Mapa „krmičů” toulavých koček. Co v ní najdete a jak se k nim můžete přidat?

Publikováno: 1.1.2022
Autor: Pavla Gabrhelíková
Foto: -

Kastrační program Feliti se snaží zastavit nekontrolovatelné množení koček v obcích. Jak? už podle jejich názvu je jasné, že jde především o kastrace. Ale co s těmi kočkami, která se už narodily a nemají domov? Některé mají své věrné krmiče, díky nimž mají dostatek potravy, aby mohly venku přežít. Projekt Feliti se rozhodl úsilí těchto lidí podpořit a propojit je s případnými dárci tím, že vytvořil mapu takzvaných „krmičů”

„Kočky jsou v jídle dost vybíravé a naučit je na nové granule bývá problém. Někdy lidem z nějakého důvodu zbydou granule nebo konzervy a řeší, co s tím. Mapa krmičů vznikla tedy primárně proto, aby se do ní lidé podívali, viděli, že tady hned vedle ve vesnici je nějaká Maruška, která se stará o opuštěné kočky, a mohli jí krmivo dát,” vysvětluje Alena Pávková z Feliti kastruje. „Existují také tací, kteří nechtějí přispívat žádnému útulku, protože z nějakého důvodu nevěří, že se například finanční pomoc dostane tam, kam má. Takhle ale mohou najít poblíž někoho, kdo pomáhá, na místo osobně zajet, seznámit se s krmičem a předat granule rovnou jemu.”

Těžký, ale šťastný je život krmiče

Krmiči jsou pro kočky jako strážní andělé. Všechno pro ně dělají na úkor svého času a energie. „Jednoho dne se mi postavil do cesty kocourek u polikliniky v Čumpelíkově ulici, kam jsem šel na rentgen. Měl tam pelíšek a upozornila mě na něj místní paní. A kocourek, jak mě viděl, tak se mohl zbláznit, utíkal ke mně, mazlili jsme se... Zkrátka si mě hned ochočil! Všichni v okolí mu říkali Čumpelík.” popisuje Miroslav Bouška, jeden z odhodlaných krmičů, jak začala jeho péče o opuštěné kočky.

„Hned od druhého dne jsem za ním začal chodit, nosil mu jídlo a pamlsky. Ale než jsem k němu pěšky procházkou několik kilometrů ze svého bytu došel, tak jsem cestou potkal skupinky dalších kočiček. Bylo jich více než dvacet. Postupně jsem si je všechny vzal za své a na několika místech, kde se zdržovaly, jsem je krmil. Často i dvakrát denně, protože z jednoho krmení by se všechny pořádně nenajedly.”

Dvacet let pak každý den o „své kočky” pečoval. Ale ničeho nelituje: „Dostal jsem tím spoustu radosti. Když mi ty kočičky běžely naproti, olizovaly mě, nechaly se hladit … To se nedá vypovědět slovy. Prostě dobrý pocit, že dělám něco užitečného, zvířátka jsem měl rád celý život. Pro mne byla starost o ně dar.”

Jak vznikají kočičí kolonie?

Když kočky nemají kde bydlet, najdou si místo, o kterém se rozhodnou, že je pro jejich účely nejlepší. Jakmile je tam pak někdo začne krmit, „řeknou” si to mezi sebou a smečka se začne rozrůstat. Pak se tu ale taky nekontrolovatelně množí. Je proto třeba kočky na krmných místech prokastrovat, hlídat jejich zdravotní stav a krmit. Krmiči mají většinou přehled a jakmile přibyde nová kočka, odchytnou ji, vykastrují a zase vypustí. Kočičí kolonií se pak nešíří nemoci a kočky nemusí venku umírat.

Starat by se měly obce, ale...

O kočky bez domova by se přitom měla ze zákona postarat obec. Podle Aleny Pávkové ale existují osvícené obce, kde pochopily, že spolupráce s krmiči je důležitá. Vyhradí proto místo, kde mohou umístit boudičky a misky s krmením. Většinou jen požadují, aby na tom místě nebyly poházené obaly a konzervy. A taky aby bylo vhodně situované, takže například ne u školek nebo škol a podobně. Vstřícný přístup obcí podle Feliti však nebývá pravidlem.

„Bohužel jsou i obce, které proti tomu brojí. Úředníci tu například vyzvou lidi, aby přestali krmit kočky. A to je ta největší hloupost, kterou může úředník říct. Ty kočky stejně z něčeho žít budou. Takže budou primárně lovit ptáky a myši a dostanou se do špatného výživového stavu. Taková kočka je pak mnohem náchylnější k nemocem. A vznikne mnohem větší problém,” vysvětluje Alena.

Jste krmič? Nechte se zanést do mapy!

Podpořit krmiče ve svém okolí můžete i vy. Stačí si rozkliknout mapu, najít nejbližší lokalitu s opuštěnou kočičí smečkou, kontaktovat Feliti a zaregistrovat se. „Občas krmiči nechtějí prozradit ani konkrétní místo, protože lidská zloba je bezbřehá a mají strach o to, aby jim kočky někdo nepřišel otrávit. Stačí tedy udat alespoň přibližné místo, jméno a telefon," uvádí Alena Pávková.

Přispět ale můžete i na transparentní účet Feliti. „Každý měsíc pak z tohoto účtu vybereme dva a půl tisíce a přispějeme na jednu konkrétní lokalitu,” dodává Pávková.

Další články najdete zde: 

Kam dál: 

Proč je hmyzí protein budoucností výživy psů?

Nepříznivé reakce na krmivo – o co se jedná a jak se v takové situaci zachovat?

Barfování a krmení psa je o zdravém selském rozumu, říká veterinář Milan Štourač

Vliv střevní mikroflóry na fungování psí imunity

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...