Každý majitel psa si všimne, že psí smysly jsou lepší než jeho. Psi se běžně používají k hledání osob zasypaných lavinou nebo ztracených v lesích či horách. Novinkou jsou psi, kteří dokážou u pacientů diagnostikovat rakovinu.

Většina psů netrpí nedostatkem procházek, pohybu nebo tréninku, ale nedostatkem stimulace svých přirozených schopností. Většina tréninků, které s našimi psy podnikáme, je o rychlosti, pohybu, preciznosti a kontrole, ale obsahuje jen málo klidu a soustředění.

Trénink psa je zábava. Je potřeba přizpůsobit svá očekávání a požadavky na kvalitu a rychlost provedené úkolu na plemeni, velikosti, věku, fyzickým možnostem a zdraví psa. K tréninku je potřeba trpělivost, systematičnost a motivací dosáhnout cíle. Hodně lásky a dobré nálady. Vědomosti o Vašem psu, jako jsou například: jak se učí, co ho těší, jaká má omezení s ohledem na zdraví, psychiku, věk, fyzický stav. Dále hračky a nejoblíbenější pamlsky.

Psi se učí asociací. To znamená, že spojí to, co se děje s něčím jiným. I my používáme asociaci. Například, když vidíme, jak někdo uchopil klíče od auta, napadne nás, že ten dotyčný někam pojede a podobně to mají i naši psi. Hodně psů dokáže rozeznat, jakou bundu si oblékáte do práce a jakou, když s ním jdete na procházku. V tréninku je dobré používat výhradně pozitivní metody. Pes s námi pracuje, protože chce. Slovo „ne“ je v tomto případě bráno jako korekce a nemělo by se vůbec použít. Při slovu „ne“ a škubnutím vodítkem si tuto situaci spojí s negativními pocity.

Důležitou součástí tréninku je motivace. Správné motivace dosáhnete tím, že psa budete motivovat ve správný okamžik. Motivací může být pamlsek nebo hračka. Pamlsky by měly být malé a šťavnaté, aby dobře chutnaly a dobře se polykaly. Pokud psa učíme něco nového, dostane pamlsek za každé úspěšné provedení cviku. Když ho začne zvládat lépe, odměňujeme ho jenom za každý druhý pokus a když se mi cvik začne opravdu dobře dařit, odměňujeme ho za třetí až osmé provedení – to lze nazvat jako variabilní posílení. U každého tréninku je vhodné pamatovat na to, že nic se nemá přehánět. Také není vhodné jeden cvik opakovat desetkrát. Pokud pes splní úkol perfektně hned na první pokus, odměňte ho a dejte si malou přestávku. Trénink je vhodný ukončit tou nejlepší odměnou, jakou od Vás může pes očekávat.

Příklady pachových her

Hledání pamlsků

Tuto hru lze hrát kdekoliv, ať už na zahradě nebo v bytě. Kolem domu, v zahradě nebo v bytě můžete schovat spoustu malých i velkých pamlsků, které má Váš pes najít. Pes by měl pamlsky hledat bez Vaší pomoci. Jeho hledání může trvat dlouho, až do chvíle, kdy je Váš pes spokojený a chce si odpočinout.

Hledání hraček podle jmen

Při této hře si vyberete jednu hračku, kterou váš pes má nejraději. Lákáním a pamlsky přimějete psa k tomu, aby si od Vás například plyšového méďu vzal. Jakmile ho uchopí do tlamy, radostně a povzbudivě řeknete „méďa“, psa s úsměvem pochválíte a odměníte pamlskem. Při druhém pokusu méďu nedržíte, ale pohodíte ho na zem , směrem od psa a řeknete „méďa“. Tímto psa nalákáte a když ho uchopí, řekneme znovu „méďa“. Takto si Váš pes spojí slovo „méďa“, kdy přináší pořád jednu a tu samou hračku. Dalším krokem můžete zvětšovat vzdálenosti a přidávat různé hračky. Vždy, když Vám přinese méďu, je vhodné ho štědře odměnit. Další pachové hry jsou například hledání klíčů, ztracený aport aj.

Stopování

Každý pes umí stopovat. Stopování je pro psa přirozené. Stopa je otisk. Když se někdo pohybuje terénem , zanechává na zemi otisk. Ne všechny otisky jsou pro naše oči patrné, ale jsou tam. Když šlápneme do rašeliny, můžeme cítit plyny, které stoupají ven. Ale pach naší stopy necítíme, kdežto náš pes ano. Pachová stopa obsahuje informaci o tom co se zde pohybovalo (pes, slepice, člověk…). Základem při stopování je vhodná motivace. Pro psy je nejlepší motivací pamlsek nebo hračka a pochvala. Na stopování je vhodné si pořídit stopovací vodítko a postroj. První stopy je vhodné zkoušet na rovném prostranství například na louce nebo poli. Zatímco Váš pomocník bude tvořit stopu, vy se psem budete čekat. Pokaždé, když se pes přiblíží ke stopě, po které pomocník odešel, povolíte mu trochu vodítko a necháte ho ujít několik kroků. Až se pomocník schová, dovolte psovi aby stopu sledoval. Během prvních pokusů se psovi nedává žádný signál ani povel. Pouze následujeme psa s povoleným stopovacím vodítkem. Zkuste udržovat normální tempo, rozhodně za ním neběhejte. Pokud pes sejde ze stopy, je lepší stopování přerušit a vrátit se na začátek. Pokud pes zvedne hlavu a okukuje okolí nebo chce běžet dopředu a dává svým způsobem najevo, že stopu nesleduje, počkejte až zase přiloží nos k zemi a bude se soustředit. Když pes najde pomocníka, který může držet odměnu ve formě pamlsku nebo hračky, oslavte to sním a pořádně psa pochvalte, jak slovní pochvalou tak i tím nejlepším pamlskem. Stopování lze ztížit tak, že stopa může vést přes cestu nebo potok, může se objevit stopa, která mění směr nebo je překřížená. Stopa, která je starší než hodinu. Toto stížení je vhodné přidávat krok po kroku. Ze začátku je důležité psovi ukázat co po něm vůbec chceme.

Klinika sídlí na nové adrese!