Jak se máme po roce, aneb Pepinka se hlásí

Publikováno: 25.9.2017
Autor: Martina Svobodová
Zdroj: -
Foto: Martina Svobodová

Je k neuvěření, jak rychle s Pepinkou utekl celý rok a také je k neuvěření, že je s námi teprve rok. Pepinka se chová, jakoby s námi žila odjakživa, nic ji nepřekvapí, nic ji nerozhodí, se vším je naprosto v pohodě. Mohli bychom se naparovat, že to je naším přístupem a žvástat tu o tom, jak jsme ji skvěle začlenili do naší rodiny. Chyba lávky vážení… to Pepinka si začlenila nás a naprosto nenásilným způsobem překopala chod téhle domácnosti.

Ona se totiž takhle projevuje kdekoli, kde se vyskytne. Její indiánské jméno by asi bylo „Ta, která přináší mír“, my jí prostě říkáme „Všudezdejší“. Pokud se vám vybaví hodná babička kořenářka z krásné české pohádky s panem Werichem a Burianem Sůl nad zlato, pak jste na správné stopě. Ale aby to nevypadalo jen tak lážoplážo. Ono s Pepinkou si taky užijeme spoustu vzrůša...

Kromě toho, že občas propadnete panice, že jste Pepču zapomněli večer na zahradě, páč ji nemůžete ráno nikde najít a nakonec se ukáže, že ta potvora se tak šikovně vsákla pod přehoz na gauči, že se stala prakticky neviditelnou, také zjistíte, jak šikovný je váš již tak dost šikovný manžel při opětovném zalištování papundeklových dveří. Dveře se Pepinka rozhodla ztrestat za naši neuvěřitelnou podlost, když jsme si dovolili odjet na večeři s přáteli, které jsme rok neviděli a domů jsme přijeli až půl hodiny po té, co obvykle nastává večerní krmení dravé zvěře.

Nebo také prověříte, jak dostupný je zámečník ve vaší lokalitě současně s prověrkou kvality pojistky domácnosti a jak chápající likvidátory pojistných událostí má vaše pojišťovna, když Vás takhle v neděli dopoledne Pepinka zavře jen tak v domácím úboru na zahradě (včetně chudáka pana domácího Drakouška a příbuzenstva, které právě dojelo na návštěvu), klíč vězí v zámku a po baráku pobíhá nešťastná Pepča, která se chce přidružit k té bandě bezva lidí, kteří určitě venku rozhazují rukama jen proto, že ji chtějí podrbat za ušiskama a nakrmit pupík. Musím říci, že krom toho, že máme bezvadnou pojišťovnu, nové telefonní číslo na nonstop zámečnickou službu, tak jsme také utužili sousedské vztahy – nenechali nás mrznout a sehnali zámečníka :-)

Velice se vzděláte v oblasti zahradních škůdců a možností pěstování na vysutých záhonech. Prvního jsme docílili řadou dotazů v zahradnictví, co to je letos s těma kosatcema, že mají díry v listech (ha! Prejžerejže lalokonosec!) a následným pozorováním, při kterém bylo opakovaně zjištěno, že Pepinka si chodí zpestřovat krmný režim testováním poživatelných rostlin na zahradě. Druhé je prostě nutnost, pokud nechcete neustále dolovat ze země zašlapané saláty a rukolu, protože to dítě prostě musí pojídat hlínu. V případě psa Pepinčiny velikosti doporučujeme záhon s horní hranou minimálně 120 cm nad zemí.

Také jsme zjistili, že jsme schopni vařit i několik různých jídel najednou (a to včetně různých příloh protože Pepinka má střeva stejně citlivá jako dušičku a po granulích (včetně těch speciálních veterinárních diet pche) to prostě uklízíte 20 litry vody. Zato syrové masíčko, zeleninka a dobré přílohy jí jdou nesmírně k duhu a tak se u nás vyvařuje v několika verzích. Dokonce jí tento způsob stravy dělá tak dobře, že ta haluz, které se ještě v prosinci říkalo laboratorní výsledky, se vrátila z naprosto absurdních čísel k relativnímu normálu a Pepinka tak mohla podstoupit odstranění „cizopasníka“, kterého jsme překřtili na „Gustu Hnusáka“. Jojo vážení, boule na zádi je pryč a z Pepči je sexy kočka prima klasa!

Pan domácí Drakoušek se po převozu Pepinky z veterinární ordinace projevil jako profi pečovatel a zdravotní bratr v jednom - v pravidelných intervalech chodil Pepince letmo čuchnout k čumáčku a na vteřinku si přitiskl frňáček k jejím ouškám, kouknul na nás, jakože „všechno ok, teplota není“ a pak se opatrně přesunul do vedlejšího pelíšku, aby ji za hodinu mohl znovu zkontrolovat. Máťa má také jedničku s hvězdičkou – asi usoudil, že přehnané měření teploty by mohlo být pro pacientku stresující, takže Pepče kontroloval z doporučené vzdálenosti očuchem operační ránu, zda se neprojevují první příznaky sepse. Nutno říct, že Pepinka si všechny projevy zájmu užívala s nadhledem aristokočky a milostivě svým dvěma jinochům umožňovala „trpět“ s ní.

No a poslední novinka, Pepča už nespí v obýváku, ale s námi v posteli. Chápu, že si mnozí z vás teď asi klepou na čelo, ale upřímně… Pepču půjčit španělské inkvizici, tak by nekrvavou cestou vymámila doznání k čarodějnickým praktikám i z papeže a CIA se svými výslechovými metodami je proti jejímu nočnímu pláči za dveřmi „čajíčkem o páté“… prostě i my se potřebujeme někdy vyspat :-)

Jak vidíte, za ten rok nás naše paní profesorka Pepinka naučila spoustě nových věcí, ale hlavně nás všechny udělala mnohem víc šťastné a my doufáme, že jí to snad alespoň částečně oplácíme. Jsem si jistá, že spoustu krásných zážitků přinese soužití s jakýmkoli zvířetem, ale jsou věci, které vás naučí jen ti staří mazáci. Náš pan doktor tomu říká „poezie starého psa“ a mělo by se to vytesat zlatým písmem do každé veterinární příručky a každého očkovacího průkazu.

A ještě dovolte jedno počtem slov možná malé, ale pro nás důležité poděkování. Bez těchto úžasných lidí, by ta naše cesta s Pepinkou byla mnohem složitější…děkujeme našemu „dvornímu“ panu veterináři doktoru Forstovi do Kolína a paní doktorce Oravské z veterinární kliniky v Mukařově za obrovskou péči a odhodlání pustit se do léčby takto starého pejska o kterém toho dohromady moc nevíme, Katce z Do psí misky za vyladění Pepčina jídelníčku a řadu cenných rad, které Pepince změnily život k lepšímu a přátelům, bez kterých by to nešlo :-)

Tak zas někdy „napočtenou“ u povídání o naší bandě, nebo lépe u povídání o vašich adoptovaných psích babičkách a dědečcích.

.................................................................................................................................................................................................................................................

Pepince, tehdy ještě Bábušce jsme pomáhali hledat domov, článek ZDE 
Pepinka nám poprvé napsala z domova, článek ZDE 

 

Kam dál: 

Bábuška alias Pepinka - v cíli dlouhé cesty za štěstím

Máťa aneb jak se Jari Matti z dočasky do adopce dostal

Střípky z Bongova (Bonbónova) života 

Příběh Salvy aneb Když vás nic a nikdo neodradí

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...