Jak se žije psům a kočkám v Německu

Publikováno: 29.6.2014
Autor: Kateřina Kašparová
Foto: Dana Handebrauk, Aneta Jungerová

Není od věci občas nakouknout k sousedům, jak to u nich chodí. Tím dobrým se může člověk inspirovat, to špatné ho může povzbudit, že je to u nás aspoň v něčem lepší. Rozhodli jsme se zjistit, jak se žije psům a kočkám v cizině, a začneme právě sousedním Německem. Němci jsou známí svojí precizností – jestlipak stejně pečlivě pečují i o chlupáče? K rozhovoru jsme si přizvali Danu Handebrauk a Danuši Jungmannovou. Obě v Německu žijí dlouhodobě a jsou velmi aktivní v ochraně zvířat.

Jak se žije psům a kočkám v Německu.

V BYTĚ UŽ BEZ PROBLÉMŮ

U nás v ČR se množí případy, kdy majitel nekompromisně zakáže mít ve svém domě či bytě psa. Nájemníci pak řeší opravdu velký problém – a mnohdy jejich čtyřnozí miláčci končí v útulcích, protože je prostě nemají kam dát. Přímo otřesnou dohru měl takový případ pejskařky v Chomutově, která nesměla mít svou fenku v nájemním bytě, a tak ji nechávala v kotci na cvičáku. Zatím neznámý krutý „člověk“ koncem dubna kotce v noci zapálil a dva pejsci při tom uhořeli... (o této tragédii jsme psali už i na facebooku).
Také v Německu o tom, co kdo chová v nájemním bytě, rozhoduje majitel – přesněji řečeno donedávna mohl rozhodovat zcela neomezeně. „Právě před měsícem se situace změnila. Soud rozhodl, že majitel nesmí psa nebo kočku bezdůvodně zakázat. Musí mít důvod – např. alergiii někoho v domě, nevhodnou polohu bytu ve městě a podobně,“ řekla nám Dana Handebrauk.

POMOC PRO CHUDÉ

D. Jungmannová:
Psi a kočky se tady mají dobře, Německo není chudý stát, kdo má práci může svému mazlíkovi dopřávat. Kdo ale práci ztratil, má možnost přes různé charitativní organizace přilepšit svému zvířátku (třeba i králíkovi či morčeti ad.). S dokladem prokazujícím, že je dotyčný sociální případ, lze navštívit výdejní místa různých charitativních organizací, které většinou po 14 dnech vydávají krmení pro všechna možná zvířátka.
Zrovna tak jsou ve velkých městech jednou za 14 dní bezplatné veterinární ambulance pro bezdomovce a občany, kteří se dostali do nouze. Zvířátko lze zde nechat veterinárně prohlédnout, odčervit, naočkovat (majitel musí předložit už existující očkovací průkaz), případně nechat ošetřit drobná zranění. Větší zranění jsou pak problém, ale i v tomto případě se najde řešení, přičemž majitel se na tom musí podílet. Nic není zcela zadarmo.

VENČENÍ & VÝCVIK

D. Handebrauk:
Povinnost se psem chodit na cvičák není, ale u větších psů musíte udělat zkoušku, „Sachkundeprüfung“, což spočívá ve vyplnění formuláře, že s pejskem umíte zacházet, a nahlásit jeho držení na úřadě. Každý pes musí mít čip a být pojištěn.

Kde je možné psy venčit – mohou chodit volně, nebo ne?

D. Handebrauk:
To se liší podle spolkové země. U nás v Bonnu může pejsek mimo zastavěné oblasti na volno, stejně jako na lesní cestě. V přírodě nebo v zastavěné oblasti musí být na vodítku. Tzv. „bojoví psi“ musejí být na vodítku s náhubkem, dokud neudělají test osobnosti, tzv. „Wesenstest“, pak ho mít nemusejí.
D. Jungmannová:
Ve městech je zakázáno nechávat pejsky volně běhat a to i ty malé. Vodítko je povinnost i v parku. Jakmile vás zastaví strážníci pořádkové služby, můžete zaplatit velmi tučnou pokutu. Pokud má majitel pejska, který je „ostřejší“ automaticky mu dává košík do MHD. Kdyby pes nedej bože někomu ublížil, náhrady škod jsou tak vysoké, že to dokáže člověka finančně zruinovat. V Německu je běžné, že lidé pojišťují svá zvířata ze zodpovědnosti. Pojištění sice není nejlacinější, ale pořád je to únosné, ale hlavně člověk může klidně spát.

Mohou běhat volně v lese? Tady v ČR ne a hrozí jim zastřelení od myslivců. 

D. Handebrauk:
V lese mohou být na lesní cestě pod dohledem na volno, ale nikoliv v chráněné přírodní oblasti. Pokud běhají na volno v lese a honí zvěř, hrozí jim taky zastřelení.
D. Jungmannová:
Pejskové se mohou volně proběhnout v lese, ale jen pokud se dají odvolat a neloví zvěř. Často se stane, že vlastník lesa podá trestní oznámení na majitele neposlušného psa, ale ještě jsem neslyšela, aby někdo někomu zastřelil volně pobíhajícího psa, tak jak jsem to v poslední době slyšela v ČR nebo na Slovensku. To je opravdu do nebe volající drzost a surovost myslivců a takovému by měla být zakázána činnost, odebrána zbraň a měl by zaplatit pokutu v horentní výši. Pokud by ohrozil životy lidí, měl by jít do vězení.

