Je to veselý pes nekonečně milující svého pána, má velkou chuť pořád něco dělat, stále je připraven na jakoukoliv akci. Každá kelpie je originál s vlastní hlavou a osobností. Potřebuje opravdu hodně pohybu, je tedy skvělým parťákem pro aktivní lidi. Když nemá dostatek zábavy, začne se nudit, což může vyústit v neposlušnost, nebo dokonce agresivitu. Je to i rozený komik – zkrátka s kelpií se rozhodně nikdy nenudíte!

Australská kelpie je středně velký  krátkosrstý ovčácký pes. FCI ji řadí do skupiny plemen ovčáckých a honáckých.

Praotcem byl prý dingo

Jak už napovídá jméno, pochází toto plemeno z Austrálie. Vzniklo kolem roku 1970, kdy si  manželé Rutherfordovi přivezli z rodného Skotska do Austrálie kolie. Ty pak křížili s místními pasteveckými psy. Název dala plemeni zakládající fenka dlouhosrsté kolie, která se jmenovala Kelpie. Některé zdroje uvádějí, že ke křížení byl použit i divoký pes dingo. 

Aktivní sportovec

Australská kelpie je velmi aktivní, bystrý a inteligentní pes. Díky předkům má silné vlohy k pasení ovcí a je i dobrý hlídač. K cizím lidem bývá nedůvěřivá. Vychází dobře s jinými zvířaty i s dětmi a miluje svou rodinu. Kelpie jsou pracovití, temperamentní, velice mazaní psi, takže potřebují vhodně zaměstnat. 

Ve své domovině denně naběhají s ovcemi třeba i 40–60 km! Skvěle se hodí pro psí sporty, jako je třeba canicross, agility,dogfrisbee nebo bikejöring. Perfektní jsou samozřejmě pro svůj původní účel – pasení ovcí. „Každá kelpie je originál, kdo nezažil život s kelpií, tak to nikdy nepochopí. Svému majiteli jsou oddaní a vytvoří si k němu velmi blízký vztah. Trpí, když se na ně jejich majitel kvůli něčemu zlobí. Nesnesou nátlak a hrubé zacházení, a proto se hodí jen k vyrovnaným lidem,“ říká chovatelka Katka Veinlichová. Sice jsou to odolní psi, ale neměli by trvale žít v kotci, protože chtějí být se svojí smečkou. „Na kelpiích obdivuji hlavně jejich povahu – nadšení pro cokoliv a kdykoliv, ale zároveň jejich schopnost přemýšlet a především vymýšlet. Hodně lidem ovšem vadí jejich uštěkanost,“ doplňuje další chovatelka Karla Dostálová.

Zkušenosti chovatelek

Na první pohled nás nejvíc zaujal vzhled – střední velikost, krátká srst a takový trochu „voříšek“. Hledali jsme opravdu aktivního psa s velkou chutí pracovat, což se nám splnilo na 110 %. Většího workoholika jsme si snad ani pořídit nemohli!

Haf a Mňau:  Máte zkušenost i s jinými plemeny a můžete je porovnat?

Od dětství jsem vyrůstala s bígly a i s nimi jsem se snažila cvičit. Nezkušené malé dítě a tvrdohlavý bígl nebyla právě ta nejlepší kombinace, ale díky nim jsem se naučila u výcviku přemýšlet. Do budoucna ale zůstanu věrná kelpiím, přece jen trénovat psa, který chce něco dělat v podstatě zadarmo, je jednodušší. Přesto budou bíglové navždy mojí srdeční záležitostí.

Haf a Mňau: Se svými kelpiemi se věnujete i disciplíně pasení – proč právě té?

Ze začátku jsem chtěla pasení jen zkusit a zjistit, jak jsou na tom s touto vlohou naši psi. K ovečkám nejezdíme nějak často a pravidelně, přece jen jsou pro nás jiné psí sporty na prvním místě, ale když to čas dovolí, ráda umožním psům alespoň krátký návrat k tomu nejpřirozenějšímu, co pro ně může být. 

Haf a Mňau: Co vás na tom baví?

Líbí se mi především pozorovat projev a přemýšlení psů, jak si dokážou automaticky poradit se všemi možnými i nemožnými situacemi.

Haf a Mňau: Z čeho máte největší radost?

Největší radost mám z radosti a spokojenosti mých psů. Přední umístění na závodech jistě vždycky potěší, ale když je pes například ve stresu nebo v nepohodě, nedělá mi problém ze soutěže odstoupit. Vše, co dělám se psy, musí být naše společná týmová práce, takže i radost musíme mít oba.

Haf a Mňau: Co byste poradila těm, kdo chtějí s pasením začít?

Najděte si především dobrého instruktora, který porozumí vám i vašemu psovi. A nebojte se.  

Angie je pět let a je mou první, ale rozhodně ne poslední kelpií. Když jsem začala přemýšlet o dalším přírůstku do naší smečky, tak jsem už měla doma dvě kříženky labradorského retrívra s německým ovčákem. Poprvé jsem na vlastní oči spatřila australskou kelpii v r. 2005. Na Intercanisu v Brně, kde jsem tehdy byla na dogdancingových závodech s kříženkou Britou, jsem viděla malou Kleu mojí kamarádky Martiny a první, co mne v duchu napadlo, bylo, že je to pěkně ošklivý pes. Fenku jsem pak viděla dospělou, jak s paničkou běhá agility – a bylo rozhodnuto. Chtěla jsem středně velkého psa, který bude temperamentní, ale ovladatelný, bude ho bavit jakákoliv aktivita se mnou a zároveň bude bezkonfliktní vůči lidem i psům. Podmínka také byla, aby byl krátkosrstý, protože, ač se mi třeba líbí afgánský chrt, vím, že bych ho denně nikdy nečesala...

