Značkování

Publikováno: 24.6.2018
Autor: MVDr. Hana Žertová
Foto: Archiv MVDr. Hana Žertová, archiv PesWeb

Ať se nám to líbí, nebo ne, značkování močí je jednou z normálních forem psí komunikace. Pes tak vyjadřuje svou potřebu něco sdělit, na něco upozornit.

Psi i feny začínají značkovat s nástupem pohlavní dospělosti, tedy zhruba kolem jednoho roku věku. Psi značkují mnohem častěji než fenky, typická značkovací pozice je zdvižená jedna zadní noha. Při úplném vyprazdňování močového měchýře mohou psi i nadále močit pod sebe s přikrčenýma zadníma nohama. Feny značkují obvykle v podřepu vypuštěním malého množství moči na nějaké důležité místo na zemi, ale dokážou označkovat i svislé plochy a předměty přizvednutím zádi. Fenky, u kterých došlo při nitroděložním vývoji k androgenizaci (vyvíjely se v těsné blízkosti samčích plodů), mohou značkovat jako psi, se zdviženou nožkou. Značkují psi všech plemen, nebyly prokázány žádné významné rozdíly ani mezi velkými a malými plemeny psů.

I v té nejmenší kapce moči, kterou ze sebe značkující pes vytlačí, je dostatek specifického pachu, ze kterého všichni další psi procházející kolem poznají, zda tady značku nechal pes či fena a jaký je momentální sexuální stav dotyčného. Největší význam močových značek totiž tkví v tom, že usnadňují reprodukci, umožňují vyhledání sexuálního partnera. Všimněte si, jak se změní frekvence značkování psů v parku, když se setkají s háravou fenkou. A jak často taková roztoužená fenka přidřepne, aby nechala kapičku vůně na trsu trávy, na pohozeném igelitovém sáčku, v těsné blízkosti často navštěvovaných sloupků a rohů nebo přímo na nich. Přestože řízení psí reprodukce si vzal z valné části dávno na starost člověk, sexuchtiví psi i fenky si stále s vervou a ohromným zápalem píší vzkazy a pátrají po vhodném partnerovi na vlastní pěst.

Většinu roku však psi prožívají v sexuálním klidu, a přesto značkují. Je to totiž jedna z forem běžné sociální komunikace. Slouží například k identifikaci konkrétního jedince. To znamená, že když si pes očichá stromy a keře při vchodu do parku, předem ví, na koho tam může narazit. A slušnost mu velí přidat na místo svoji značku, aby informoval ostatní o své přítomnosti. V okolí svého domu zase psi nechávají značky proto, aby zabezpečili své teritorium. Tyto značky pak pravidelně obnovují, popřípadě přidávají na další místa, pokud zjistí, že v jejich teritoriu značkoval jiný pes. Stejně si počínají i feny, zvláště mají-li v blízkém okolí „konkurentku“. Teritoriální, ale i identifikační značky zvýrazňují sebevědomí psi a feny mocným hrabáním, až odletují drny a kusy hlíny. Někteří psi značkují i trusem – úmyslně jej odkládají na velký kámen, obrubník nebo zídku a činí tak tuto značku nepřehlédnutelnou.

Značkování však také významně usnadňuje psům sociální interakce, zvláště jde-li o nejisté jedince nebo nevyjasněné vztahy. Například při setkání dvou fen velkého a malého plemene se malá obvykle drží zpátky a nemá zájem o čelní kontakt, ale udělá značku a poodstoupí. Velká fena značku očichá a přidá tam svou. Tu jde zase očichat malá fenka a někdy ji ještě „přepíše“. Při těchto procedurách se fenky dostanou do těsné blízkosti, někdy se i zezadu vzájemně očichají a v míru se rozejdou. Setkání dvou psů-samců nebo psa a feny bývá kromě značkování spojeno s mnoha dalšími rituály, přesto i v těchto případech má močová značka velký význam pro určité zbrzdění a uklidnění sociální komunikace, protože okamžitě upoutá pozornost druhého psa.

Proč psi značkují doma?

Značkování v bytě nemá nic společného s čistotností, ba ani přímo s frekvencí venčení. Značku tvoří pes nacházející se v nějakém emocionálním rozpoložení, které potřebuje ventilovat. Téměř pravidlem bývá značkování psa, který žije doma s jednou nebo více fenkami, vezmete ho na návštěvu do domácnosti s fenkou nebo naopak přijdou hosté s fenkou k vám. I když fenky právě nehárají, značky je informují o tom, že ten nejvhodnější nápadník je po ruce a v pohotovosti, a zároveň oznamují všem případným dalším ženichům, že tato fenka je už zadaná. Podobně se mohou zachovat i silně sebevědomé feny v bytě (ať vlastním, nebo na návštěvě), kde se setkají s cizím psem či fenou. Jejich loužička říká, že nárok na případné rozmnožování tu má pouze autorka značky.

