Třikrátšestkrát sem dneska nutil piškotodárce, abychom šli na pudemeven. Jednak bylo venku tak akorát, a pak jsem taky prostě chtěl! Vyzvednout si poštu vod holek a ták... Vodepsat ❤️ To znáš, né?! 😉 Nepotřeboval sem, ale chtěl. Prej, že nepudemeven, protože prší. Sednul sem si ke dveřím.
Piškotodárce NIC! Sednul jsem si ke skříni, aby mě víc viděl. Piškotodárce zas NIC! Sednul jsem si pod televizi... Piškotodárce furt NIC! Až když sem mu odsunul klimakterizaci, zareagoval naprosto neslušně, prchlivě a nemístně! BAXINESERPRŠÍ!
Tenhle příkaz neznám. Ostatní ano, ale tenhle ne! Tak sem dál seděl a koukal sem na něj. Vím, jak to nesnáší... Nevydržel, prďola! Tak sme šli na pudemeven.
Jenomže... Vona tam zas kapala voda! Koupání miluju, louže a sprchování taky. Ale tady kapala voda vodnikud. Prostě jen tak zeshora, vodnikud... Žádná sprcha, žádný vůbec nic... Kapala i na mě! No, to ne, tohle! Vodu miluju, ale voda vodnikud? Vodnikud je určitě vodvozený vod vodníků! A já viděl toho... Dvořáka! Co napsal Smetanovou nevěstu... Eště ke všemu prodanou! Jmenovala se Pepa a v dubnu jí bylo 77! ... Koukáš, viď! Se tomu řiká džendr! Neuvěříš, jak je to všechno propletený! A zmatek, to já prostě nemám rád. Zvlášť, vod vodníků.
Naučil sem se BAXINESERPRŠÍ. Ani nikdy vůbec nebudu vyžadovat, že pudemeven na BAXINESERPRŠÍ! Už tomu rozumim. To jenom tak, ze dneška.
Se mějte. Čus, Bax.
Je večer a touhle dobou bývá devatenáctá, protože si většinou piškotodárce zapíná placku na zdi, aby viděl zprávy. Venku se stmívá a slunce se jen těžko prodírá mezi škvírami pootevřeného okna. Modročervená záře, procházející mezi žaluziemi na protější straně místnosti, je příznakem soumraku.
Ležím v piškotodárcově posteli a pozoruji křivky paprsků, které žaluziemi procházejí. Čím jsou níž, zbarvují se do temné oranžové barvy, jen s malými odlesky modré. Po krátké době nastala tma a den s magickým datem 8.10.2018, které se čte zepředu stejně jako zezadu, skončil. Slyším zvony radnice, jak udělaly BIM! Bedlivě poslouchám dění na ulici. Cítím fenu ze čtvrtýho, ale mé uši se soustředí jen na zvuky. Na to, jak přijíždějí cizinci do hotelu, který stojí vedle našeho domu a táhnou svá zavazadla po kolečkách, přes zámkovou dlažbu, až k jeho vchodu. Slyším opilce, belhající se ulicí z hospody, která právě zavřela.
Slyším a identifikuji každý zvuk okolí a při tom se koukám stále na zeď, na které byly ještě před chvílí známky zapadajícího slunce. Piškotodárce stále není doma a atmosféru místnosti doprovází jen svítící tlačítko domácího kina OFF/ON. Tma se rozprostírá čím dál, tím víc. A já netrpělivě čekám na známé vrznutí dveří od výtahu a odemykání zámku. Výtah zavrzal už čtyřikrát a piškotodárce nikde. Preventivně jsem párkrát zaštěkal, kdyby náhodou netrefil... Večeři jsem měl, na pudemeven jsme taky byli, ale postupující noc ve mě vzbuzuje obavy. Pokouším se spát, ale nejde to. Já bez něj prostě v klidu nesusnu.
Měsíc by už v této době postupně přešel za Žižkovskou věží, ale ani on tu není, protože zrovna teď si vzpomene, že nebude vidět. NIKDE! Blbej nov! Venku je černočerná tma. Jen věž svítí svými červenomodrobílými ledkami a občas slyším pneumatiky projíždějícího auta přes dlažbu zdviženého ostrůvku pro chodce. Už ani výtahem nikdo nejezdí. Ticho a tma, které tu panují, mi připomínají noci v kutlochu samoty, z trojského útulku. Nemůžu se zbavit podivného pocitu mrazení v zádech, ale na druhou stranu je všude okolo teplo.
Najednou slyším volání.. Pocit, jakoby sám duch piškotodárce volal mé oblíbené... "BAXI, PAPÁNÍ !!!" Proč ale neomylně slyším i sypání granulí do misky? PRDHO-MOZEK-DO-LEBZY! Je pět hodin odpolko a já celý vodpoledne prochrápal zády ke zdi. Se stane! 😁 Mám radost, že to byl jenom sen. Sou prostě buličí sny, kerý nevysvětlíš. Ale povim ti, to je někdy Híčkok hadr! Tfujtajxl!
Hele, mám to jenom já, nebo i vostatní? Nevim, ale je to někdy na pořádný psycho!
Se mějte, a hezčí sny,
Čus,
Bax.