto kroku je také povinnost města postarat se o toulavé psy a kočky, kterou přímo ukládá zákon,“ stojí v lednové tiskové zprávě města Nymburk. Zvláště s poslední větou se však některé obce neztotožňují a v řadě případů se spokojí s vyhláškou zakazující krmení koček na jejich území.

„Postup, kdy obec vyhláškou stanoví zákaz krmení zvířat bez toho, aniž by zajistila nějaké podpůrné kastrační programy, adopční programy a útulky s dostatečnou kapacitou a následkem toho hynou zvířata, je v rozporu se zákonem. V takovém případě může být za týrání zvířat obci uložena pokuta až ve výši tří milionů korun. Obec se v žádném případě nemůže vzdát své povinnosti postarat se o tato zvířata tím, že zakáže krmení zvířat a bude doufat, že tato zvířata pojdou hlady“ říká Plicka.

Podle advokáta Roberta Plicky by měl být ideální postup takový, že by se obec toulavých či opuštěných zvířat ujala, umístila je do spolupracujícího nebo vlastního útulku, zveřejnila nález zvířete a pokud se po 4 měsících nikdo nepřihlásí, a tím pádem se příslušný útulek stane majitelem zvířete, ideální je kastrace kočky a hledání nového domova. Právě umístění je však často problémem. „Město Orlová navíc nemá útulek pro kočky, jen velmi obtížně zajišťuje péči o tyto nalezence,“ stojí pod doporučením o nekrmení toulavých koček na stránkách města.

To však podle Roberta Plicky není obhajobou. „Samotná argumentace ze strany obce, že na to nemá dostatečný rozpočet, že na to nemá spolupracující útulek případně, že nezřídila útulek – toto je chybou obce, případně nějakého obecního zřízení rozpočtových pravidel, ale rozhodně nemůže být „sankcionováno“ a trpět zvíře za to, že příslušná obec je v uvozovkách neschopná si zajistit tuto péči,“ říká v reportáži pod článkem Robert Plicka, který v návaznosti na doporučený postup obce Orlová podal podnět na ministerstvo vnitra.

Legislativa à la ementál

Kolize nastává i mezi zákonem na ochranu zvířat proti týrání a novým občanským zákoníkem ve chvíli, kdy na řadu přichází argument „kočka je divoké zvíře“. „Pojem divoké zvíře zákon na ochranu zvířat proti týrání nezná, s takovým pojmem vůbec nepracuje, s tím pracuje pouze občanský zákoník. Bohužel často se setkáváme v praxi s rozpornými pojmy obsaženými v zákoně na ochranu zvířat proti týrání a občanském zákoníku, což často působí problémy. V některých případech se na tyto nepřesnosti odvolávají obce s tím, že se nemusí starat o divoká zvířata. Ale takový postup je samozřejmě špatný. Pokud je nalezena např. kočka, nejedná se o divoké ani volně žijící zvíře, ale o zvíře v zájmovém chovu, které je v dané chvíli toulavé nebo opuštěné. O takové zvíře se obec musí ze zákona postarat,“ říká Robert Plicka.

Nahlásili jste toulavé či opuštěné zvíře a obec po urgencích odpověděla, že má ze zákona 30 dní na vyřízení podnětu? „Pokud se obec chce zbavit svých povinností tím, že se odvolává na třicetidenní lhůtu k vydání rozhodnutí, tak takovýto postup je vadný. Obec má povinnost jednat a rozhodnout bez zbytečného odkladu, a to zvlášť v situaci, kdy hrozí vznik škody,“ vysvětluje Plicka s tím, že měsíční vyčkávání s rozhodnutím je v rozporu se zákonem.

Našli jste kočku, u které nelze např. z obojku či čipu zjistit majitele, a chcete jí poskytnout trvalý domov? Pak můžete, ale jen v případě, že nález kočky nahlásíte na obci a o zvíře se nikdo do dvou měsíců od vyhlášení nálezu nepřihlásí. „Pokud osoba nalezne zvíře zjevně určené k zájmovému chovu, má zájem k němu nabýt vlastnické právo a do 2 měsíců od vyhlášení nálezu se o něj nikdo nepřihlásí, stává se nálezce vlastníkem zvířete a může ho libovolně kastrovat nebo mu hledat nový domov,“ dodává advokát Robert Plicka ze spolku Hlas zvířat.

Další články najdete zde: 

Kam dál: 

Proč je hmyzí protein budoucností výživy psů?

Nepříznivé reakce na krmivo – o co se jedná a jak se v takové situaci zachovat?

Barfování a krmení psa je o zdravém selském rozumu, říká veterinář Milan Štourač

Vliv střevní mikroflóry na fungování psí imunity

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...