Veselé historky ze psí pekárny

Publikováno: 20.12.2015
Autor: Psí kusy
Foto: Archiv Psí kusy

Znáte to. Chcete-li se dozvědět co nejvíce „drbů“, navštivte kadeřnici, módní salón nebo dobrý obchod. Těch vtipných historek, které zažijí prodavačky… Když se sejde dobrá parta ve psí pekárně, pak to platí mnohonásobně. O veselé psí historky není nouze. A protože jsme se sešli v období Vánoc, téma vyprávění bylo jasné.

Do pražské pekárny pro psy chodí lidé pravidelně nakupovat dobroty svým čtyřnohým miláčkům. Mnozí se už s majitelkami znají velice dobře, a tak si svěřují starosti, problémy, ale i veselé zážitky. To se pak z obchodu ozývá hurónský smích doplněný psím štěkáním.

Psí cukroví pro manžela

Některé dámy zde nakupují nejen pro své čtyřnohé kamarády, ale i pro své drahé polovičky. I když nevědomky. A jak pánům chutná! Až jim praská za ušima. V pekárně o tom vědí své. „Pravidelně u nás nakupuje paní, která na Vánoce objednává svému pejskovi psí cukroví. Ale jednou si na něm chudák málem nepochutnal. Ona už ví, že bývá před Vánoci vyprodané, tak ho tedy nakoupila v předstihu a pečlivě uschovala do skříňky. A současně začala péct své, klasické vánoční cukroví. Každou várku pak opět přidala na své místo a celé rodině prý nařídila, že nikdo nesmí do skříňky chodit uždibovat. Nikdo na ně nesmí sahat. Ale znáte to. To by nebyl manžel, aby slib neporušil. Musel ho přeci ochutnat,“ směje se Drahoslava Venclovská a pokračuje ve vyprávění: „Jednou v noci se vzbudil, a jak už to bývá, dostal hlad a chuť na něco dobrého. Tak se vkradl do kuchyně, a skříňku částečně vyplenil. Vrátil se do postele a slastně usnul,“ líčí Drahoslava Venclovská.

Psí cukroví pro pejsky, chutná i lidem.

Jaké to bylo překvapení, když šla ráno pečlivá cukrářka zkontrolovat svou práci. Pes čekal Vánoce nevánoce před skříňkou a dožadoval se denního přídělu. „Chtěla pejskovi dát kousíček toho jeho cukroví, aby si polepšil. A kouká, ono nikde. Manžel snědl celou téměř půl kilovou psí várku a vůbec nepoznal, že to není lidské. Přidáváme do něj totiž skořici, melasu, samé voňavé koření, bylo mírně nasládlé,“ říká obchodnice, pro kterou je to dobrá zpráva, že jejich cukroví chutná i lidem. Jak to tedy skončilo? Majitelka musela přijít znovu, aby hafan o svou vánoční nadílku nepřišel. „Paní dorazila, oči vyvalené, líčila nám příhodu a prosila, bychom jejímu Filípkovi napekly znovu. Prý mu to, holomek jeden, všechno zlikvidoval,“ dodává s úsměvem na rtech.

Oříškový koberec

A protože jsou místní pekařky veselé dámy, přidává k dobru svou příhodu její kolegyně Alena Loušková: „No, nevím, jestli je vtipné, když pes na Vánoce sežere plnou misku ořechů,“ varuje a při tom uklízí po pečení. „Náš voříšek se nám pustil do oříšků,“ směje se a vysvětluje: „Abychom měli hezkou vánoční pohodu, položili jsme pod stromeček mísu plnou ořechů. Naši roční Betynku jsme nechali po odchodu do práce samotnou doma. Když jsem se vrátila, bylo mi divné, že mě nevítá. Zůstala zalezlá v pelíšku a jen tak po očku po mně koukala,“ vzpomíná Alena Loušková a v očích jí hrají jiskřičky smíchu. Ihned totiž tušila, že fenka vyvedla něco nekalého. „Jaké bylo překvapení, když jsem přišla do obýváku! Nevěřila jsem vlastním očím. Celý koberec byl posetý skořápkami ořechů. Ona všechny ořechy vytahala z mísy, vylouskala je, a kam jste se podívali, tam byla vysoká vrstva skořápek. No hrůza!,“ vzpomíná Alena Loušková. Následoval trest, ale jen formální. „Napřed jsem jí vynadala a pak jsme se vrhli na úklid. Hodně dlouho jsme čistili koberec. Jen si to zkuste. Skořápky tam byly tak zaseklé, že jsme celá rodina lezli po čtyřech, plazili se po zemi a jednu po druhé jsme vybírali. Byl na nás krásný pohled,“ líčí Alena s dojetím. Fenka už totiž dávno nežije, ale tahle veselá příhoda jim ji každé Vánoce připomíná. Naštěstí se jí nic nestalo a i později pokračovala v podobném duchu. „Jednou nám odstrojila stromeček. Kam dosáhla, tam místo čokoládových figurek zůstaly jen papírky a ona vyžrala čokoládu,“ směje se majitelka.

