Výcvik štěněte 1.
Výcvik pozitivní motivací
Motto: Nebudeš-li ovládat svého psa, bude ovládat on tebe…
Přemysl Jaroš
Kynologií se zabývá od roku 1990. Se psy, které cvičil, složil téměř třicet zkoušek z výkonu a absolvoval desítky závodů. Je několikanásobným účastníkem Mistrovství ČR obranářů TARTu (kynologický klub zabývající se služební kynologií) a účastníkem MČR stopařů TARTu. Kurzy štěňat i dospělých psů vede už déle než deset let, přičemž mnoho z těchto psů úspěšně složilo i několik zkoušek. Nabízí také pomoc při socializaci psů a jejich chování v běžném životě, učí je být příjemnými společníky a kamarády.
Náš výcvik je založen na pozitivní motivaci psa za pomoci pamlsků a hraček, jeho aktivitě a správném pochopení cviku. Ve výcviku využíváme nejnovějšími poznatky a trendy tak, aby pes pochopil a zvládl požadované cviky, měl je spojené s příjemným pocitem, a hlavně aby cvičil radostně a ochotně.
Výběr plemene
Každý, kdo si chce pořídit nového psího kamaráda, by si měl položit otázku: a) co od psa očekávám, b) jaké společné aktivity nás čekají. Ten, kdo holduje pohybovým aktivitám, by si rozhodně neměl pořizovat plemena typu buldok, molos. Těmto lidem bych spíše doporučil plemena typu border kolie, jack russel apod. Prostě tak trochu každý ke svému, jak se říká. V neposlední řadě si také musíme ujasnit, zda se budeme chtít věnovat některému psímu sportu, výcviku podle zkušebních řádů, nebo třeba služební kynologii – a podle toho si zvolit plemeno, které je k této aktivitě vhodné.
Psa, nebo fenu?
Pes je zpravidla mohutnějšího vzrůstu, dominantnější povahy, tudíž musíme počítat s tím, že jeho výcvik bude náročnější. Zpravidla snáší lépe i psychickou zátěž.
Fena je oproti tomu drobnější, má klidnější povahu, nezapomínejme však, že minimálně dvakrát do roka hárá, což nám může způsobit jisté komplikace s venčením.
Návštěva u chovatele
Návštěva u chovatele je nesmírně důležitá, v žádném případě bychom ji neměli podcenit. Jenom tady totiž vidíme, v jakém prostředí jsou štěňátka odchována, vidíme je nejen při hře, ale i jak se chovají, když přijde cizí osoba, jak reagují na vnější podněty. A jen u chovatele můžeme sledovat chování matky štěňat, a to je zvlášť důležité, protože je to právě ona, kdo má v prvních dnech největší vliv na jejich úspěšný vývoj. Pokud je fenka např. bázlivá, nedůvěřivá k lidem apod., s velkou pravděpodobností se to projeví i na chování jejích potomků.
Podstatnou roli hraje i prostředí, v němž štěňata vyrůstají. Rozhodně není právě ideální, jsou-li štěňata izolována od okolního světa a nepřijdou do kontaktu s nikým jiným než s matkou a sourozenci. A pokud vám „chovatel“ nabídne, že vám štěně přiveze v dohodnutý den odběru až k vám domů, rozhodně se s ním hodně rychle rozlučte! Nevěstí to totiž nic dobrého a v budoucnu by vám to mohlo přinést hodně problémů, co se týče povahy a zdraví psíka.
Trvejte na tom, že štěně chcete vidět v domácím prostředí, a to nejlépe několikrát. Když si nějaké vyberete, trvejte na kupní smlouvě. Mimo jiné totiž z jednání chovatele poznáte, je-li solidní – takový vám vaše požadavky nikdy neodmítne, naopak bude rád, že máte o štěňátko zájem. Zodpovědný chovatel si totiž nové majitele svých štěňat zpravidla vybírá, své odchovy sleduje i nadále a je s novými majiteli v kontaktu.
Cesta domů
Tak konečně nastal onen vytoužený den D a jedete si pro nového psího kamaráda. Na převoz pejska si nachystejte přepravku. Není zrovna ideální převážet ho na klíně nebo volně na zadní sedačce, a už vůbec ne v kufru auta. Zaprvé to odporuje dopravním předpisům, které stanoví, že pes se nesmí za jízdy volně pohybovat, a zadruhé je i z hlediska pejskovy bezpečnosti transport v přepravce lepší.
