Pozor na nákazu parazity!

Publikováno: 27.1.2016
Autor: Psí kusy
Foto: Archiv Psí kusy

Otravní cizopasníci jako škrkavky nebo tasemnice jsou nebezpeční nejen pro vaše čtyřnohé přátele, ale mohou představovat zdravotní riziko i pro lidi, zejména pro děti. Co tedy dělat, abychom se této nákaze vyhnuli?

Nejčastějšími vnitřními parazity, se kterými se můžete u svých čtyřnohých kamarádů setkat, je škrkavka, tasemnice a také vlasovec. Rozhodně není dobré tyto malé, ale nepříjemné cizopasníky podceňovat. Povězme si tedy, co všechno mohou mít na svědomí, a jak se jim co nejúčinněji bránit.

Nejčastějšími vnitřními parazity, se kterými se můžete u svých čtyřnohých kamarádů setkat, je škrkavka, tasemnice a také vlasovec.

Nepříjemné podnájemnice

Škrkavka psí (Toxocara Canis) patří mezi celosvětově rozšířeného parazita, který se řadí do skupiny hlístic (takzvaných oblých červů). Největší problémy způsobuje zvláště při odchovu štěňat. Hostitelem této tasemnice je pes a ostatní zástupci psovitých šelem, u nás je také poměrně častá u volně žijících i v zajetí chovaných lišek.

Tělo škrkavek je oblé a protáhlé (dospělci vypadají trochu jako špagety), samci měří 9-13 x 0,2cm a samičky okolo 10-18 x 0,3cm. Žijí v tenkém střevě a živí se střevním obsahem. Vajíčka jsou oválná až kulovitá a viditelná pouze pod mikroskopem. Jsou vylučována trusem do vnějšího prostředí, kde se jimi nakazí další hostitel. Po pozření vajíčka se z něj ve střevě uvolní larvy, které během svého vývoje migrují organismem psa přes játra, pravé srdce, do plic, následně jsou vykašlány a polknuty, a tím se dostávají opět do střeva, kde dospívají. Vývojový cyklus škrkavky od pozření vajíčka až po objevení se dospělých jedinců ve střevě trvá měsíc i déle. Kromě spolknutí vajíček se může pes nakazit i pozřením například drobného hlodavce i některých bezobratlých živočichů, ve kterých přežívají mladší larvy. Nejčastější způsob nakažení v našich podmínkách je ovšem transplacentární přenos (přes placentu) ve třetím trimestru březosti, kdy larvy škrkavek pronikají přes placentu do plodů. Je to dáno tím, že feny nakažené před začátkem březosti mají uložené zapouzdřené larvy v některých orgánech, hlavně v ledvinách. Během březosti se larvy mobilizují hormonální stimulací a dostávají se zpět do velkého krevního oběhu, kolem 42. březosti pronikají placentou přímo do plodů. Takto se infikuje škrkavkami více než devadesát pět procent štěňat. Larvy škrkavek je možné prokázat ve střevě a žaludku už u desetidenních štěňat. Po porodu jsou štěňata dále infikována sáním mateřského mléka, ve kterém se taktéž nacházejí larvy škrkavek. Díky transplacentárnímu přenosu a následně přenosu mlékem dochází k infekci většiny štěňat ve vrhu, i za předpokladu, že byla fena před porodem řádně odčervena.

Jak je odhalit?

Mezi nejčastější příznaky nákazy u štěňat patří zvětšené, nafouklé bříško, průjem, zvracení a při masivní infekci i nervové příznaky, které jsou způsobeny rozkladem červů, při němž se uvolňuje toxin zvaný askaridin. Při migraci larev přes plíce se může objevit parazity vyvolaný zápal plic provázený kašlem a sípáním. Díky odnímání živin bývají začervená štěňata hubená, bledá, s nekvalitní srstí a typickým bříškem. Diagnostika začervení je poměrně snadná - v trusu postižených zvířat nacházíme pod mikroskopem typická vajíčka škrkavek, někdy dochází k uvolňování červů trusem či při zvracení.

Mezi nejčastější příznaky nákazy škrkavkami u štěňat patří zvětšené, nafouklé bříško, průjem, zvracení a při masivní infekci i nervové příznaky, které jsou způsobeny rozkladem červů, při němž se uvolňuje toxin zvaný askaridin.

Jako léčbu a prevenci se doporučuje pravidelné odčervování všech štěňat od stáří dvou týdnů po čtrnácti dnech, opakovaně až do věku tří měsíců. Odčervení se provádí také u feny. Ideálním preparátem je pasta či roztok s obsahem účinné látky pyrantel (Banminth pasta) - tato látka vyvolá paralýzu červů a jejich uvolnění ze střeva bez toho, aby došlo k jejich úhynu, rozkladu a následně uvolnění toxinu. Na škrkavky však funguje i většina na trhu dostupných odčervovacích tablet, které jsou pak vhodnější k podání u většiny zvířat - na malá štěňata se pasta lépe dávkuje.

