Psi a senioři

Publikováno: 29.4.2016
Autor: MVDr. Hana Žertová
Foto: MVDr. Hana Žertová

Psi a senioři -  Přítomnost psa může totiž seniorům nesmírně prospívat, a to hned z několika aspektů. Jednak je pro ně pes společníkem, který je stále nablízku, komunikuje, projevuje radost a oddanost, a starý člověk tak nemá pocit, že je sám. Obecně bych psa doporučila všem starším lidem. Přítomnost psa může totiž seniorům nesmírně prospívat, a to hned z několika aspektů. Jednak je pro ně pes společníkem, který je stále nablízku, komunikuje, projevuje radost a oddanost, a starý člověk tak nemá pocit, že je sám. Na druhou stranu pes vyžaduje každodenní péči, takže si stařeček nebo stařenka připadají důležití a potřební – někdo je na nich závislý, potřebuje je. A protože se psem musejí chodit na procházky, mají motivaci k pohybu a k dodržování pravidelného denního režimu. Tím se udržují stále v dobré fyzické i psychické kondici. Pes je také vděčným tématem k hovoru se sousedy a známými, díky němu se setkávají s jinými pejskaři a mají tak docela bohatý „společenský život“.

Jenže všechna PRO mají také svá PROTI.

Starší lidé jsou často nemocní, trpí bolestmi kloubů, a jít se psem několikrát denně na procházku jim může být zatěžko. V případě, že musejí na lékařské vyšetření nebo na čas do nemocnice, řeší problém, kdo se o psa postará. Pokud mají mladého psa, nedokážou zvládat jeho temperament a nároky na vydatný pohyb. Mají-li naopak starého pejska, těžko zvládají náročnou péči o něj, ať již finančně, nebo fyzicky, když je například potřeba nosit jej do schodů. Znám z praxe řadu případů, kdy se staří lidé, zvyklí mít po celý život velkého psa, doslova trápili s mladou dogou nebo novofunlanďanem. Také jsem viděla spoustu velice zanedbaných starých psů, o něž se jejich majitelé nedokázali dobře postarat.

Jak to tedy udělat, aby byl pes pro starého člověka přínosem a nikdo při tom netrpěl?

Ideální samozřejmě je, když staří lidé žijí společně s rodinou. Zatímco mladí jsou v práci a ve škole, pes dělá stařečkům společnost (což svědčí oběma stranám). Veškeré povinnosti týkající se venčení, opatření krmiva, zajištění veterinární péče, popřípadě úpravy srsti, leží na bedrech celé rodiny.
Ani samostatně žijící senior se nemusí psího společníka vzdát. Jen je třeba vše pečlivě promyslet a předem připravit „nouzový plán“. Aby se například nestalo, že babička bude sveřepě odmítat akutní odvoz do nemocnice jen proto, že se jí nemá kdo postarat o psa. To rozhodně jejímu zdraví neprospěje.


Zde je pár důležitých zásad pro klidné soužití psů a seniorů:

  1. Psa pořiďte dědečkovi nebo babičce jen v případě, že po něm sami touží a troufají si sami se o něho postarat.
  2. Vybírejte raději dospělého psa s mírnou povahou a menšího vzrůstu, tak aby jej starý člověk fyzicky zvládl.
  3. S pořízením psa musí být srozuměna rodina nebo přátelé, kteří budou ochotni být stále v pohotovosti a převzít za něj zodpovědnost v případě, že starý člověk nebude schopen mu zajistit řádnou péči.
  4. Pokud vás děsí představa dennodenního venčení psa, doporučte seniorům raději kočku. Dokáže být stejně milým (mnohdy i milejším) společníkem a péče o ni není tak náročná.

MVDr. Hana Žertová

Pesweb: