OhodnotitUkažme si, co může v zimě ohrozit pohodu, zdraví a leckdy i životy našich čtyřnohých kamarádů.
Někteří majitelé nechávají přes den psa doma a na noc ho zavírají do venkovního kotce (což považuji za nesmysl a velké zdravotní riziko, protože v noci klesá teplota nejníže). Jiní naopak mají psa celý den venku a na noc ho pustí do tepla. Ani jedno psímu zdraví neprospívá.
Psi držení venku by měli mít dobře odizolovanou a zateplenou boudu, vystlanou nejlépe suchou kvalitní slámou, a dřevěné odpočívadlo někde na zápraží, kde rádi lehají, aby neleželi na zemi či na betonu. Zároveň by měli mít volný přístup do stáje, chléva, kůlny, dílny, garáže či sklepa, kde mají také pohodlný teplý pelíšek pro případ, že fouká silný vítr nebo je velký mráz. Jinak v mrazivých nocích hrozí psovi podchlazení. Projevuje se apatií a otupělostí, v extrémních případech může být pes i v bezvědomí a hrozí mu úhyn. V lehčích případech pomůže psa přenést do tepla, zabalit do teplých přikrývek a dát mu napít teplou vodu. V těžších případech je nutné vyhledat veterináře.
Kritické podchlazení často končící tragicky hrozí také bytovým psům, kteří jsou vystaveni náhlému delšímu pobytu venku například na víkendovém výletě, popřípadě těm, kteří se v zimě zaběhnou.
Pro choulostivé bytové psy může být riziková i krátká procházka v mrazivém nebo větrném či vlhkém počasí, protože rozdíl bytové a venkovní teploty je tak velký, že pes nedokáže své termoregulační mechanismy správně přizpůsobit. Proto je třeba psa oblékat – nejde o módní výstřelek, ale o nutnost, zvláště u krátkosrstých psů. Obleček musí být suchý (mokrý by měl opačný účinek), neměl by profouknout a nesmí nikde psa tísnit. Měl by krýt především hřbet a boky, ale u psů na nižších nohách je dobré, když je chráněna i větší část hrudi a břicha.
Ve městech se díky posypové soli sníh brzy promění ve čvachtavou břečku. A psi se v ní musí brodit bosi! Někteří jsou na působení soli citliví tak, že se s nářkem zastavují a zvedají naleptané tlapky, jiní jsou odolnější. Všem je však potřeba po procházce pečlivě a šetrně opláchnout tlapky vlažnou vodou a po oschnutí jemně potřít polštářky nějakou inertní mastí, jako je například Indulona, Calcium pantothenicum apod., popřípadě speciálními krémy na psí tlapky.
Volné pobíhání psů po sportovištích je velmi nebezpečné a ve sportovních areálech je provozovatelé z bezpečnostních důvodů nedovolují. Úrazy však hrozí na běžkařských trasách v lesích a na přírodních lyžařských svazích a kluzištích. Pokud pes skotačí kolem bruslícího či lyžujícího majitele, snadno dojde k řeznému poranění tlapky lyží či bruslí. Tyto rány zpravidla dost krvácejí a je nutné je chirurgicky ošetřit (zašití, obvaz, antibiotika).
Bohužel není vzácností, že se na zamrzlém rybníku nebo přehradě prolomí led pod pobíhajícím psem. Pokud se tato událost nestane blízko břehu, je naděje na jeho záchranu velmi malá. Pes se nedokáže zachytit hozeného lana nebo větve a přístup k němu není možný, proto je v takovém případě odkázán jen na vlastní síly. Většina takových případů konči tragicky. Nikdy proto nenechávejte psy volně pobíhat po zamrzlých vodních plochách, pokud si nejste zcela jisti, že led je natolik pevný, že unese i člověka.
V zimě narůstá počet případů zvracení a průjmu po pozření odpadků. Je to z toho důvodu, že volně odhozené zbytky, odpadky a mrtvá těla volně žijících zvířat se v zimě rozkládají mnohem pomaleji, a proto se jich venku povaluje relativně více. Psi s nimi tak častěji přicházejí do kontaktu a roste pravděpodobnost, že pozřou něco nevhodného.
Psi držení venku jsou ohroženi také otravou solí z krmiva, pokud jim zamrzne voda. U všech granulovaných, ale i konzervovaných krmiv výrobci upozorňují na nutnost přístupu k pitné vodě po krmení. Proto by se měla voda podávat často, teplá a na chráněné místo, aby vydržela psovi co nejdéle, než zamrzne. (Se stejným nebezpečím je třeba počítat také u přikrmovaných venkovních koček!).
Zvláštním a vzácným onemocněním je tzv. nemoc z chladových aglutininů. Je to imunitně podmíněné onemocnění, při kterém za nízkých teplot reagují protilátky s vlastními červenými krvinkami. Nemoc se projevuje na periferních částech těla, zejména ušních boltcích a špičce ocasu, které zčervenají a tvoří se na nich stroupky z odumřelé tkáně.
Podle článku MVDr. Veroniky Grymové v časopisu Zvířata a zdraví 1/2009 zpracovala Hana Žertová
