Zvíře není dětská hračka, zapomínají rodiče. Jak předcházet krizovým situacím?

Roční Mareček žije už čtyři měsíce u svých pěstounů, kde se většinu času pohybuje mezi psy, kočkami nebo třeba slepicemi. Jeho pěstounka Vendula se totiž s přítelem stará o zachráněná domácí i hospodářská zvířata a pečuje o holuby v nouzi. A malého Marka pomalu učí, jak se ke zvířecím členům rodiny chovat.

„Nenecháváme ho skoro nikdy samotného – a tím spíš ne se zvířaty, ať už je to holub, nebo králík, nebo pes. On se ještě neovládá, takže je na ně hrubý a člověk se bojí, že si ublíží navzájem. Že se pes ožene, kousne ho. A my rozhodně nechceme, aby se do konce života zvířat bál jen proto, že jednou na psa špatně sáhl,“ říká Vendula.

I když je malému dítěti teprve rok, díky trpělivému a opakovanému vysvětlování už začíná chápat, jak se má ke zvířatům chovat. Navíc má toto systematické učení a chování jeho pěstounů vliv i na utváření jeho vztahu ke zvířatům. „Myslím, že bude mít zvířata určitě rád. Třeba ráno, když otevřeme dveře na dvůr, hned běží za kočkami a chce si je pohladit. Vyloženě se na ně těší a začne se smát,“ popisuje Vendula chování malého Marečka.

Chcete kočku? Musíte jí uzpůsobit váš domov, říká kočičí psycholožka

Nutit dítě do kontaktu se zvířaty však podle Venduly není správná cesta. To samé platí v opačném případě – stejně jako některé děti zvířata nezajímají jsou i mezi domácími mazlíčky psi a kočky, kteří se dětem raději obloukem vyhnou. Ať už se vaší domácnosti týká právě tento případ, nebo máte mazlíčky, kteří děti milují, je důležité vaše ratolesti učit k respektu ke zvířatům a učit je číst zvířecí řeč těla. Díky vzájemnému porozumění se pak může mezi dítětem a zvířetem vytvořit hluboký vztah přínosný pro obě strany.

Seznámení lidských i zvířecích mláďat

Pokud doma máte kočku a blíží se čas, kdy doma přibude malé dítě, není od věci na to zvíře připravit. „V první řadě kočka potřebuje svůj vlastní prostor, protože spoustě problémům a incidentům se dá předejít, pokud kočka má kam utéct, má se kde vyspat, má se kde umýt. Tím bych začala,“ říká kočičí psycholožka Kateřina Štiblická. Ještě před příchodem dítěte také můžete kočku uvyknout na zvuky a pachy, které dítě budou doprovázet, ať už je to jiná značka kosmetiky, pracího prášku, nebo zvuky chrastítek a jiných dětských hraček.

Péče o malé dítě je náročná a z pochopitelných důvodů se vše ostatní odsouvá na druhou kolej. Zvířata ale něco takového chápou jen stěží. „Když má zvíře pocit, že se všechno mění, a neví, jak s tím naložit, může u něj docházet k frustraci. Zní to hodně jednoduše, ale trvala bych na dodržování příjemných rituálů. Pokud se třeba každý večer mazlíte s kočkou v posteli, nepřestávejte s tím, dejte jí ten čas i pozornost. Zároveň – důležitá rada – se hodí kočky socializovat, aby ještě v kotěcím věku přicházely do kontaktu nejen s dospělými, ale i s dětmi,“ dodává Štiblická.

Seznamování dětí a zvířat je důležité dělat vždy pod dohledem a plnou kontrolou dospělých. Je dobré nechat zvířatům možnost výběru, zda chtějí být v blízkosti dětí, nebo ne, a dětem průběžně vysvětlovat, co si mohou dovolit a co ne. Opatrnost je na místě i u mláďat, která dětem ublížit nemohou, ale tím spíše se ani nemohou bránit, pokud se jim něco nelíbí, a mají křehkou konstituci, takže jim hrozí úrazy i při „nevinné“ dětské hře.

Ta kočka je zlá! Nebo ne…?

Kočky se u mnoha lidí netěší příliš dobré pověsti. Je to převážně kvůli jejich povaze, která se tolik liší od psí věrnosti a úplatnosti. Se psem se totiž díky pamlskům spřátelíte mnohem snáz než s kočkou, která je nezávislá a většinou dělá jen to, co je jí do určité míry prospěšné. I to je důvod, proč se při incidentu, kdy kočka poškrábe dítě, mnohem snáze dostane do škatulky „zlé zvíře“ a po nějaké příčině rodič více nepátrá. Všechno má ale svůj důvod.

„Kočka, když má šanci, mnohem radši uteče, než aby bojovala, protože je to pro ni nebezpečné – dítě jí může ublížit, je silnější. Pokud možnost nemá, až potom sahá k útoku,“ vysvětluje Kateřina Štiblická. Matoucí může být útok kočky bez zjevné příčiny. Ta ale v drtivé většině existuje. „Pokud je kočka vystavovaná nějaké situaci opakovaně, narůstá její frustrace a potom ani nemusí být zahnaná do kouta, aby zaútočila, protože jí takříkajíc povolí nervy. Není to charakterem kočky, není zlá nebo pomstychtivá, většinou je vystrašená a frustrovaná,“ upozorňuje kočičí psycholožka. Dlouhodobé vystavování stresovým situacím může navíc u koček vést k vážným zdravotním problémům.

Kočičí signály před útokem

Stejně jako se mění počasí před bouří mění se i chování zvířat před útokem. Přitom poznat, že se blíží něco zlého, není vůbec těžké. To platí i při dětských hrách. „Z mé zkušenosti lidé často argumentují hrou i v situaci, kdy už je kočka na hraně konfliktu,“ říká Kateřina Štiblická. Když kočka změní polohu uší, postavení nebo pohyb ocasu, začne vydávat různé zvuky nebo se dívat jinam, je potřeba dát si pauzu a přehodnotit, jak se děti chovají a co právě dělaly. „Za svou praxi jsem se setkala jen s jednou kočkou, která útočila bez varování, a ta byla neurologicky nemocná. Všechny kočky dají před útokem znamení,“ říká kočičí psycholožka.

Z praxe také Kateřina Štiblická zmiňuje dva nedávné případy útočících koček, se kterými si majitelé nevěděli rady. Oba ale měly konkrétní spouštěč. „Těsně před tornádem na Hodonínsku byla velká bouřka. Kočka se jí lekla a napadla spící dítě – nebylo to ale cílené. Kočka pouze v šoku zaútočila na to první, co uviděla,“ osvětluje Štiblická. Druhý případ se týkal kočky, která se vždy ohnala po procházejícím dítěti. I to ale mělo svůj důvod a řešení. Kočka totiž neměla dostatečný prostor, kde by se cítila v bezpečí. Po jeho vytvoření problémy ustaly.

A co dělat v případě, že kočka poškrábe dítě? „Určitě je potřeba oddělit dítě a kočku. V kočce ten stav může přetrvávat nějakou dobu a pak je potřeba se o dítě postarat v klidu, neeskalovala bych situaci. Určitě bych dítě vzala k doktorovi – kočičí škrábnutí, ač nevypadá tak vážně jako kousnutí od psa, se dokáže velmi snadno zanítit,“ upozorňuje Kateřina Štiblická.

Další články najdete zde: