Publikováno: 16.6.2021
0Ohodnotit
Autor: Kateřina Kašparová
Zdroj: http://www.haf-mnau.eu
Foto: Alice Trojanová
Sekce: Chov psů a koček, Plemena

Historie barevné varianty malého knírače sahá do předválečných let v Německu a pokračuje V USA. Podstatou chovu je zachování štěňat s bílými znaky a následné křížení. Oficiální název je „parti-color schnauzers“ (knírači s barevnými znaky). Parti knírači nejsou zatím FCI uznáni, ale Německo, země původu knírače jako takového, se o to velice snaží, a prý je vše na dobré cestě. V Německu jsou parti knírači velice populární, cenění, a ve spolupráci s americkými chovateli i úspěšně šířeni. Oficiálně se u nás chovu parti věnuje jediná chovná stanice.

První zmínka o barevných kníračích je už v německé plemenné knize z roku 1880. Tehdy byly v chovu přijaty, kromě standardních barev (pepř a sůl a černá), také rázy bílá s černými znaky. V 30. letech se pak objevilo několik nadšenců v čele s hraběnkou v. Kanitz, kteří se chovu tohoto barevného rázu intenzivně věnovali. Ve třetí říši byl ale chov parti kníračů zakázán, takže postupně zanikl. O jeho znovuvzkříšení se zasadili chovatelé v USA a společně s německými kolegy dostávají chov na vysokou úroveň. Promyšleným chovatelstvím a vzájemným křížením mezi všemi barevnými rázy knírače, především s bílými znaky (tedy těmi „nechtěnými“), se dostali zpět tam, kde se kdysi začínalo. V USA chovají mnoho barevných rázů i velikostí – od normální malé přes mini až po toy velikost, kdy psíček nedosahuje ani velikosti čivavy. A od velikosti a atraktivity zbarvení se odvíjí i cena – čím menší a barevnější knírač, tím dražší a nedostupnější. Světová organizace FCI parti knírače neuznává, a tak se chovatelé po celém světě sdružují v organizacích, které samy pořádají výstavy a bonitace, evidují odchovy svých členských chovatelských stanic, odborně  je kontrolují a poté vystavují štěňatům průkazy původu. 

Pro aktivní lidi

Malý knírač je chytrý, mazlivý, temperamentní, veselý, poslušný, věrný. Je to velice zdravý a vitální psík, netrpí chorobami pohybového ani dýchacího ústrojí či srsti, běžně se dožívá 14 let. Hodí se spíš pro aktivní majitele – sportovce, milovníky turistiky, výletů a zábavy. Miluje veškeré aktivity spojené s akcí a s pohybem. Nadšeně bude sdílet život s vyznavačem agility, přizpůsobí se ale i klidnějšímu způsobu života. V každém případě svého páníčka nezištně ohlídá.

Jak je to s černobílou barvou
Občas se ve vrhu kníračů pepř a sůl objeví štěně s bílými znaky. Buď je to tzv. „prenatal pigment stop“ = bílá  skvrna, která po pár týdnech zmizí,  anebo jde o trvalý znak zachovaný do dospělosti. V obou případech jsou, jednoduše řečeno, tito jedinci „nositeli“ barevného genu. K nelibosti chovatelů parti kníračů bývají tito jedinci hned po narození utraceni, v lepším případě prodáni tzv. „na mazlíka“ (pod cenou). Spojením jedinců s bílými znaky se opakovaně můžou narodit štěňátka s ještě většími bílými znaky, než mají rodiče. „Černobílý gen je recesivní, o to víc je chov parti složitější a zdlouhavější. Na udržení genu se používá i incest, ale, a to zdůrazňuji, pouze v první generaci,“ vysvětluje jediná česká chovatelka parti kníračů Alice Trojanová.

O úpravě srsti a krmení

Malí knírači nevyžadují žádnou zvláštní péči. K úpravě srsti stačí, chcete-li mít střih, návštěva psího salonu  2–3× do roka. Ale stříhat/trimovat se rychle naučíte i strojkem sami doma. „Protože toho malý knírač moc nesní, peněženku majitele určitě nezatíží nákup těch nejkvalitnějších granulí pro malá plemena s co možná nejvyšším obsahem masa, nebo krmení formou BARF, sušenou svalovinou atd. Knírač není vybíravý, ale kvalitní krmení se velice rychle projeví na kvalitě srsti a celkové kondici. Na odstraňování zubního kazu, který trápí malá plemena psů víc, podávám pamlsky ze sušené svaloviny. Má bílá devítiletá fenka má zoubky jako zamlada! V případě bílých kníračů se ale nekvalitní krmení projeví také oranžověním srsti,“ upozorňuje chovatelka Trojanová.

Potřebuje citlivý přístup

Jako každý malý knírač potřebuje i ten barevný citlivý přístup. Je to velice chytrý a vnímavý pes, chyby ve výchově se ale těžko a pomalu odstraňují. „Tělesné tresty jsou absolutně nepřípustné! Malému knírači stačí naznačit, rozumí i mnoha lidským slovům. Vnímá i výraz obličeje, slzy ho přivádějí do rozpaků a smích ho nastartuje k dovádění a předvádění,“ dodává paní Alice. Jednoduše řečeno je to pes pro sebevědomé a inteligentní páníčky milující činorodý život, kteřímají spoustu kamarádů a aktivit.

Zkušenosti chovatelky

Alice Trojanová, CHS INACOLATA de COLOR, www.inacolatadecolor.com

Jediná (oficiální) chovatelka parti kníračů v ČR. Zabývá se pouze černobílou variantou, kterou považuje za nejcennější a nejkrásnější.
 


