Jak moc je moc pohybu pro psa?
Jak moc pohybu je moc pohybu pro psa? Položili jste si někdy tuto otázku? Nebo pohyb psa v jakémkoliv rozsahu berete za samozřejmost?
Odpověď na tuto otázku není jednoduchá a už vůbec ne jednoznačná. Je to zcela individuální záležitost u každého psa, stejně jako dané situace. Téma množství pohybu zahrnuje tolik informací, kde každá vychází z jiné perspektivy a má jiný základ, ať již mluvíme o tréninku, chování atd. Pojďme se na to podívat s pohledu fyziologie psa a jeho omezení pohyblivosti. Ve své praxi se často setkávám a pečuji o psy, u kterých právě díky nevhodnému pohybu, či prostřednictvím určitého typu pohybu, došlo v průběhu života k pohybovým potížím. Na mě je pak posouzení od kdy se to zvrtlo, a pes trpí přetrvávající svalovou bolestí.
Jedním z největších problémů, se kterým se setkávám, je opakující se zátěž. Mám na mysli jakýkoliv typ pohybu, který je se psem opakován v pravidelných vzorcích. Většina pohybových/cvičebních režimů je pro psa v pohodě tehdy, jsou-li prováděné v určité míře a je-li psovi dopřáno zahřátí svalů před samotnou aktivitou (taky ráno nevstanete z postele a nedáte si hned cardio cvičení). Stane-li se jeden druh pohybu pravidelnou, každodenní součástí aktivit psa, projeví se to dříve, či později negativním dopadem na jeho těle v důsledku stále se opakujícího náporu na svalový a kosterní systém.
Co mám tedy na mysli když hovořím o opakujícím se zatížení?
Zde je několik příkladů, kde prvním z nich je chytání míčku. Házení míčku nebo frisbee - tato nepřetržitá akce běhu, lovu a otáčení způsobuje v psím těle obrovské potíže. Pro psa je to však neodolatelná zábava, což se může stát velkým problémem, protože nikdy neřekne „dost“. Postupně tak dochází ke stále masivnějšímu, opakujícímu se náporu na svaly a klouby. Nenechte se mýlit, že „kdyby psa něco bolelo, tak to přece nebude dělat“. Téměř každý pes pokud mu nabídnete aktivitu, kterou má rád, neřeší, že ho něco bolí, nebo někde píchá. Znám psi, kteří měli do krve rozedrané tlapky, a přesto stále vždy dychtivě a s radostí vyběhli za letícím míčkem.
Další aktivitou je běh u kola, která by se mohla zdát jako výhra na obou stranách. Cyklista si zajezdí na kole a pes má pohyb. Běh u kola má však mnoho různých aspektů, včetně skrytých negativních následků.
Předně je vysoce pravděpodobné, že po psovi bude požadováno mnohem více pohybu, než je vhodné, protože pro cyklistu je aktivita mnohem snadnější, a tím pádem může být pocit únavového faktoru u psa snadno přehlédnutý. Dalším faktorem je tempo psa. Ten jej musí stále upravovat rychlosti kola, což ve většině znamená, že převážnou část doby cválá/kluše (v nejhorším případě stále upravuje tempo) konstantní rychlostí. To je spouštěcí prvek pro přetížení svalů, které pracují pouze v jednom rozsahu (jeden rozsah = fixovaná délka kroku beze změny). Svaly se tak sice mohou zvětšovat a vypadat velmi vypracovaně, ale nejsou zdravé, protože jsou „upravené“ a ve skutečnosti zkrácené pouze na jeden rozsah pohybu. To způsobuje, že svaly přestávají být plně funkční.
Dalším vážným problémem může být snaha psa vyhnout se přílišné blízkosti kola. Valná většina psů bude preferovat udržení si dostatečné vzdálenosti. Má to svou logiku, kdo by chtěl dát si přejet nohy pneumatikou. Proto pes běží a zároveň se uhýbá, čímž se vytváří rotační zatížení na celé tělo, a to následně způsobuje vážný problém v pohybovém systému. Důležitým aspektem je rovněž povrch – tvrdá silnice, nebo naopak měkký či nerovný terén po celou dobu jízdy. Každý z těchto povrchů může mít dopad na funkci psích svalů a jeho celkové zdraví. Otázka povrchu se týká i pokud chodí majitel se psem běhat. Všeho moc škodí, stejně tak příliš jednostranného povrchu. Je třeba různorodost, jen tak dochází k rovnovážnému zatížení celého těla.
