1Ohodnotit

Jestli se vám líbilo Psí poslání, tak si pořiďte tuhle knihu. Do morku kostí vás zavede do duší zvířat, která nám dělají celoživotní společnost, mnohdy je těžko říct, jestli dobrovolně, protože málokdy mají na výběr. David Michie se dotýká nejen běžné komunikace s nimi, telepatie, skrytých duchovních významů, jež nám kočky, psy, ale i jiná zvířata nesou do života, ale také věnuje velkou část bolestivým tématům odchodů zvířat, umírání a má i velmi specifický názor na eutanazii.

Nad tím jsem třeba velmi dlouho přemýšlela. Je tato lidumilná činnost skutečně nadužívána? A kde je ta hranice, kdy se zvíře už skutečně nemůže uzdravit a kde je ta chvíle, kdy ho eutanazií okrádáme o důležitou životní zkušenost. Nemyslím snad ani zdravotní, ale hranice morální, lidská, ta, která propojuje duši zvířete a jeho páníčka. Už jen tím je kniha zvláštní a zavádí nás za hranice běžných názorů.

Kniha plná nadhledu a lásky

Na anotaci se sice píše, že kniha je psána i s humorem, ale je to spíše nadhled, který dává všedním dnům, jež s námi zvířata sdílí, tu pravou šťávu a záměrem autora patrně bylo, abychom si uvědomili, že o zvíře se nemusíme postarat jen z hlediska jeho fyzických potřeb, případně nějakého vyvenčení a hraní, ale že je někdy i čas si k němu jen tak sednout a…. společně meditovat.

Že i zvířata mají duchovní potřeby?

„Často se říká, že psi, kočky i další zvířata meditují zcela přirozeně. Vydrží dlouho sedět bez pohnutí, zírají přitom do prázdna a působí, jako by žili jen pro tu jednu chvíli bez potřeby pohybu nebo mentálních podnětů. Na rozdíl od nás vydrží sami v prázdné místnosti sedět úplně v klidu.

Jestli přitom ovšem meditují, nemůžeme vědět stejně tak, jako nevíme, jestli medituje člověk na meditačním polštáři vedle nás, nebo jestli jen tak kouká do nikam. Nicméně rozšířená vnímavost k nejrůznějším druhům komunikace beze slov, rozvinutá intuice, a dokonce i telepatické schopnosti napovídají, že přinejmenším tráví hodně času tady a teď – v přítomnosti.“

Co myslíte? Je zvíře, které vedle vás je zcela v klidu, zahleděno do svého světa, v meditačním stavu? Je rozhodně tady a teď, se svými myšlenkami, se svými city, vnímáním a kdoví, možná v tu chvíli toho o nás ví víc než my o něm. Kočky i psy prokazatelně jsou schopni vycítit brzký příchod svého člověka z práce domů. Kočičí vrnění má zvukovou frekvenci, která prokazatelně urychluje uzdravování fyzického těla. Odkud mají kočky devět životů? Právě odtud!

Z knihy Davida Michieho jsem postupně získávala pocit, který hraničil s vědomím, že zvířata jsou duševně nádherně svobodná, zatím co my, ač si o sobě myslíme opak, jsme díky myšlení, všednosti a zlozvykům naučeným a vycvičeným od dětství, jen pouhými vězni okolností, v nichž žijeme a naše široké vnímání světa, jeho barevnosti a souvislostí, nám mezi prsty uniká. Můžeme se tedy od zvířat učit!

Vezměte jejich tlapky do dlaní…

A stejně jako je na knížce, vezměte jejich tlapky někdy do dlaní a zadívejte se jim do očí. Co tam uvidíte? Co tam skutečně uvidíte? Tohle zvíře si vás možná vybralo, ale dost možná jste si ho vybrali vy a ono se jen dokonale sžilo se svým doživotním údělem, trávit život právě s vámi. Není to ta nejlepší výchozí pozice vděčnosti pro začátek lepší a důvěrnější komunikace se svým zvířátkem?
Nebo jen uvědomění si, kdo to skutečně vedle vás žije? Že to není JEN kočka, JEN pes, JEN křeček?

O autorovi: David Michie již řadu let seznamuje čtenáře uspěchaného západního světa s buddhismem, a to formou esejistickou a beletristickou. Jeho série Dalajlamova kočka sklidila celosvětový úspěch a i v České republice ihned vešla mezi bestsellery, další knihy jsou neméně zajímavé: Pes Jejího Veličenstva, Pospěš si a medituj, Buddhismus pro zaneprázdněné a Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda, ve kterých se věnuje přínosům meditace, bdělé pozornost a buddhistické filozofie v každodenním životě. Narodil se v Zimbabwe, studoval v Jižní Africe, žil v Londýně a nyní bydlí s rodinou v australském Perthu.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2018, www.synergiepublishing.com

1Ohodnotit