Mohou psi v Německu pobíhat ve městech na volno? Ani omylem.

ZÁKON O „BOJOVÝCH“ PLEMENECH

Také v Německu už platí tento pochybný zákon – jak se projevuje v praxi?
D. Handebrauk:
Musíte udělat speciální zkoušku, abyste si takového psa mohla vzít. Nesmějí se množit. Ti, kteří už žijí, musejí být vykastrováni. Platí se za ně větší daň, a to 1200 eur ročně (asi 30 tis. Kč – pozn. red.). Pes musí být na vodítku a s náhubkem, dokud neudělá výše zmíněný test, který dokáže, že pes není agresivní.

O jaká plemena přesně jde?
D. Jungmannová:
Německo je složeno z 16 svobodných spolkových zemí a každá specifikuje jinak „bojová plemena“, která jsou na listině zakázaných plemen. Např. rotvajer je někde na listině, ale moje kamarádka u nás v Duryňsku má pejska této rasy. K zakázaným plemenům patří např. americký bulldog, pitbull, stafordi, doberman, bullmastif, mastino napoletano, brazilská fila, argentinská doga, bordeaux doga, rottweiler, tosa inu, kavkazáci a další.

Některé pejsky těchto plemen můžete držet, ale zakázaný je jejich chov. Většina zemí požaduje povolení k držení.

D. Handebrauk:
Tady u nás platí „Landeshundegesetz z NRV“ (Zemský zákon o psech ze Severního Porýní-Westfálska), kde jsou v § 3 vyjmenováni Nebezpeční psi: pitbulteriér, americký stafordšírský teriér, stafordšírský bulteriér, anglický bulteriér a jejich kříženci.
A mimochodem – už jste četla o novém zákonu v Norsku? Tam vraždí tam i narozená štěňata! Každý pes musí být jen na vodítku a nesmí ani zaštěkat, pak je agresivní a jde na popravu. Nedávno tady ukazovali v televizi, jak měl německý pár se dvěma labradory najatý domek na prázdniny. Psi štěkali v zahradě a někdo je udal. Přijela policie a chtěla psy hned utratit! Nakonec je zachránili, ale bylo to jen taktak.
Když se tzv. „bojový“ pes narodil do určitého roku, může dožít. Ale pokud se narodil až potom, je to ilegální a je usmrcen. V televizi ukazovali, jak úřední zvěrolékař uspává malinkatá štěňata, ležela jich tam celá řada, a on měl slzy v očích… Prostě strašný!
Podobný zákon byl i v Holandsku – „bojové psy“ brali i turistům a utráceli je. Po mezinárodních protestech se tam už turisté nemusí bát, ale stejně bych tam nejela už ze zásady. (O životě psů a koček v Holandsku se dočtete v některém z dalších čísel – pozn. red.)

V TV ukazovali, jak úřední zvěrolékař uspává malinkatá štěňata, ležela jich tam celá řada, a on měl slzy v očích…

PODPOROVAT ÚTULKY JE ČEST

Pojďme radši zpátky k vám do Německa. Jak fungují německé útulky? A kdo je financuje?

D. Handebrauk:
Útulky platí částečně obce a lidi přispívají. Zrovna ten „náš“ útulek, kterému pomáhám já, má momentálně velké finanční problémy a bojí se, že budou muset zavřít.
D. Jungmannová:
S útulky je to podobné jako v ČR. Jsou útulky státní (komunální), útulky občanských sdružení a soukromé a dočasné péče. Financování je také podobné jako v ČR. I když stát je v Německu velkorysejší a plní asi své povinnosti svědomitě, přesto není peněz nikdy dost. Tady si totiž jen tak někdo nedovolí dělat si z předpisů holubník, vyhodit třeba odchyceného psa zpátky na ulici, nebo nezaplatit útulku za péči odchyceného psa s laxní poznámkou, že na to prostě nejsou peníze, jak to dost často slyším od českých ochránců zvířat. Bude to asi v povaze národa, že většina Němců má v sobě snahu dodržovat zákony a předpisy. Český člověk se pořád snaží nějak na to vyzrát a předpisy obejít...

Jak fungují německé útulky

Takže i německé útulky mají problém shánět peníze, stejně jako tady u nás?

D. Handebrauk:
Mají nedostatek peněz a jsou přeplněné, je to tak. Proto doporučuji nemnožit, a kdo chce pejska, ať si pro něj radši jde do útulku. Některé útulky jsou na tom dobře, dovážejí i pejsky z Maďarska nebo jižních států, kde je zachraňují z tzv. cel smrti – toulaví psi jsou tam bez milosti utráceni.