Připravte se také na skutečnost, že pejsek jede v autě poprvé, a nemusí mu to dělat zrovna dobře – může zvracet, mít průjem apod. Dělejte proto častější zastávky a dejte pejskovi možnost proběhnout se a vyvenčit. A nezapomeňte si s sebou vzít misku a vodu, neškodí mít v autě i prostředky na případný úklid. Cestou pejska rozhodně nekrmte!
Váš nový malý přítel bude určitě kňučet a naříkat, bude totiž poprvé sám, bez matky a sourozenců. Zde bych doporučoval tyto projevy ignorovat, i když to je někdy velmi těžké, ale pro budoucnost a další společné klidné cestování nezbytné. Budete-li štěně při těchto projevech chlácholit, vytvoříte u něj reflex – z jeho pohledu mu budete věnovat pozornost, když bude naříkat a kňučet. Bude si ji tedy tímto způsobem vynucovat i příště, a jeho projevy se budou stupňovat. A to asi není ta správná představa o klidném cestování. Dobrou zprávou je, že se pejsek, jedete-li delší trasu, kňučením unaví, a pokud si ho nebudete všímat, většinou usne.
Poprvé doma
Po příchodu do nového prostředí nechte štěně v klidu si všechno prozkoumat. Zbytečně na něj nemluvte a nemuchlujte ho, a vysvětlete to i ostatním členům rodiny, zejména dětem. Mluvte k němu klidným, pohodovým hlasem, aby z vašeho hlasu i chování poznalo, že je vše v pořádku a nemusí se ničeho obávat. A nevrhejte se k němu – počkejte, až si k vám samo najde cestu, pak ho odměňte pamlskem a pochvalte ho.
Od prvních chvil s vámi se štěně musí cítit dobře, pozitivně. Ale pozor – to, co je pozitivní pro člověka, nemusí být pozitivní z pohledu pejska, sledujte tedy pozorně, jak se chová. Pokud radostně přibíhá a vrtí ocáskem, je vše v pořádku. Má-li ale ocásek mezi zadníma nohama, stažené uši a je celý přikrčený, je to signál, že se něčeho se bojí nebo je mu vaše chování nepříjemné. A znovu pozor – pokud se lekl nebo se něčeho bojí, neberte ho do náručí, nechlácholte ho. Z intonace vašeho hlasu by si to štěně mohlo vyložit tak, že ho vlastně za tento projev chválíte – a příště by se bálo o to víc. Raději si takového projevu nevšímejte a chovejte se tak, jako by šlo o naprosto běžnou věc. Vždyť nyní vlastně suplujete jeho matku, a jak jsem již psal, štěně přebírá její chování, proto se i vy musíte chovat vyrovnaně a klidně. Štěně pochopí, že je vše v pořádku, že se nic se neděje. Musí ve vás už od začátku cítit oporu.
Pelíšek pro štěně byste měli mít nachystaný, měl by být pokud možno na klidném místě, kde ho nebude nikdo rušit třeba překračováním, obcházením apod. Důležitá je miska na vodu a nějaké ty psí hračky, aby se štěňátko mělo čím zabavit. Počítejte s tím, že váš psí kluk či holčička bude zpočátku vykonávat potřebu kdekoli, kdykoli, hlavně často, takže si kupte i dostatek úklidových prostředků.
Až si štěňátko vše v klidu okoukne, nakrmte ho. Alespoň na prvních pár dní byste si měli od chovatele dovézt granule, nebo si předem zjistěte, na jakou značku je zvyklé. Krmit ho můžete z ruky, aby si vás pejsek už v počátcích spojil s něčím příjemným. A co může být pro štěně příjemnější, než naplnit si prázdné bříško?
Také není od věci dovézt při některé z prvních návštěv k chovateli třeba starší deku, a nechat ji štěňátku do doby, než si pro ně přijedete. Máte ji pak pro malého kamaráda na cestu a pro první dny v novém pelíšku – štěně z ní bude cítit pach matky a sourozenců a bude se u vás cítit klidněji. Mějte také na paměti, že malé štěně většinu dne prospí, choďte s ním raději na častější a kratší vycházky než třeba dvě dlouhé. Vždyť z lidského hlediska je to vlastně batole, a tak k němu musíte přistupovat.
Článek vyšel v časopisu č.1/2013
Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.Děkujeme Vám |