Daisy zažila týrání, osm let samoty a čekání na zázrak. Najde svou osudovou rodinu?

Publikováno: 20.12.2018
Autor: Gabriela Jägerová
Foto: Archiv Útulek u Šmudliny

Jako malinkaté, krásné, roztomilé štěňátko se dostala Daisy do rodiny, kde bylo spoustu ručiček na hlazení. Malých i velkých. Těch ručiček tam bylo opravdu hodně a celá nadšená byla, když byla v teploučkém domově, kde byla středem pozornosti. Pak se bohužel stalo něco, co ona nechápala. Malá dítka ji tahala jako hadrovou hračku. Podnapilí dospěláci o ni típali cigarety a příjemné tulení vystřídal strach a bolest.

Z malinké Daisy se nakonec stal pes venkovní, vesnický. Chodila si po vsi jak chtěla. Chatrný plot ji totiž nezastavil, a tak byla královnou okolních luk a lesů. Vše tam dokonale znala, byla to také její jediná zábava. Po všem tom hrozném, co s lidmi zažila se ozvala karma. Ale trošku to přepískla.

Majitelům začal hořet dům, ve kterém překrásná Daisy vyrůstala. Na pomoc přijeli hasiči a Daisy byla ze všeho tak strašně v šoku, pobíhala kolem a nevěděla co se děje, že se připletla do cesty hasičskému vozu. Tento velikán ji přejel nožičku. Všem okolo byla nabídnuta pomoc. Ale té čtyřnohé, bolavé holčičce ne. Nikdo neviděl, že má rozdrcenou nožičku. Vyhořelí odcházeli se slzami v očích pryč, holčička seděla se stejně velkými slzami tam opodál. Nikoho však nezajímala.

V domě se bydlet nedalo, proto všichni odešli pryč. Daisy s sebou nikdo nevzal. Zůstala tam úplně sama, opuštěná. „Vrátíte se? Za chvilku? Prosím, já tu nechci být sama!" běžela za autem, když odjížděli.

Tohle všechno je osm let stará vzpomínka.… Osm let tam ta krásná, kdysi malinkatá Daisynka strádala sama. Jednou v týdnu přijela teta s plesnivým chlebem a polívkou, aby jí dala něco k snědku. Na vsi, kde není moc lidí, takovému pejskovi těžko přihlížející pomohou. Osm dlouhých let projížděly kolem poštovní doručovatelky a ve volné chviličce se s černou kráskou podělily o svačinu a trochu lásky a objetí. Vždy, když ty hodné paní odjížděly, černá krasavice utíkala za autem a když už přes prach neviděla, zastavila se, vzdychla: „Zase budu sama!"

Vždy když za smutnou holčičkou přijela teta autobusem a nandala co doma zbylo, Daisy si to schovávala a čekala na dny, kdy přijde hlad. Místo, aby snědla tři dny starou polívku, došlo na ni, až když byla zpěněná. Bála se totiž, že nepřijde a že nastane čas hladu.

Kousek od ohořelé ruiny bydlel starý hostinský. Dobré srdíčko měl. Holčičky mu bylo líto. Myslel na ní každý den a nosil jí něco dobrého na zub. Byla vděčná za cokoliv. Dobroty, které jí každý nosil, však nenahradily to, co ji tak moc scházelo - obejmutí, pohlazení, lidský kontakt. Tak málo, taková troška - o tom každý den snila.

Příběh o smutné psí holce se dostal až k Alence, která se snažila situaci nějak řešit. Ani u ochranářů, ani u vedení obce neuspěla. Všude ji odmítali. Nikdo jí nechtěl pomoct, stejně jako smutné černé krásce.

„Dobrý den, u nás v osadě žije pejsek osm let úplně sám!" tak zněl začátek hovoru, který jsem už dále nevnímala. Představovala jsem si, že pohlížím na trosečníka, který má jen jednoho jediného kamaráda - mičudu Wilsona. Jako to bylo v tom slavném filmu. Nechtěla jsem, aby byl někdo po zbytek života nemilován. Ani na minutu jsem neváhala a řekla jsem Alence, aby holčičku k nám přivezla a nepochybovala o tom, že u nás bude sice v útulku, ale bude milována - a to nejednou osobou.

A tak k nám přišel malý poklad. Malá tajná láska jako od Gatsbyho - dokonalá Daisy. Mnoho z nás má doma psa, o kterém říká, že nechce ani to nejdražší krmení na trhu. Víte o čem sní slečna Daisy? Pohlazení, čistá pravá láska - tak málo ji stačí ke štěstí. Ona se dočká. Jednoho dne jistě ano.
Tak strašně dlouho se načekala, od dokonalosti je jen krůček.

DAISY
fenka
9 let
kříženec (váha do 10 kg)

Pes vrtí ocasem stejně upřímně, jako mu tluče srdce a každý, kdo pozná Daisy, pozná víru a upřímnou lásku. Je to milá, vlídná, jemná, oddaná psí společnice, která má v sobě tolik lásky a náklonnosti, kterou v sobě dokáže udržet jen málokdo. Zprvu je trošku zaražená, po několika minutách se ze smělé holčičky stane přítulná dáma. Miluje lidskou společnost, pohlazení. Jak máte volné ruce, už chce drbat, hladit. Kdo si vytáhne los jménem Daisy, ten pozná přítele na život a na smrt, lásku na první pohled.

Hodí se do bytu nebo k domečku se zahrádkou, se spaním uvnitř domečku, v postýlce, na gaučíku, v pelíčku. Je skromná, vystačí si s málem, chtěli bychom, aby byla rozmazlována - po tom všem, co si prožila. Žila osm let v domě sama jakou trosečník. V minulosti měla rozdrcenou přední nožku autem. Chodí po čtyřech, běží po třech. Nemá bolesti. Pro stáří úrazu s nohou již nejde nic dělat. Do rodiny spíše bez malých dětí a to jen z důvodu strachu z ječení a pod. Jinak s dětmi nemá problém.

Kastrace plánovaná po novém roce. Nebo si zařídí nový majitel sám. Každopádně je podmínka adopce kastrace.
V útulku od prosince 2018.
S adopčním poplatkem 1.300,- (Naočkovaná kombinovanou vakcínou, odčervená, odblešená)

Daisy má svou kartu i zde na PesWebu

Psí útulek U Šmudliny Tachov
Gabriela Jägerová
Tel.: 724 583 768
Gabrielka333@seznam.cz
č.ú.: 194 210 638/0600

Kam dál: 

Max - roční střapatý originál hledá důvěru v lidi

Řízek - vánoční nadílka, která zatím stále nenašla své Doma

To špatné už si Ezop užil, teď už snad bude jen lépe, najde nový domov?

Nositel noblesního jména, který čeká na důstojné stáří - Baron

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...