Má chovatelská stanice je zaštítěna mezinárodní organizací UCI (United kennel Club International), kterou u nás zastupuje ČKF (Českomoravská kynologická federace). ČKF pořádá výstavy a bonitace, štěňatům ihned vystavuje PP, provádí kontroly vrhů. Intenzivně spolupracuji s německými chovatelskými stanicemi parti kníračů. Můj chovný pár je importován právě z Německa. První loňský vrh byl už český.

Haf a Mňau: Proč právě knírač?

Během svého života jsem vlastnila několik plemen psů – boxera, dobrmany, rotvajlera, neapolského mastina, kavkazského ovčáka, hovawarta. Se všemi jsem se s nemalými úspěchy účastnila výstav. K tomu poslednímu, zlaté feně hovawarta, jsem si pořídila fenku bílého knírače. Chtěli jsme malého, skladného, veselého, kontaktního a živého psíka do bytu a „do postele“. Dosud byli všichni naši velcí psi drženi venku na zahradě, takže nám byli tak trochu vzdáleni. Potřebovali jsme psíka vytrvalého, sportovního, poslušného a nekonfliktního, protože vlastníme koně, jezdíme na vyjížďky do terénu a účastníme se závodů. A současně jsme chtěli i hlídače „hlásiče“. Má první kníračka tyto požadavky bezezbytku splňovala, bonusem pak je její nelínající srst. Další přidanou hodnotou je možnost úpravy srsti – majitel malého knírače si v každém ročním období může vytvořit psíčka podle svého vkusu. A protože jsme vlastnili farmu se spoustou zvířat, můžu s čistým svědomím říct, že malý knírač přijme do své smečky nejen veškerou drůbež, ale i ovce, kozy, daňky, krávy, bažanty, japonské křepelky... Co ale miluje, a někdy to vypadá až bláznivě, je prohnat svou kočičí kámošku přes celou zahradu, aby si pak společně lehli do pelíšku.

Haf a Mňau: Proč je pro vás právě knírač tím nej psem?

Srovnání s jinými plemeny je složité, každému vyhovuje jiný naturel. Mám zkušenosti s cvičákem, pracovními plemeny, s ruským hlídacím psem, s molosem, s milým rodinným psem hovawartem, i ten ale výcvik potřebuje (jako sůl). Já osobně jsem se našla v malých kníračích, maximálně mi vyhovují kvůli temperamentu, charakteru, skladnosti a vlastně jednoduchosti. A hlavně se mi moc líbí oni samotní. Ztělesňují malého svalnatého atleta, trysk jim nečiní potíže, vše udýchají, jsou vytrvalí, odolní vůči nemocem a nelínají. Snad nikoho neurazím, ale je mi upřímně líto pejsků typu skotský teriér, welsh corgi apod. Vidíte na nich, jak jim jakýkoliv pohyb činí potíže a jak mají k stáru problém s páteří. O mopsících, franc. buldočcích, angl. buldocích ani nemluvě – nemůžou dýchat a mají permanentně zanícené dutiny. Určitě mají i tato plemena své kouzlo, ale já preferuji přirozený pohyb a zdraví, a to malý knírač má! A navíc ty fousy :-). A další pro mnohé důležitá věc – vůbec nejsou cítit! A to mám v jedné domácnosti už tři, na křeslech a posteli...

Haf a Mňau: A co genetické nemoci? Trpí nějakými barevní knírači víc než ti normálně zbarvení?

Nesetkala jsem se s žádnými anomáliemi nebo nemocemi, které by provázely odlišnost ve zbarvení. U malých kníračů pod FCI se povinně vyšetřuje DOV (dědičná oční vada). Já se snažím o totéž. A nadstavbou v mém chovu jsou testy DNA. Mí odchovanci si s sebou s pětigeneračním rodokmenem odnesou potvrzení, že DNA rodičů souhlasí s potomkem. Kdo toto může doložit v chovu pod FCI?

Haf a Mňau:  Říkala jste mi, že v Česku jsou tito výjimeční psíci zatím nepochopení – jak to myslíte?

Moje loňská štěňátka jsou jediný oficiální vrh v ČR po 13 letech. V minulosti tu už bylo několik vrhů po jediném importovaném psovi z USA – Top Secretovi. V chovu však nezůstal žádný pes ani fena. Shodou okolností je tento americký pes i otcem mých letošních štěňat, a tím je obnovena linie. Setkávám se i s odmítavým postojem převážně ortodoxních chovatelů kníračů, především variety pepř a sůl. Ale i to už opadá, chovatelská veřejnost už barevňáčky přijímá, hlavně díky internetu a zjištění, jak jsou tito psi na západ i na východ od našich hranic populární a cenění (mimochodem, za barevné štěně se tam platí od 1400 euro výš). I urážlivé komentáře už přestaly, naopak se mi ozývají zájemci o má budoucí štěňátka – a já jsem opravdu šťastná. V budoucnu se chystám založit klub hlavně pro parti knírače, ale uvítám všechny milovníky malých kníračů, protože tito psíci si víc pozornosti zaslouží.

Tento článek vyšel v časopisu č. 1-2/2016.

Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.

Děkujeme Vám

Kam dál: 

Border kolie - Nejchytřejší pes

Saarloosův vlčák - tělem i duší vlk

Jack Russell teriér - Aktivní komik

Stafordšírský bulteriér - usměvavá chůva

Senioři v útulcích

Všechny články z této rubriky...

0Ohodnotit