Svaly významně ovlivňují postoj psa. Nezahojené poranění se může projevit měsíce i roky později!

Zlomíme-li si kost, přijde nám zcela samozřejmé, že k jejímu uzdravení a obnovení původní síly je nezbytný důsledný a dlouhodobý proces. I přes svou sílu a tvrdost jsou kosti, jako každý jiný orgán v těle, utvářeny z individuálních buněk a zlomí-li se, dojde k rozbití jejich buněčného matrixu. Znamená to, že pro kompletní proces uzdravení, pro opětovné získání pevnosti zlomené kosti, je zásadní, udržet ji ve správné pozici buď silným sádrovým odlitkem, nebo jinými metodami např. kovovými destičkami, či šrouby. Jsou-li vytvořeny správné podmínky je tento proces buněčné obnovy komplexní a vysoce efektivní.

Je tedy jasné, že zlomená kost se musí „opravit“. Proč tedy psát o něčem na první pohled tak zřejmém? Důvod je zcela prostý. Na příkladu kosti je dobře patrné, že je-li tělo, nebo některá jeho část, poškozené, potřebuje zvláštní péči. Bohužel, přijde-li řeč na svaly, setkávám se ve své praxi s tím, že v našem lidském posouzení, nehrají nikterak důležitou roli. A přesto, jsou-li poraněné, měl by ozdravný program být stejně ostražitě dodržován, jako jakýkoliv jiný ozdravný proces v těle. Při poranění svalů je nejčastější scénář a obvykle jediná poskytnutá péče „bez pohybu“. Kdyby stejný scénář nastal při zmiňované zlomené kosti, byl by vnímán jako zcela špatný a nevyhovující. Proč tedy, dojde-li k poranění svalů, věnujeme tomu tak málo pozornosti?
​
U svalů, stejně jako kostí, jsou-li poškozené, musí dojít k obnovení a úzdravě v jejich buněčné struktuře. Znamená to, že je třeba poskládat je zpět v nejvhodnějším možném organizovaném způsobu. Samozřejmě, svaly, na rozdíl od kostí, mají „elastickou“ konstrukci a z toho důvodu by sádrování, nebo zpevnění nebylo vhodné. Nicméně proces uzdravení musí být rovněž založen na vytvoření podmínek, jež umožní správnou obnovu.

Není sporu o tom, že kosti hrají v těle roli podpory, jakéhosi tělesného rámu. Jsou to však svaly, které ovlivňují postoj těla. A jsou to měkké tkáně, které ve struktuře těla drží kosti pohromadě, nikoliv opačně. Pokud nedostanou vhodné prostředí pro svou obnovu, „opraví“ se způsobem, který vytvoří nefunkční sval a tím ovlivní postoj. Svalová tkáň, nebo buňka potřebuje ke své obnově udržovat stálý kontakt s vedlejší buňkou. Je-li uspořádání svalových buněk narušováno nevhodným pohybem, začne docházet k potížím se správnou regenerací a obnovou svalu. Neustálé používání takového svalu vyvolá stav permanentního zánětu, což významně zabrání procesu uzdravení.

Svaly fungují na principu „klouzavých vláken“ tak, že se vlákna zasouvají, či kloužou jedno do druhého. Díky tomuto systému se mohou smršťovat (jak se vlákna zasunou jedno do druhého, sval se zkrátí, čímž zvětší svůj objem a ohne kloub) a aktivně uvolňovat (jak vlákna kloužou ven jedno z druhého, sval se protáhne a umožní natažení). Nejsou-li tato vlákna správně obnovována, ztrácí svou kluznou kvalitu a nemohou správně pracovat.

Na obnovu poškození potřebuje sval 6 týdnů a toto období nelze nijak významně zkrátit, neboť to je délka trvání fyziologického procesu v těle. Může však být maximálně podpořen pomocí vhodného pohybu a myoterapie, která vlákna posílí pro získání jejich integrity a flexibility.
Říká se, že zlomená kost je po zahojení ještě silnější. To samé lze říci o svalech, bohužel však ze zcela jiného kontextu. Obnova bude sice pevná, ale zanechá na tkáni neflexibilní jizvu, která bude pohyb brzdit.
​
Svaly se uzdravují velmi podobným způsobem (není to však vidět) jako když se např. řízneme do ruky. Nejprve dojde ke krvácení, poté se vytvoří křehký stroupek, následně velmi robustní strup, a pak jizva. Pokud je strup příliš často narušován (např. nevhodným pohybem), pak se jizva formuje ve větší a větší. Proto je důležité, aby při poranění svalů byla prováděná vhodná péče s velmi opatrným svalovým cvičením svalové cvičením, které zajistí funkční jizvu, jež umožní maximální pohyb svalu.

Trpí-li pes vážným zraněním, velmi často je mu proveden rentgen a není-li evidentně nic zlomeného (pokud je podezření na zlomeninu), je situace zhodnocena, jakože je vše „v pořádku“ a není vyžadována žádná další péče. Tato situace často nastává např. v případech srážky s automobilem, nebo když pes odněkud spadne, třeba z nějaké překážky apod., avšak poškození svalu a ostatních měkkých tkání, které je v podobných případech ve větší, či menší míře zcela jisté, může vytvořit masivní a devastující dysfunkci měsíce i roky později.

Má-li váš pes nehodu, vždy zvažte možnost svalového poranění, stejně jakoby se jednalo o kost. I svaly potřebují vhodnou péči k obnově, tak jako kosti.

Více informací o myoterapii naleznete zde.