Zuzanka - hopsající mopsík
Pes největší přítel člověka - ten, kdo má svého psa opravdu rád, chápe. Pes dokáže člověku vykouzlit na tváři úsměv, zaplnit prázdnotu , zároveň však i vzbudit strach o jeho zdraví a smutek nad jeho ztrátou. Tomu se říká láska. Pes vnímá svého páníčka jako boha, věří mu, následuje ho a bezmezně miluje. Jsou však tací, kteří psa chápou jako hospodářské zvíře a možnost snadného přivýdělku. Těmto lidem je jedno, co pes cítí a zda trpí. Hlavně ať vydělává...
V encyklopedii je u hesla Homo sapiens sapiens uvedeno: "člověk moudrý, též člověk rozumný. Je pro něj charakteristická inteligence. Rysem dnešního člověka je schopnost vyrábět nástroje a použít je k ovlivnění svého okolí." Člověk však dokáže být i sobec bez špetky svědomí. Rádi bychom se s vámi podělili o jeden příběh. Snad po jeho přečtení někoho odradíme od pořizování laciných pejsků - produktů velko - či malomnožíren.
Říká se “náhoda či osud tomu chtěl”. U Zuzanky náhoda hrála velkou roli a osud si s ní pohrál opravdu hodně. Ten den jsem si prohlížel inzeráty na jednom z inzertních serverů. Pokaždé, když vidím inzeráty s nabízenými pejsky, je mi smutno. Bylo tomu tak I tentokrát..
“Prodám fenu mopse 5 let-nevhodná k chovu. Cena 5000 Kč.” Strohý, nic neříkající inzerát na bazoši. Fotka fenky se smutnýma očima, tak smutnýma, jak se jen pes dokáže dívat a člověk podlehne. K tomuto inzerátu jsem se několikrát vracel, až jsem se rozhodl paní V. zavolat.
"Dobrý den, všiml jsem si inzerátu, kde nabízíte fenku mopse. Je to stále aktuální?" Paní do telefonu velmi příjemným hlasem odpověděla, že je již fenka prodána. Zajímalo mě čím dál více, proč se paní fenky vzdala. Proč v 5 letech? Potřeboval jsem ukojit svoji zvědavost.
A tak jsem zvolil naivní tón a i když mi paní na první otázku odpověděla, pokračoval jsem v rozhovoru. Dost jsem improvizoval, abych paní rozmluvil. Sdělil jsem jí, jak mám mopse rád a že tato fena mi neuvěřitelně připomněla pejska, kterého jsem měl, ale musel jsem ho nechat utratit a z jeho ztráty se stále nemohu vzpamatovat.
Paní začala povídat. Fenky se vzdala, protože již nebyla chovná. "Takže budete mít někdy v dohledné době štěňata?" Paní odvětila, že teď měla, ale všechna jsou již prodána. Jedno sice zbylo, ale ani neví, jestli by jej měla prodat.
Jestli jsem byl do teď zvědav, tak teď jsem naprosto dychtil po dalších a dalších informacích. Pokračoval jsem dál. "Nechcete ji prodat, protože je roztomilá, že ano?" "To ne", odpověděla, "je to kripl. Chtěla jsem si ji nechat do chovu, ale teď nevím co s ní."
Už jsem měl té paní opravdu dost - vzdyť to je prachobyčejná množírna! I presto jsem držel dál svůj tón v hlase, jako by se nic nedělo. "Co má za problém? A kolik jí je měsíců?" Odpověď, která přišla, mě zarazila a já při poslechu kroutil nevěřícně hlavou. "Byla nejhezčí a tak jsem si ji chtěla nechat na štěňátka. Do dvou měsíců byla v pořádku, ale pak začala skákat jak zajíc. Nevím proč."
Cože? Slyším dobře? Ona neví proč? Nebyla snad s ní u veterináře? Zhluboka jsem se nadechl a své otázky jsem vyslovil nahlas. "Proč bych s ní chodila? Pokud hopsá, má problém. Nevím, zda je to vrozený problém nebo je to po úrazu. Fakt nevím. Ale je jasné, že se bohužel nehodí do chovu. Já bych Vám ji klidně levně prodala, ale ona vážně skáče jako zajíc."
Znovu jsem se zhluboka nadechl, myšlenky se mi honily hlavou. Koupíš a ona si koupí další chudinku - náhradu za tohoto "kripla", který není vhodný do chovu. Nesmím ji koupit, nicméně musím ji získat!
"Víte, můj první pejsek měl problém s kyčlem, tenkrát se to řešilo ihned a i tak to stálo strašný ranec peněz. Kdybych si od Vás fenku vzal, určitě s ní co nejdříve zajdu k veterináři a to mě bude stát dost peněz. Já bych si ji rád vzal, ale peníze bych raději dal do jejího vyšetření." Na to mi odpověděla a zopakovala, že bohužel opravdu neví, co jí je. Že nechce investovat do psa, u kterého je přesvědčena, že nemůže mít štěňata. A že i tak ji stála dost peněz za krmení.
