Usilovné drbání bývá častým důvodem, proč majitel přivede svého mazlíčka do ordinace veterináře. A i když svědivost je hlavním příznakem alergie, nemusí to být vždy ta správná diagnóza.

Někdy to může trvat týdny až měsíce, než si můžeme být jisti (tedy téměř jisti, protože v biologii není nic na sto procent). Neexistuje žádný přímý jednoduchý test, který by alergii prokázal. Co tedy všechno může vyvolávat svědivost a alergii tak imitovat?

Příčiny jsou rozděleny do tří skupin. Ty tzv. primární vyvolávají svědivost přímo. Sem patří ektoparaziti (blechy, svrab, dravčík, sametka, demodex), kožní plísně (ano, ani u nich není svědivost vyloučena), jiné druhy alergie než je atopie nebo potravní alergie (alergie na bleší kousnutí, kontaktní alergie), reakce na léky a vzácněji i některé nádorové a autoimunitní choroby.

Abychom se k těmto primárním příčinám dostali, musíme nejdříve vyloučit sekundární příčiny svědivosti. Těmi jsou bakterie a kvasinky. Tady většinou stačí obarvený preparát otisku nebo stěru kůže. V případě, že se na něm najdou tyčkovité bakterie nebo pokud byl pacient opakovaně léčen antibiotiky, je indikována bakteriologická kultivace.

Třetí skupinou ovlivňující svědivost jsou tzv. modulující faktory. Ty se vyskytují v kůži nebo centrální nervové soustavě a ovlivňují zda a jak silně bude pociťována svědivost. Příkladem může být zvýšené drbání v noci, kdy utichnou podněty a vzruchy z okolí a svědivost tak „má na vrch“.

Také strach nebo stres patří k faktorům vycházejícím z nervové soustavy. Pocit svědivosti bývá vyšší v suchém prostředí nebo naopak v teplém a vlhkém prostředí, kdy je snížen nebo znemožněn odpar z kůže. A i když máme diagnózu alergie potvrzenou, je zapotřebí být stále ve střehu a hlídat sekundární infekce, ke kterým je alergik náchylnější, dodržovat protiparazitární opatření a snažit se eliminovat modulující faktory.

Více článků najdete zde: