OhodnotitByly dva dny do Štědrého dne, všichni balili dárky, nervozita stoupala. Nebyl snad nikdo, kdo by se na ten krásný den a večer netěšil – přeci jen to byly dva dny do očekávané slávy. Městská policie dovezla dáreček, za který jsme nestačili děkovat. Šlo o krásného, statného psa. Opravdový fešák mezi ovčáky. Měl překrásnou, hustou a lesklou srst. Takového psa se lidé přeci nezbavují.
Strážník městské policie mi ale sdělil, že ho někdo zřejmě vypustil i s náhubkem do města. Asi si byl vědom toho, co by ten překrásný frajírek udělal za paseku. A když nemohl doma nebo někde jinde, zkoušel to u nás. Zuřil a byl úplně smyslů zbavený – ale co teď s tím?
Zhluboka jsem se nadechla a vlezla k němu do kotce, abych se alespoň dostala pro misky a dala mu jídlo a vodu. Obrovský problém byl v tom, že byl zavřený ve vnitřním kotci karantény, proto s ním byla manipulace tak strašně těžká. V útulkovém kotci by se jednoduše vypustil do prostoru, aby se šel vyvenčit a mezitím bychom mu uklidili. Dostat psa zpět je vždy snadné, ještě se za několik let nestalo, že by někdo nešel zpět na krmení.
Ještě, že mám kolem sebe takové lidi, jako je Tomáš Teplík, který neváhal a ještě večer se přijel na nováčka podívat. Okamžitě ho uchvátil svým vzhledem, už když ho zahlédl po zveřejnění na sociálních sítích. Byl úplně prvním obyvatelem v nově vybudované karanténě. Na dva miliony kousků rozcupoval pelech, výplň byla všude a z misek nadělal plechové placky a kdyby mohl, přerovnal by nám to v útulku kompletně.
Tomáš další den za psem přijel a převedl ho z karantény přímo do kotce útulku. Za úkol k tomu dostal: Dát překrásnému ovčákovi jméno. Možná to byla odměna za jeho přátelství. Ze svých mladých let si vzpomněl na psa, německého ovčáka, který mu ho připomínal – jmenoval se Dux. Mně se to jméno okamžitě líbilo. A víte, že ani neznám jiného zástupce takového jména?
Další dny se v útulku vyvíjely bez problémů, přistupovali jsme k němu jako ke každému psovi. On trošku ukazoval rohy, aly my to brali s rezervou. Několikrát se stalo, že měl opravdu nepříjemné nálady, něco si hlídal, bral ho amok – to nám pomohla kolegyně Šárka, pro kterou měl slabost nebo přišel Tomáš. Vždycky pomohl klid, vyrovnanost a to, že si z jeho nálad a vrčení nic neděláte.
Jak dny utíkaly a my se více poznávali, pochopila jsem, proč se ho někdo zbavil. V jeho zkratovitém jednání se člověk opravdu těžko vyzná. Během roku si v kotci vytvořil svůj svět a měl jen dva nejlepší přátelé – dva slimáky, co se doslova vyžívali v jeho uslintaném a ucintaném bytečku. Jak neustále chodil sem a tam, skákal z boudy na zem a zase zpět, udělal si něco se zadníma nohama. Do toho měl z permanentního stresu příšerný průjem a bolavým nohám to moc nepomáhalo. Během dvou dnů neuvěřitelně zhubl. Jezdili jsme na injekce, bral léky a zamezili jsme mu přístup na boudu. Bylo nám jasně řečeno, že pokud nebude mít klidový režim, může ho to stát život. Z průjmu byl navíc neuvěřitelně oslabený. I přestože měl bolesti, tak pevně přidělanou ohrádku rozmasakroval a na boudu skákal dál. Po čtyřech letech chápu, proč to dělal, on nám všem říkal to, co nikdo neslyšel. On cítil to, co nikdo z nás nepocítil. On to chtěl všechno vzdát a prosil o šanci odejít. Opravdu byl v hrozném stavu a z posledních sil dělal nemožné, aby své trápení dotáhl do konce.
Jsem si naprosto jistá, že kdyby měl na výběr, udělal by to už dávno. Jenže co je správně? Vždyť je euthanasie ta poslední varianta a je to něco, co se zpátky vrátit nedá. Jsou dny, kdy je rád že nás vidí. Radostně vrtí, podává pacičku, ba se chce i líbat. Ale častěji s ním zažíváme dny, kdy je v tranzu, štěká, zuří, točí se dokola nebo chodí sem a tam. Teď zase neslyší on nás… nás, když se ho ptáme, jestli tady ještě chce být? Měli jsme asi včas ukončit to, co nám naznačoval už dávno.
Nechápe, že se snažíme. Necítí, že ho má někdo rád. Neví, že na něj třeba někdo čeká. Mimo útulek je to hodný, vyklidněný pes, co chodí na volno a poslouchá. V útulku je to blázen zavřený dušený kazajkou. Přitom stačí jen šance. Jednou by dobře sloužil, stačí jen pár pravidel, jasností, zásad. Nic víc. Umí se upřímně dívat do očí. Umí člověka obejmout. Umí to, co leckdo nikdo nikdy neudělá – umí bezmezně milovat. Jeho psím posláním není umřít mlád a jako úplná troska. V minulém životě musel být strašně zlým člověkem, a život ho takto nemilosrdně trestá. Už si vytrpěl dost – dostane poslední šanci?
Už jste někdy viděli plyšového ovčáka? My jednoho máme - je to věrný přítel a kamarád Dux. Je to klasický ovčák, pán s osobností a protože je překrásný, tak i trošku namyšlený. Není zvyklý být zavřený v kotci a má z toho trauma. Hodí se na zahrádku, kde se bude trvale volně pohybovat. Má za sebou asi trauma, přísnost a nebudu daleko od pravdy, když budu tvrdit, že ho někdo musel bít nebo mu jinak ubližovat. V útulku je to jiný pes - blázen, co by zničil všechno, co potká. Je vynervovaný, protože nesnáší ostatní psy - což přizpůsobit v útulku jde jen těžko. Když si ho bere kolegyně na zahradu, je to zlato, poklad, suprový společník a zlato. Navíc si hraje na ochránce - kam se hne ona, tam je i on. Asistuje jí při okopávání záhonků a pití dobré kávy. Dux potřebuje několik následujících hlavních pravidel: Kotec pro nutné zavírání (když přijde návštěva nebo dělníci a podobně), trvale nasazený volně povolený obojek, manipulaci pouze se ženou (jako připínání na vodítko, veterinář), všechny aktivity mimo volné pobíhání po zahradě se budou absolvovat s náhubkem. Pokud nový majitel dodrží výše uvedené pokyny, Dux vám snese modré z nebe. Je to naprosto báječný pes. Nějaký chlap ho však musel strašně bít, protože v zoufalství po vás vyjede a může vás pokousat. Je vycvičený - umí sedni, lehni, ke mě, pac, zůstaň, aport, přine, dones a mnoho dalších, které jsme ještě nezkoušeli. V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ SE NEHODÍ JAKO STRÁŽNÝ PES DO FIRMY, při prvním příchodu pána sekuriťáka by vás vyzul z bot. Hodí se na zahradu, pro mladé, aktivní lidi, kteří ví co ovčáci obnášejí a mají s nimi zkušenosti.
Dux má svojí kartu i zde na PesWebu
Pokud máte o Duxe zájem, kontaktujte Gabrielu Jägerovou na tel: 724 583 768 nebo emailem: psiutulekusmudliny@seznam.cz, www.utulek-tachov.cz
