Není žádný jednoznačný a zaručený návod, jak opravit na závodě zóny tak, aby to mělo efekt, a zároveň vám to dovolil rozhodčí a pořadatelé, protože každý pes potřebuje individuální přístup a dobíhání po diskvalifikaci vždycky záleží na rozhodnutí rozhodčího. Nicméně jsou určité možnosti.
U sbíhaných zón je možnost opravy dvojí - buď celou překážku, když jsou sbíhané zóny na principu počtu kroků, nebo třeba jen část prkna, jestli je zóna učená přes target. Aygo mi sice několikrát zónu v závodě skočil, ale většinou jsem byla stejně tak daleko, že nemělo moc smyslu se vracet. Nicméně mám doporučení od trenérky opravovat, aby se nenaučil, že pro trénink a závody je dvojí metr. Což je logické, ale také záleží na tom, jak často pes při závodě chybuje.
Pokud pes udělá chybu na závodech zřídka a v tréninku ještě výjimečněji, není potřeba se opravami na závodech tolik trápit, i když to samozřejmě není nic, co by bylo dobré ignorovat. Nicméně každá chyba znamená, že má člověk nějakou mezeru v tréninku, a proto by se nad ní měl zamyslet, nestačí jen psa na zónu vrátit, vždycky pak musí přijít i úprava tréninku.
Pes nikdy neskočí zónu "jen tak". Vždycky k tomu má důvod. Třeba proto, že se tak těší na následující překážku, že zapomene zastavit. Pak v tréninku musíte prověřit, jestli zastaví, i když mu před zónu postavíte tunel nebo hodíte hračku nebo ho někdo láká na misku s večeří. Nebo proto, že jste ho na závodech z nervozity nebo pro urychlení vypouštěli dřív, tak se naučil to urychlit sám. O to musíte být důslednější a prověřit, jestli dáváte vždy stejný vypouštěcí povel a nikdy neběžíte dál, pokud pes neudělá zónu tak, jak v tréninku. Nebo může mít pes zdravotní problém, a proto mu na kladině nevyjde krok do zóny, nebo mu je nepříjemné zastavit na áčku. Bi Silvie Trkman na mistrovství světa skočila zónu na kladině, tak ji nechala vyšetřit a ukázalo se, má pravděpodobně utržený jeden z vazů na prstě. A v neposlední řadě mohou člověka přepadnout mozkomorové, a donutí ho chovat se jinak, než v tréninku, což psa tolik zmate a rozhodí, že zónu také udělá jinak, než v tréninku. Je mnoho možností, jak pracovat na mentální přípravě na závody, nejlépe, když se obrátíte na některé ze sportovních trenérů.
Nestačí tedy jen přemýšlet, jak zónu opravit na závodě, ale jak především v tréninku vyřešit, aby ji už neskákal.
Často na závodech lidi psa na zónu vrátí, někdy i mechanicky, pokud pořád hypnotizuje trať, prostě proto, "aby si nemyslel, že mu to prošlo." Ale psovi to je dost často jedno, bere to jako nutné zlo, příště zónu klidně skočí znovu. Ono totiž, když člověk něco pravidelně opakuje, třeba po skočené zóně psa pošle zpátky, tak se to nakonec může stát pro psa normálním provedením. Člověk si myslí, že psa za skočení zóny potrestal, a pes to zatím bere jako odměnu. Takže ať už si vyberete jakýkoli způsob, pokud pes bude skákat častěji, tak vám to řekne, že opravování nemá smysl a vy musíte vymyslet něco jiného.
První varianta je ta, že pošlete psa jen na zónu. Je to relativně rychlá oprava (pokud pes spolupracuje), ale určitou nevýhodu můžete spatřovat v tom, že by pes mohl na zónu nacouvat i ve chvíli, kdy byste to nechtěli. U mě by teoreticky taková situace nenastala, protože kdyby zónu přeběhl a pak zacouval, tak já bych to stejně diskla, protože nezastavená zóna, byť prošlápnutá, nesplňuje moje kritéria. Nicméně někoho ta diskvalifikace může mrzet.
Druhá varianta je vrátit se na celou překážku. Je to o něco "lepší" v tom, že je delší prodleva mezi jednotlivými pokusy a je tu větší šance, že napodobíte podmínky běhu, i když pes samozřejmě není hloupý a není tam ani rozběh přes půl parkuru, proto je celkem běžné, že jsou druhé pokusy lepší (a ne proto, že pes "dobře ví, co má dělat, když napodruhé zastaví perfektně").
Nedá se jednoznačně říci, jestli je jedna varianta lepší, než druhá, nicméně když už k opravě přistoupíte, měli byste odměnit opravdu jen správné provedení, tedy zastavení přesně v pozici a vystartování pouze na povel. Až příliš často na závodech vidím to, že tým zónu sice opraví, ale psovod se spokojí s tím, že pes na zónu šlápne, aniž by zastavil přesně, nebo zastaví, ale pak stejně vyběhne bez povelu. V takovém případě jste nejen ztratili čas a promarnili příležitost psa naučit něco správně, ale úspěšně ho učíte něco, co vlastně vůbec nechcete.
Můžete se také rozhodnout psa potrestat tzv. time outem - nedovolíte mu, dočasně nebo vůbec, pokračovat v běhu. Můžete se po špatně provedené zóně jen zastavit a čekat, ideálně několik sekund, než budete v běhu pokračovat. Můžete se také sebrat a úplně odejít z parkuru, což bych doporučila zejména ve chvíli, kdy pes neudělá zónu ani při opravě správně. Někomu se to sice může zdát kruté a určitě pes dělá chyby jen kvůli tomu, že ho to člověk naučil (nebo ho nenaučil dělat překážku správně), ale odměnit pokračováním v běhu se to také nedá. Někdy je nejlepší řešení si dát raději pauzu a v klidu si to promyslet. Nicméně to je určitě trest a člověk si musí dávat pozor, aby ho nemusel používat moc často. Pokud se provedení zón nezlepší, pak nemá smysl v tom pokračovat a je potřeba se zamyslet nad jiným postupem.
Někdy pomůže i obyčejná pauza, pokud například patříte k těm psovodům, kteří tráví na závodech tolik času, co na tréninku, a na všech závodech skáče, i když ve všech trénincích zastavuje. Správné provedení zón je jen 50%. Můžete například na pár měsíců vypustit závody, čímž se úspěšnost provedení zvedne na 100%, procvičit mezitím spolehlivost zastavování ve všech možných situacích, připravit se postupně na závodění díky závodním tréninkům (trenér píská start, běžíte bez odměn u sebe, ostatní na tréninku fandí...) a pak na závody vyrazit s nově nabitou sebedůvěrou.