D. Jungmannová:
Domnívám se, že situace v Německu není tak zoufalá jako např. v ČR nebo na Slovensku. Kapacity útulků jsou naplněné, ale ne přeplněné, a je tam i dostatek lidí, kteří zvládají umístěný počet pejsků s láskou a bez stresu. Pokud se ovšem někde zadrží ilegální transport např. z ČR nebo ze Slovenska s lacinými štěňaty z množíren, to pak mají všichni plné ruce práce, aby zachránili životy mrňousů.
Tak jako všude by to prostě bez dobrých lidí se srdcem pro zvířata nešlo. Přispívat materiálně, finančně či jinak na opuštěná zvířata je pro Němce morální povinnost a také čest. Hodně přispěvatelů podporuje i mezinárodní organizace, které jsou činné např. na Ukrajině, v Rumunsku, Bulharsku, Španělsku a jinde.

Jaký je postup, když si někdo bere pejska z německého útulku?

D. Jungmannová:
Adoptovat pejska je trošku problém. Nový majitel se prověřuje, musí být důvěryhodný a také podepisuje prohlášení, kde mimo jiné odpovídá i na otázky týkající se jeho financí, velikosti bytu, počtu a věku dětí, počtu zvířat, které už má, atd. Sociálně slabý nebo na podpoře nemá šanci být osvojitelem. Adopční poplatek se pohybuje od 250 eur (6 300 Kč) směrem nahoru.

D. Handebrauk:
Napřed s pejskem jdete na procházku a pak si ho vezmete domů na zkoušku. Útulek k vám vyšle „kontrolu“, aby viděli, jak vám to spolu to jde. Musíte doložit potvrzení od majitele bytu, že nemá námitky, a u většího psa i to, že máte složenou zkoušku, že se psem umíte zacházet. Ta se dělá u zvěrolékaře, kde vyplníte dotazník. Když je vše v pořádku, uhradíte poplatek – za fenku 350 eur (asi 8800 Kč) a za psa 250–300 eur (asi 7 tisíc Kč). A můžete si nového kamaráda vzít domů.


ZKOUŠKA U VETERINÁŘE

50 otázek
poplatek 50 eur (asi 1300 Kč)
Je povinná pro každého majitele psa, který má přes 20 kg nebo 50 cm na výšku.

(Přepočty na české koruny v článku vycházejí z aktuálního kurzu 25 Kč za 1 eur)


RAKOUSKO: DO VÍDNĚ S PITBULEM RADŠI NE!

I u našich jižních sousedů platí pro pejskaře jasná pravidla. Na veřejných místech musejí psi (bez ohledu na rasu) být buď na vodítku, nebo mít náhubek. Přímo v hlavním městě pak už třetím rokem platí přísná pravidla pro majitele těchto plemen:
bullteriér, stafordšírský bulteriér, americký staford, neapolský a španělský mastin, brazilská fila, mastif, bulmastif, tosa inu, pitbulteriér, rotvajler, argentinská doga a kříženci těchto plemen.
Majitel takového psa, popřípadě i ten, kdo chce takové psy venčit, musí složit zkoušky (skládá se z min. 150 otázek) a získat zvláštní průkaz, jinak mu hrozí vysoká pokuta. Cizinci – turisté pochopitelně těžko mohou zkoušky absolvovat, a tak pro ně platí přísný zákaz pouštět tato plemena bez vodítka a náhubku.
Víme, jak přísní a nekompromisní jsou rakouští policisté, proto raději každému doporučujeme, aby při návštěvě Rakouska měl svého psa na vodítku bez ohledu na rasu. Předejte tak zbytečným nepříjemnostem.

Kompletní seznam rakouských „psích zákonů“ najdete je na této webové stránce: www.oekv.at/startseite/gesetze.
Kdo se tedy chystáte na dovolenou se svým psem za hranice, měli byste se ve svém zájmu na toto téma včas informovat!


NESMYSLY KOLEM „BOJOVÝCH“ PSŮ
Pejskaři (nejen v Rakousku) odmítají škatulkování některých psů na „tzv. bojové“ (což je navíc zcela nesmyslný název, nic takového neexistuje!) a požadují stejná pravidla pro všechna plemena včetně kříženců. Nebezpečný může být jakýkoliv pes, nejde to určit jen podle rasy. Zkoušky chovatelské způsobilosti (dle příslušných zákonů) by podle kynologů (i dle názoru naší redakce) měli skládat buď všichni majitelé psů, nebo nikdo. Mimochodem, v některých zemích už zjistili, že zákaz vybraných plemen nic nevyřešil (pouze způsobil zbytečná povinná usmrcení mnoha psů), a tak od něj pomalu upouštějí. Nyní je podobný hloupý „psí zákon“ na spadnutí na sousedním Slovensku. Snad tam dostanou rozum včas!

Článek vyšel v časopisu č.5/2013

Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.

Děkujeme Vám

Kam dál: 

REKORD: 330 PSŮ BULL PLEMEN V PRAZE! 

Nejlepší věk na převýchovu je přesně ten věk, kolik právě vašemu pejskovi je.

Rady na cestu a co zabalit

Psi a senioři

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...