S jedním křídlem nemůžeš zpět do Nebe

Publikováno: 21.7.2017
Autor: Gabriela Jägerová
Foto: Archiv Útulek u Šmudliny

Víte, kdo jsou andělé? Anděly posílá ten shora, aby nám něco vyřídili, aby nám ukázali cestu, aby nás správně navedli a pomohli osudu, aby se o nás postarali. Berou na sebe různé podoby a je jen na nás, jestli je poznáme. Někdy se však stane, že se na anděla zapomene a on neví, co s ním bude dál.

Překrásná holčička se zlatými vlasy, co se třpytily v záři sluneční, měla na tomto světě jasný úděl: milovat svého pána více, než sama sebe a s odvahou a sebevědomím ho přenést až k Duhovému mostu. Ve dnech i nocích mu byla oporou. Říká se, že pravý anděl má jen jedno křídlo a aby mohl vzlétnout, je třeba se obejmout. A tak přišel den, kdy zlatovlasá Ája skutečně svého bezmezně milovaného pána doprovodila. On šel však tak rychle, že nestačila jeho kroky. Z těch obrovských očí se ronily slzy a ona zapomněla, kudy vede cesta zpět do Nebe…chybělo jí druhé křídlo, to bez kterého nelze vzlétnout.

Když byla Ája v nesnázích několik dní, pozůstalí zajistili péči v útulku, kde jsme ji chtěli snést modré z nebe. Ona však naši náklonnost nechápala a trvalo několik dní, než její hlavička pochopila, že jsme její nová rodina, která teď bude dělat to, co celý život dělala ona. Všichni jsme byli překvapeni z toho, jaká je to krasavice a ty její oči – tak velké a hluboké oči neměl nikdy nikdo! Jako poblázněná první láskou jsem každé ráno rychle skopala deku a utíkala nadšená, že ji zase uvidím. Ty její oči... Byly smutné, ale já jsem věděla, že zanedlouho budou plné lásky. Všichni kolem jsme ji tolik milovali. Láska léčí bolavá srdce a naše krasotinka byla nakonec ráda, že je s námi, protože bychom ji na rukou nosili.

Když konečně pochopila, že může být i krásně, začaly její oči šednout. Den ode dne byly tmavší. Nikdo jsme v nich nechtěl číst. Rázně jsme nikdo nechtěl přijmout to, co nám její tělíčko napovídalo. Zbloudilý anděl byl za svůj nedodržený slib, jít do Nebe, potrestán.

Ájinka k nám přišla s obrovskou boulí na břiše. I když jsme chtěli nějak oddálit to nejhorší, nedařilo se. Slova paní doktorky: "Je to otázka času!“ nelze vymazat z hlavy. Nechtěla jsem, aby to slyšela, protože by jí to určitě nepomohlo.

Seděla jsem v čekárně, její hlavičku držela v dlaních, hladila ji strašně rychle: "To nemůže být pravda. Za co? Za co?“ A jako když otevřete nemocnou ránu, šlo to strašně rychle. Ten den bylo pondělí a já jí počítala minuty. Zdála se mi pořád plná krásy a naděje. Měla jsem strašný strach ze dvou věcí,buď odejde úplně sama, a nebo neodhadnu ten správný čas. Co je horší?

Bylo to přesně devět dní, a málem to byl i ten desátý. Už jsem jí to nemohla dovolit. Všichni jsme byli jako na trní, několikrát denně jsme si dávali info o tom, jak jí je. Domluvili jsme se na jednoduchém hesle: "Je čas".

Abych v tom nebyla úplně sama, že to rozhodnutí, odkud není návratu, neudělám jen já. Jako každý večer jsem i tento volala noční službě do útulku a slyšela v telefonu jak ošklivě kašle a dusí se. Nemohla jsem to slyšet a telefon jsem položila.

Po chvíli mi pípla zpráva a já věděla, co v ní stojí: Je čas!

Něco před půlnocí jsem všem napsala, že k nám jede veterinář. A kdyby tam nebyla večerní služba, byly bychom tam úplně samy. Je moc těžké někoho poslat Za Duhu. Nedá se to vrátit. Ještě nebyl Tvůj čas. Jsem o tom přesvědčená a proto je tak strašně těžké Tě pustit dál…

Odpust mi to, holčičko... Tvůj páníček určitě čekal u Duhového postu a společně jste ho radostně přešli...

V našich útulcích je plno osamělých psích duší, které čekají na šanci žít s vámi tam venku, ve vašich domovech, ve vaší náruči.. Prosíme, nenechávejte je samotné marně čekat na zázrak.. 

Čekatele na nový život naleznete ZDE

Kam dál: 

Ty největší zázraky se začnou dít tam, kde samota přestane mít klíče k vašemu srdci i životu

Bojovník Kelly

Pan pes

Jsou rozhodnutí, kterých člověk nikdy nelituje..

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...