Nebezpečí pro děti

Škrkavka patří mezi takzvané zoonózy, což jsou onemocnění přenosná ze zvířat na člověka. Člověk se může nakazit pozřením vajíček, přičemž více ohrožené jsou malé děti, které ještě nemají pevné hygienické návyky. Onemocnění u člověka probíhá jako larvální toxokaróza, kdy larvy škrkavek migrují tělem a mohou se projevit jako orgánová či oční forma onemocnění.

Orgánová forma se projevuje zvětšením jater, bolestmi břicha, nemocného trápí nevolnosti a zvracení, malátnost, může mít i teplotu okolo 38 stupňů celsia, dochází u něj ke ztrátě chuti k jídlu, mohou jej bolet klouby a svaly.

Jako preventivní opatření je možné doporučit pravidelné vyšetřování trusu psů, a to asi dvakrát do roka, nebo takzvané preventivní odčervení, v rodinách s malými dětmi i čtyřikrát do roka. Fenu je dobré odčervit tři týdny před plánovaným krytím a pak asi 14 dní po porodu současně se štěňaty.

Nevítaní příživníci

Onemocnění vyvolaná tasemnicemi jsou v našich podmínkách poměrně častá, a to na rozdíl od škrkavek, u všech věkových kategorií psů - od štěňat až po staré psy. Ve městech se nejvíce vyskytuje tasemnice psí (Dipylidium caninum). Mezi její nejčastější hostitele patří pes, kočka, ale také člověk. Její velké rozšíření je dáno také velmi častým mezihostitelem tohoto parazita, kterým je blecha. Dospělé tasemnice přítomné ve střevě psů obvykle nezpůsobují závažná onemocnění, nicméně intenzita klinických příznaků závisí na množství dospělých tasemnic ve střevě, na jejich velikosti a druhu a také na velikosti psa, jeho stáří a celkové kondici.

Mezi nejčastější příznaky patří malátnost, zvýšená chuť k jídlu a také zvrácené chutě, zhoršená kvalita srsti, občasné průjmy, hubnutí. Mezi časté příznaky také patří takzvané sáňkování, kdy se pes snaží otíráním konečníku o podlahu zmírnit svědění způsobené odchodem zralých článků tasemnice.

Blecha jako přestupní stanice

Tasemnice mají charakteristické článkované tělo, které může dosahovat velikosti od několika milimetrů až po několik metrů. Na nejužším konci se články tasemnice zvětšují. Dospělé tasemnice parazitují v tenkém střevě a nejvíce škodí psovi drážděním střevní sliznice a také odnímáním potřebných živin. V těžších případech mohou způsobit až neprůchodnost střeva. Vývojový cyklus tasemnic bývá poměrně složitý a obvykle zahrnuje jednoho až dva mezihostitele.

Mezi nejčastější příznaky tasemnice patří malátnost, zvýšená chuť k jídlu a také zvrácené chutě, zhoršená kvalita srsti, občasné průjmy, hubnutí. Mezi časté příznaky také patří takzvané sáňkování.

Zralé články s vajíčky mají tvar okurkových jader, jsou delší než širší a měří 7-12 x 1,5-3 mm. Jsou schopná pohybu, jejich nález v trusu je diagnosticky významný. K nákaze psa dochází obvykle pozřením mezihostitele - blechy. Z vajíčka přijatého s potravou se v zažívacím ústrojí mezihostitele vylíhne larvička, ta provrtá stěnu trávicí trubice a je krví nebo lymfou odnesena do dalších tkání - plic, jater, srdce nebo i mozku. Tam se usadí a změní se v boubel obsahující hlavičku budoucí tasemnice. V tomto stádiu čeká, až jí sežere definitivní hostitel, tedy pes.

V jeho žaludku se boubel rozpustí, hlavička se přichytí ke stěně střeva a začne růst. Délka cyklu od pozření až po nález dospělého jedince ve střevě je až tři týdny. Ve střevě se obvykle nachází tasemnic více, což má za následek bolesti břicha, špatnou srst, hubnutí, někdy i zvrácené chutě.

Vajíčka je prozradí

K diagnostice vám poslouží nález článků v trusu či jeho mikroskopické vyšetření, kde jsou patrná vajíčka tasemnice. Někdy zralé články s vajíčky nacházíme přilepené na srsti psa v okolí konečníku. Je nutné zdůraznit, že i tasemnice patří mezi zoonózy - k nákaze jsou vnímaví i lidé. Nejčastěji se můžou nakazit děti, například pozřením infikované blechy. I v tomto případě platí stejná preventivní opatření jako u škrkavek - pravidelné odčervování a také odblešování domácích mazlíčků.

K léčbě používáme běžné odčervovací prostředky, obvykle opakovaně v rozmezí čtrnácti dnů. Spolu s odčervením je vhodné zbavit psíka také blech, které se významně podílejí na přenosu a rozšiřování nákazy.

