Psí uši mají samočistící schopnost, nemusíte je tedy úzkostlivě střežit a čistit. Problém s nimi nastává tehdy, tvoří-li se zvířátku maz v uších až příliš. Pak je na místě zasáhnout, aby nedošlo k zánětu a jiným komplikacím.
Uši by za normálních okolností měly vypadat čistě, maz by neměl být zapáchající ani zbarvený a jeho produkce by neměla být zvýšená. Pokud zvíře trpí na nadprodukci mazu nebo má právě zánět zevního ucha, bude nutné provádět doma čištění neboli výplach zvukovodu. Veterinární lékař majiteli vše vysvětlí a názorně ho proškolí.
Roztoků na čištění uší je celá řada od pouze čisticích po terapeutické, kde lze zvolit ten přípravek, jehož složení nejlépe podpoří léčbu podle toho, jaký problém zvíře trápí. Jak jsme vysvětlili zde v článku v anatomii ucha, zvukovod je velmi dlouhý, tenký a zahnutý. Nelze z něj přebytečný maz ničím „vyšťourat“, zasunutím například ušní štětičky maz jen posuneme hlouběji k bubínku. Proto principem čištění uší je ucho naplnit roztokem, který maz pomůže rozpustit a psovi se nečistotu pak lépe podaří z ucha vyklepat.
Zdravé psí ucho nikdy nečistěte, umí se dobře vyčistit samo. Ucho nikdy nečistěte vatovou tyčinkou pro lidi, akorát posunete maz hlouběji k bubínku. Často je opakující se zánět zvukovodu jediným příznakem systémové alergie. Nezdá se to, ale například při dobré diagnostice potravinové alergie může vhodně zvolená změna krmiva problém s ušima i navždy vyřešit.
Pokud byly veterinářem nasazeny léčivé kapky, měly by být do ucha aplikovány v jinou denní dobu než čisticí roztok, který by je naředil a deaktivoval. Časový rozestup mezi čištěním a aplikací kapek by měl být minimálně 2 hodiny. Daný počet kapek je také potřeba aplikovat do hloubky zvukovodu, jejich smyslem je ale, na rozdíl od roztoku, aby v uchu zůstaly, proto již neprobíhá masáž ani jiná stimulace k vyklepání z ucha.
V den kontroly u veterináře ucho nečistěte a kapky neaplikujte. Ucho bude lépe vyšetřitelné a případné výsledky vyšetření vzorků ušního mazu nebudou tolik zkreslené. Prakticky všechny ušní roztoky a ušní kapky nesmějí být do ucha aplikovány, pokud je ušní bubínek prasklý. Jak ale již bylo řečeno, celistvost bubínku nelze vždy zhodnotit. Nicméně i pokud bubínek při vyšetření celistvý byl, je při zánětu křehký a jeho porušení může nastat. Pokud po zahájení léčby a aplikaci roztoku nebo kapek pozorujete u zvířete razantní zhoršení sluchu nebo náklon hlavy či motání, navštivte veterináře neprodleně. Poškození středního nebo vnitřního ucha prostupem přes porušený bubínek je nežádoucí účinek většiny preparátů a situaci je nutno řešit.
Mějte s léčbou trpělivost. Ucho potřebuje čas na obnovení samočisticí schopnosti a bariéry, zánět ustupuje pomalu. Pokud se ale onemocnění nelepší nebo se vrací, veterinář musí znovu zhodnotit všechny okolnosti, které se na vzniku zánětu podílejí a to i faktory predispoziční a udržovací, jako jsou celková onemocnění kůže, např. alergie, atopie a podobně. Skutečně často je opakující se zánět zvukovodu jediným příznakem systémové alergie. Nezdá se to, ale například při dobré diagnostice potravinové alergie může vhodně zvolená změna krmiva problém s ušima i navždy vyřešit. V některých případech může být přistoupeno i k vyšetření a vyčištění ucha v celkové anestezii, takzvané videootoskopii, což je velmi důkladná zobrazovací a léčebná metoda, která je určitě metodou budoucnosti. Na závěr bych ráda shrnula několik bodů, na které je třeba myslet, trpí-li vaše zvíře zánětem zevního ucha.