Jste ovládáni emocí strachu ve výchově vašeho mazla?

Je přirozené, že chráníme ty, které milujeme. Jak velkou potřebu kontroly nad jejich životy tato ochrana však představuje? Je to u každého různé. Za touto kontrolou však někdy bývá neadekvátní strach, který nás ovládá. Ochromuje lidské tělo a zamezuje prožívat opravdovou radost.

Kde se tento nepřiměřený strach bere?

Zpravidla se vytváří v naší hlavě vlivem špatných zkušeností. Jsme ve strachu také vychováváni a udržováni (rodiči, školou, zaměstnavatelem a médii). Většinou se bojíme toho, co se vůbec nestane.

Lidé jsou mnohdy ovládáni strachem, že svého zvířecího přítele ztratí, že se mu něco stane. Spousta hrůzostrašných scénářů lidem běhá často hlavou. Pro jistotu tak nepustí psa ani z vodítka nebo mu nedovolí se přiblížit k jinému psovi. A tak ho drží ve zlaté kleci. O co svého psa tak připravují? O prožitek volnosti a možnosti učit se a dále vyvíjet. Nemluvě ani o tom, že pes ze svého majitele strach vycítí a přenese se na něj.

Jak se můj strach o čtyřnohou kamarádku promítl do její výchovy?

I já jsem to tak měla. Držela jsem mého psa a kočku doma odděleně. Bála jsem se, aby se mojí kočičí kamarádce něco nestalo. My víme, jak obohacující a prospěšné je pro lidskou bytost, když dobře zvládne nějakou situaci sama. Posílí to její víru v sebe. Stejný pocit má i zvířecí bytost. Sheila bývala velmi bázlivá. Bála se mého kocoura, psa i návštěvy. Uvědomila jsem si však, že je to můj strach o ni, který jí nedovolí s její bázlivostí něco dělat. Stejně tak můj strach nedal možnost mému psovi si zvyknout na ni.

Na mém strachu jsem začala pracovat. Nebojuje se proti němu a ani není potřeba se za něj stydět. Pro začátek stačí si svůj strach uvědomovat. Pozorovat jej a prodýchávat tyto emoce. Klidně i s někým o něm mluvit.

Také mým zvířatům jsem sundala nálepku „Navždy odděleně“ a zahájila s nimi pozvolný proces seznamování. K tomuto procesu přibyl ještě kocourek. Dnes na Sheile vidím radost ze zvládání těchto situací a chuť se znovu a znovu setkat s mými dalšími mazly. Návštěvu sice nevítá, ale už před ní neutíká. Dá se u ní sledovat opatrnost, ale už tam není bázlivost. Jsem na ni moc hrdá.

Máte podobnou zkušenost s překonáváním svého strachu u vašich zvířat?