Červi přenášení komáry

Dirofilarióza neboli srdeční červivost je parazitární onemocnění vyvolané vlasovcem psím (Dirofilaria immitis). Dříve jsme se s tímto onemocněním u nás setkávali zřídka, a to ve formě importované infekce, kdy se onemocnění občas objevilo u psa po návratu z dovolené v cizích krajích. Ale v poslední době v souvislosti s globálním oteplováním a migrací lidí i zvířat se s tímto onemocněním můžeme běžně setkat i v našich zeměpisných šířkách, například v Maďarsku, na Slovensku, ale i na jižní Moravě. Rozšíření parazita je dáno rozšířením a zvýšeným výskytem některých druhů komárů, kteří fungují jako mezihostitelé a přenašeči tohoto parazita. Nicméně výskyt vlasovce je stále nejvyšší v jižních státech Evropy - v Itálii, Španělsku, Řecku, dále pak v Chorvatsku, v USA a Kanadě.

Klinické příznaky onemocnění vlasovcem psím jsou odrazem chronického srdečního a plicního onemocnění - dochází ke zvětšení srdce, městnání krve v játrech, výpotku v břišní dutině.

Hostitelem dirofilárií je pes a ostatní zástupci psovitých šelem, méně často kočka. Dospělí červi mají zakulacenou přední část a dlouhý tenký špičatý ocasní konec. Sameček je 12-20 cm dlouhý, samička může dosahovat rozměrů 25-31 cm. Vývojový cyklus dirofilárie je poměrně složitý. Larvy kolující v periferní krvi (nejvíce ve večerních hodinách) se nazývají mikrofilárie a měří kolem 300 mikrometrů. Dospělci žijí v plicních arteriích a pravé srdeční komoře. Samičky kladou mikrofilárie přímo do krevních cest, kde cirkulují, a mohou tak být nasáty mezihostitelem, kterým je až šedesát druhů komárů.

V organismu komára dojde během čtrnácti dní k přeměně mikrofilárií na infekční larvičky, které komár při dalším sání předá spolu s výměškem slinných žláz novému hostiteli.

Filárie dosáhnou dospělosti za 6-7 měsíců. Dospělí jedinci potom mohou v srdci žít 5 až 7 let, i více. Larvičky také mohou přecházet placentou, a tak může nemocná fena nakazit štěňata.

Tragické následky

Klinické příznaky onemocnění jsou odrazem chronického srdečního a plicního onemocnění - dochází ke zvětšení srdce, městnání krve v játrech, výpotku v břišní dutině. To, jak se onemocnění projevuje, záleží na počtu dospělých parazitů v srdci. V případě, že je v srdci přítomno jen několik dospělců, pozorujeme u nakaženého psa unavitelnost a občasný kašel po zátěži. V případě, že se jedná o infekci s velkým počtem parazitů, jsou příznaky závažnější - bledost sliznic, vyhublost, kašel, špatná kvalita srsti, mdloby. Těžká infekce je jen obtížně léčitelná a většinou končí úhynem psa. Diagnostika se provádí z krve takzvaným Knottovým testem či přímým nálezem mikrofilárií v krvi, další pomocné metody jsou RTG srdce a jeho ultrasonografické vyšetření.

Nepodceňujte prevenci před dovolenou

Lepší než terapie tohoto onemocnění je jeho prevence. Na českém trhu jsou dva preparáty, které jsou schopné zlikvidovat mikrofilárie dokud cirkulují v krvi. Jedním z nich je Stronghold (účinná látka je selamektin). Je ve formě spot-onu a funguje i preventivně i terapeuticky - okamžitě zabíjí mikrofilárie, které se objeví v krevním oběhu. Jeho podání se doporučuje před odjezdem do zemí s častým výskytem dirofilariózy, jeho účinnost je asi čtyři týdny.

Dalším preparátem jsou tablety Milbemax (milbemycin), které jsou schopny taktéž hubit mikrofilárie, a jejich aplikace se doporučuje po návratu z exponovaných zemí nebo preventivně jednou měsíčně.

Existují i přípravky k hubení dospělých červů umístěných v pravé srdeční komoře či plicních cévách, avšak jejich hubení s sebou přináší rizika embolií - ucpání cévy mrtvými červy.

Proto je lepší se onemocnění bránit preventivně a před odjezdem na dovolenou vybavit psíka pipetou, která ho spolehlivě ochrání již před rozvojem a začátku onemocnění.

Dirofilaria immitis je také zoonotickým parazitem, což znamená, že i člověk může být infikován při bodnutí nakaženým komárem. Dirofilárie však u lidí obvykle nedospívají a usazují se pouze v podkoží, oku nebo plicích, kde způsobují embolické změny.

Kam dál: 

Zvracení u psů 

Onemocnění jater

Červené oko

Lymská borelióza

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...