Haf a Mňau: Čím si vás získala právě australská kelpie?

Na první pohled vzhledem, originálníma očima a univerzální velikostí. Hlavně jsem ovšem vybírala podle charakteru, a tady mě oslovila pracovitost, neuvěřitelná oddanost k svému pánovi – pokud si s kelpií vybudujete vztah na důvěře a vzájemném respektu, půjde za vámi do horoucích pekel a splní všechno, co vám na očích uvidí. A i když mě dost lidí varovalo, že to jsou uštěkaní psi, kteří umí jen pást, tak jsem se svého snu nevzdala, a dnes musím říct, že jsem se tehdy líp rozhodnout nemohla! 

Haf a Mňau: Máte třeba zkušenost i s jinými plemeny?

Kromě toho, že mám doma svoje úžasné křížence, přicházím na seminářích dogdancingu a letních výcvikových táborech do styku s dalšími plemeny. Kelpie jsou vysoce inteligentní, ale neustále musí analyzovat nově vzniklé situace a vždycky mají něco za lubem. Proto platí, že při výchově musíte být důslední a věnovat kelpii dostatek času, ale ona vám to pak stokrát vrátí... Výchova je stejná jako u všech ostatních psů, ale pokud se chcete věnovat například sportovnímu výcviku, mají kelpie svá specifika. Často s úsměvem říkám, že kelpie jsou taková jiná inteligence, protože se s ní nikdy nenudíte a vymýšlí věci, které by ostatní plemena nikdy nenapadly. Nejsou to zkrátka psi pro každého.

Haf a Mňau: Kelpie je hodně všestranné plemeno, proč právě dogdancing?

Dogdancingu se věnuji téměř deset let a mám s ním také nejvíc zkušeností. Když chci trénovat agility u  kvalitního instruktora, musím jet docela daleko, stejně jako když chci, aby si Angie zakousala na dobrého figuranta. Dogdancing má tu výhodu, že si můžete cvičit doma v obýváku, na zahradě nebo v parku. Velkou výhodou také je, že se fantazii meze nekladou a s ohledem na pohybový aparát vašeho pejska si můžete stále vymýšlet nové prvky. Kelpie jsou navíc komedianti a učí se velmi rychle. Fyzicky jsou téměř nevyčerpatelné, ale dogdancing je velmi náročný po psychické stránce, takže stačí pár minut tréninku, a Angie pak několik hodin odpočívá. Při tréninku si užijeme hodně zábavy a hlavně společně trávíme čas tím, co nás baví.

Haf a Mňau: Co vám dělá největší radost?

Největší radost mám rozhodně z toho, že je Angie spokojená a zdravá kelpice. Doufám taky, že si se mnou spokojeně žije. Navzdory tomu, co mi ostatní o kelpiích říkali, můžu dnes zodpovědně prohlásit, že neměli pravdu. A já si řekla, že všem ukážu, jak jsou kelpie úžasné. Loni dostala Angie pozvání z USA, a byla to pro nás úžasná vzkušenost. Byla jsem velmi pyšná, ale zároveň jsem měla obavy, jak Angie zvládne tak dlouhý a náročný let. Nakonec mi ukázala, že je to parťák, na kterého je naprosté spolehnutí, a všechno zvládla na jedničku. Na podzim složila pracovní zkoušku ZM (stopa, poslušnost, obrana) a díky tomu získala i titul Champion. Dnes musí kelpie složit pracovní zkoušku a můžete si vybrat cokoliv – od záchranářských zkoušek přes klasický sportovní výcvik až po pastevecké zkoušky HWT. Myslím si, že je to pro ostatní majitele kelpií motivace do budoucna. Loni také vyhrála mezinárodní závody v dogdancingu v německém Sieku, a to s maximálním počtem bodů. Hlavně si užíváme každodenního života, který není s kelpií nikdy nudný .

Haf a Mňau: Co byste poradila těm, kteří chtějí s dogdancingem začít? 

Určitě aby navštívili seminář nebo si domluvili intenzivní trénink u zkušeného trenéra, tak předejdou  případným chybám, které se pak špatně napravují. Často mi chodí e-maily s prosbou o radu, jak naučit daný cvik, ale na dálku se radí špatně, navíc když neznáte daný tým, může být rada i kontraproduktivní. 

Haf a Mňau: Co plánujete do budoucna?

Letos plánuji první vrh naší chovatelské stanice. Krytí jsem velmi zvažovala, protože se mi nelíbí, kam se u nás současný chov kelpií ubírá. Budu krýt psem, který je výstavně, ale hlavně pracovně velmi úspěšný a má v rodokmenu kvalitní předky. Doufám, že tento vrh bude přínosem hlavně po pracovní stránce. Budoucí majitele si velmi pečlivě vybírám a preferuji zájemce, kteří se chtějí věnovat jakékoliv aktivitě. Protože jinak by byli nešťastní oba – jak majitel, tak kelpie.

Tento článek vyšel v časopisu č. 7-8/2015.

Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky. Děkujeme Vám