Značkou si pes pomáhá k lepší komunikaci se všemi sociálními partnery, cítí-li nejistotu nebo strach – podobně jako to dělá v parku, když se necítí právě „silný v kramflekách“. Proto se značkování velmi často vyskytuje u psů, kteří trpí separační úzkostí, popřípadě strachem z bouřky nebo jiného hluku, když zůstanou sami doma nebo musí v noci spát v jiné místnosti než páníčci. Další velmi častou souvislostí se značkováním je přestěhování do nového bytu nebo pořízení nového bytové zařízení, ale především nová osoba v domácnosti, ať již jde o dítě nebo o nového partnera/partnerku. Často psa rozruší i dočasná přítomnost hostů, zvláště takových, co přinesou na oblečení pach jiného psa či kočky, nebo dokonce přijedou i se svými mazlíčky. Velikým stresorem je samozřejmě nový pes, popřípadě kočka. Někteří psi, zvláště ti, co žijí na zahradě, bývají vyvedeni z míry pouhým spatřením jiného psa nebo kočky procházející venku, a potřebují zklidnit emoce vyrobením značky.

Důležitým faktorem jsou změny zažitého denního programu a problémy ve vztazích mezi příslušníky rodiny, ať lidskými, nebo zvířecími. Stačí změna pracovní doby nebo starosti v práci a s tím související větší únava a mrzutost páníčka, a pes znejistí: Co se děje? Co si s tím mám počít? A sáhne k osvědčenému komunikačnímu prostředku… Stejně se zachová i v případě, že si není jistý svým postavením vůči druhému psovi nebo se na vzájemném vztahu něco změnilo (březost feny, nemoc nebo stáří a změněné chování druhého psa). Velmi rozporuplný vztah mívají psi s malými dětmi – na jednu stranu jsou zdrojem dobrot a zábavy, na druhou stranu však jejich stálá pozornost a pronásledování mohou být psům nepříjemné. Takže se pak objeví značka právě na ohrádce nebo postýlce mrněte. A počurané kočičí pelíšky? Jen zkuste někdy nepozorovaně sledovat, co všechno si kočka ke psu dovolí, jak ho provokuje a mnohdy i šikanuje. Nebo se kočce dostává mnohem více paniččiny pozornosti, smí spát v posteli, smí skočit na stůl. Značkou na jejím pelíšku se nešťastný pes snaží upravit vzájemný vztah.

Hledejte příčinu!

Není snadné vysvětlit psovi (fence), že ke značkování existují vhodnější místa než je vaše pohovka nebo lednička a že je dobré naučit se držet emoce na uzdě. Jednou cestou je důkladná očista (nejlépe s pomocí enzymatických prostředků rozkládajících moč) a zabránění v přístupu k označovaným věcem, druhou je rázné vyrušení ze zamýšleného aktu. K tomu však potřebujete psa načapat nikoli při činu, ale dokonce ještě ve fázi odhodlávání, protože jakýkoli jen trochu opožděný zákrok či trest už je kontraproduktivní – jen utvrdí psa v tom, že mu nikdo nerozumí a že je tudíž potřeba o tom strašném trápení psát na všechny rohy.

Snažte se tedy nejprve přijít na to, co psu vadí, co ho vede ke značkování, abyste se na takové situace mohli připravit. Značkuje-li pes pouze v době vaší nepřítomnosti, umístěte nad obvyklé místo kameru nebo použijte psí chůvičku a sledujte souvislost s vaším odchodem, hlukem z chodby, délkou samoty atd. Je-li to jen trochu možné, řešte příčinu jeho znepokojení: Provádějte desenzitizační cvičení na odbourání strachu z hluku nebo ze samoty, popřípadě mu podávejte vhodné léky tlumící úzkost a strach. S novým domovem seznamujte psa postupně a zpříjemněte mu prostředí například plnicími hračkami. S novým partnerem, popřípadě s novým psem by měl pes nejprve navázat vztah venku na neutrální půdě. Hosty se psem požádejte, aby nechali svého psíka uvázaného nebo zavřeného v ohrádce, tak aby se nedostal k žádným cennostem a požitkům vašeho psa. Nenechte děti psa pronásledovat. Upravte podmínky pro klidné soužití psa s kočkami.

Často tato opatření stačí a pes nemá potřebu značkovat. Někdy však není možné všechny rušivé faktory eliminovat. Pak se soustřeďte na situace, kdy pes obvykle značkuje, a pozorujte po očku inkriminovaná místa. Jakmile vidíte, že tam pes nenápadně míří, spusťte nějaký rambajs: tleskejte, zpívejte, bubnujte vařečkou do kastrolu, proběhněte s dupáním kolem psa. Přitom se však na něho nedívejte, nic mu nevyčítejte – jako kdyby to vaše divadélko vůbec nesouviselo s tím, co se právě chystal dělat. A hned změňte situaci: vezměte psa ven, něčím ho zaměstnejte, odstraňte stresor. Příště se snažte být ještě rychlejší a změňte situaci dříve, než psa dožene k pokusu o značkování.

Zjistíte-li, že hlavní příčinou značkování vašeho psa je sexuální touha, je na místě uvažovat o kastraci. Tento zákrok je velmi spolehlivý, ovšem nevratný. U psů, se kterými se počítá do chovu, se dají použít speciální plenkové kalhotky kryjící penis. Jejich dlouhodobé nošení však může způsobit zapaření a záněty choulostivých partií. Nejúčinnější bývá omezení prostoru na místa, která stihnete kontrolovat a značkování nedopustíte nebo kde značka nevadí, a co nejčastější procházky tam, kde je značkování dovoleno.

MVDr. Hana Žertová
www.hanazertova.cz

Kam dál: 

Mohou psi trpět ADHD?

Výběr psa pro canisterapii

Vyměšování a emoce

Jak je to s čistotností

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...