Co to plácá? Proboha, ona jí vyčítá i to nejzákladnější - stravu? To snad ne! Má odpověď byla jasná... "Podívejte, já mám o ni zájem. Potřebuje lékařské vyšetření co nejdříve. Když si ji necháte, budete ji muset dál krmit a Vaše náklady porostou."
Souhlasila a nabídla mi "cenu" - "dostanete ji za pytel granulí." V tu chvíli se ve mně mísila radost s obavami. Dohodl jsem se s paní, že jí během dne znovu zavolám a sdělím, kdy si pro fenečku přijedu.
Ještě, že mám kolem sebe lidi s velkým srdcem, kteří rádi pomáhají a o pomoci jen nemluví. Zuzanku jsem si nemohl z důvodu nedostatku času nechat ani v dočasné péči. Lucka byla mezi prvními z mnoha, která nabídla pomocnou ruku a okamžitě jednala. Množitelce z Valašska jsem týž den zavolal, jak jsem slíbil a dohodl den a čas předání Zuzanky.
Druhá část příběhu je od Lucky, která zároveň I Zuzanku představí.
Pro Zuzanku jsme jeli až do Valašského Meziříčí. Na zahradě nás přivítala milá "teta" množka a pejsek v kleci, pařící se ve 30stupňovém vedru na sluníčku.
Psa nám tato lidská hyena předala se slovy: "Vemte si toho kripla, je nemocná, nemůžu ji připustit a nebude mi tedy vydělávat žádné peníze. Nic do ní nehodlám investovat.” Za pytel granulí byla naše. Tak začal Zuzance hopsalce nový život. Doma na ni čekali 2 psí kámoši a věci, které v životě neviděla. Gauč, postel a práh dveří, který neuměla přejít.
Druhý den se roztočil kolotoč veterinárních vyšetření. Při klasické kontrole bylo zjištěno, že pejsek nemá všechna očkování, zato si přivezla svrab v uších. K určení diagnózy u problému s chůzí bylo potřeba CT nebo MR, jelikož Zuzančin problém nebyl ortopedického charakteru. Po hledání vhodného pracoviště jsme zavítali do severních Čech, kde zajistili vyšetření CT i MR a zjistili, že nervová soustava je v pořádku.
Byli jsme tedy přesměrováni na jinou kliniku v Praze, kde pro nás bohužel neměli dobré zprávy. Nevěděli, co Zuzanku trápí. My už byli zoufalí, chtěli jsme vědět, co Zuzce je a jak jí můžeme pomoci. Na internetu jsme z informací doposud získaných od lékařů tipli u zvířat vcelku vzácnou nemoc myasthenia gravis. To nám poté potvrdili na jiné klinice pomocí vyšetření EMR. Díky nadšencům z Facebookové skupiny U placatého psa se založila další - Bazar pro Zuzanku, kde milovníci pejsků dražili různé věci. Ze získaných peněz se hradila její vyšetření.
Zuzka je momentálně na lécích a až přijdou výsledky krve, uvidí se, zda bude potřebovat upravit medikaci a případně přidat další preparáty. Nyní, když známe diagnózu a léčbu, můžeme Zuzance hledat nový domov. V tom nám moc pomáhá OS Buldočí naděje, která její příběh sdílí a zároveň přispěla do aukce. Zároveň bychom chtěli poděkovat týmu lékařů z Metropole vet, kteří se o Zuzanku vzorně postarali a vždy ochotně poradili a panu MVDr. Velebnému z kliniky AA-Vet, který přesně určil její diagnózu.
Zuzka nikdy nebude chodit jako ostatní pejsci, to jí ale na jejím temperamentu a chuti do života neubírá. Možná je pro ni její nemoc nakonec vysvobození, protože jinak by za pár let skončila jako vysloužilá matka bazošových štěňátek. Zuzanka musí brát pravidelně léky, a proto hledáme zodpovědnou rodinu, která dohlédne na to, aby léky byly podávány pravidelně. Ze schodů nezvládne sejít, je potřeba ji snést. Do schodů vyhopsá rychleji než ostatní. Vyjde s každým zvířátkem, ba naopak, další psí kámoš je vítán. Malých dětí se bojí, upřednostníme rodinu se staršími dětmi nebo bezdětnou. Zuzanka ještě nemá plně zvládnuté hygienické návyky, bude to chtít trpělivost a dostatek péče. To vám ale tato báječná slečna milionkrát vrátí svou láskou. Pokud chcete mít svého vlastního mopsího zajíčka s obrovskou dávkou energie, Zuzanka je pro vás ta pravá.
Zuzanka je nyní u mně v dočasné péči. Moc ráda si s každým zájemcem o Zuzance popovídám a sdělím vše podstatné.
Kontakt: Zuzankahopsalka@gmail.com