Dalším častým vzorcem opakujícího se pohybu jsou tzv. víkendoví bojovníci. Tento druh pohybu může u psů způsobovat velkou řadu potíží, které se však mohou projevit s odstupem týdnů, měsíců, ale i let! Víkendoví bojovníci jsou psi, kteří během týdne mají krátké procházky plus, mínus dvacet minut dvakrát denně, a pak o víkendu vyrazí se svými pány na pořádnou vycházku, která trvá více jak hodinu a často se jedná o výlet na celý den! To je pro psa extrémně náročné. Během týdne je totiž v relativním klidu a o víkendu se má stát nejzdatnějším atletem, protože rodina má pocit, že je důležité pořádně „psa vyvenčit“. Už slyším jak si teď mnoho z vás v duchu říká: „ale vždyť je to pes, tak potřebuje pořádnou procházku“, „je to pes, a má tyto schopnosti“, nebo „když se celý týden neproběhne, potřebuje se pořádně projít alespoň o víkendu!“. Všechna tato tvrzení jsou vůči psům velmi tvrdá. Je třeba mít na zřeteli, že pes není „chodící stroj“. Má téměř totožný svalový a kosterní systém jako člověk. Představte si, že každý den vyjdete na klidnou a pohodovou cca dvacetiminutovou procházku a někdy, když nestíháte, ji úplně vynecháte a o víkendu vyrazíte na běžecké závody. Pro většinu lidí zcela nereálné, a přesto, od našich to psů očekáváme.
Víkendové dlouhé vycházky způsobují mnoha psům opravdu bolesti a následnou letargii na minimálně další dva dny, která je často pochopena jako, že pes je „šťastný a unavený“. Do pátku se pak relativně zotaví na další víkend plný pohybu. Jak již bylo řečeno, pes určitě nebude protestovat, ale pokud je ztuhlý a tichý, ukazuje bolest. Ani tento vzorec však nezůstane bez následků. Stejně jako u zátěžového pohybu, bez pečlivého zvládnutí vzniklých přetížení a bolesti (od přílišného množství pohybu) se svaly zotaví v kratším uspořádání. Tzn. svalová vlákna se postupně zkracují, čímž vytváří obrovské napětí v kloubech. To pak může být první krok k artróze, či jinému degenerativnímu kosternímu onemocnění.
Je patrné, že většina zátěžového pohybu má v základě dobrý záměr – odhodlání majitele dát psovi to, co potřebuje – pohyb. Ano, pohyb je pro dobré zdraví psa důležitý, avšak v mnoha případech je dobré držet se pravidla „méně je více“. Jsou-li výše uvedená jednostranná zatížení psa zahrnuta ve správném a vyváženém pohybovém režimu, a prováděna v určité míře, pak se riziko negativního dopadu na pohybový systém výrazně snižuje. Například, chceme-li házet míček, je pro psa mnohem zdravější půjdeme-li s ním alespoň 10 minut krokem, poté jednou, či dvakrát hodíme míček, a pak necháme psa míček nosit v tlamce, či znovu proložíme 10-15 minutami krokem, nebo volným pohybem psa. Rovněž, házíme-li míček, je dobré jej udržovat nízko nad zemí, aby pes nemusel skákat a otáčet se zároveň. Co třeba schovat míček, aby jej musel vyčenichat. Čenichání je velmi podněcující a nemá negativní dopad na fyzické zdraví psa. Jeho mozek i svaly jsou zaměstnané, což vytváří více prospěšný typ pohybu.
Pokud se dostanete na procházky pouze během víkendu, je skvělé, že vezmete vašeho psa ven, ale zařaďte na vycházce pravidelné přestávky a možná nechoďte tak daleko, nebo jděte na dvě kratší procházky. Tyto drobné změny umožní nižší nápor na pohybový systém vašeho psa, čímž přispíváte k jeho lepšímu zdraví a celkové pohodě. V pokročilejším věku pak bude pes s největší pravděpodobností potřebovat mnohem méně návštěv u veterináře.