Pozor na suroviny, které jsou pro psy jedovaté.

Pudličí Vánoce

Pěkně veselo mají o Vánocích v domě, kde pobíhá třináct pudlíků. V patrové vile totiž žije maminka s dcerou – vášnivé chovatelky, které svým miláčkům dopřejí jen to nejlepší. „Když dáme cukroví na stůl, byť by bylo třeba pod pokličkou, nic nezabrání tomu, aby mých osm pudlíků nepřišlo, pokličku nesundalo a nevyžralo obsah,“ vypráví Zdeňka Azzolliniová. Ale jí to nevadí. Naopak, dopředu s tím počítá. „Nic před nimi neschovávám. Vše je volně na stole, a když mají chuť, tak se prostě obslouží,“ říká. Každý rok napeče deset druhů. Protože její svěřenci nejvíce milují vanilkové rohlíčky, tak jich připraví pořádnou hromadu. „Napeču jich minimálně tři dávky. Už ale musím dávat pozor i na to, co dávám na plech, začínají mi krást už i syrové těsto,“ baví se Zdeňka Azzolliniová.

Její maminka nikdy nezapomene dát svým pěti pudlíčkům vánoční dárky. „Připravujeme jim úplně celé Vánoce. Jako pro děti. Stromeček v pokoji svítí různými barvičkami. Každý pejsek pod ním má svůj balíček. Dávám do nich hračku a současně párek. Oni je milují. Vše zabalím do dárkového papíru s mašličkou. Zazvoním na zvoneček, oni už sedí za skleněnými dveřmi a nemohou se dočkat, až je otevřu. Pak hurá ke stromečku. Každý samozřejmě chce to, co má ten druhý,“ líčí pobaveně vánoční atmosféru Božena Entlerová.

Povánoční nadílka

Trochu opožděný vánoční dárek dostala neteř místní pekařky Drahoslavy Venclovské. Postarala se o něj fenka německého ovčáka Lakynka. „Na Vánoce hárala. Neteř jela k rodičům na venkov, a tak nechala fenku hlídat dům. Sice hárala, ale pořádně ji zabezpečili, na zahradě mají vysoké ploty. Jenže sousedův vořech, plot-neplot, Lakynku oplodnil. Zkrátka cestu si za svou láskou našel. Vrátili se, Laky je vítala, no a v únoru se narodilo šest nádherných štěňátek, směje se Drahoslava Venclovská. A jak slaví Vánoce velký šéf pekárny – westík Dar? Samozřejmě také u stromečku se svou paničkou. Před pěti lety tomu ale bylo jinak. „Kolegyně, Dárečkova panička, mi ho na svátky dala na hlídání, protože jí háraly dvě fenky. Jsem Dárkova druhá máma, tak jsme se těšili na společné Vánoce. Nakoupila jsem mu hromadu dárků, zabalila je, a on si je krásně rozbaloval, trhal papír... Moc se mu to líbilo, a tak pomáhal rozbalovat i nám ostatním. Užíval si to, protože vycítil výjimečnost okamžiku,“ vypráví Drahoslava Venclovská, která si na tehdejších svátcích dala opravdu záležet. Mamince koupila velmi drahý, nádherný svetr, na který byla náležitě pyšná. „Už před těmi pěti lety stál asi tři tisíce. Ale jak Dáreček svými drápky otevíral všechny ty dárky, tak otevřel i tenhle. Koukáme, oka z luxusního svetru vytahaná, byl napáraný. Ale vzali jsme to sportovně. Řekly jsme si, že jsme hloupé, oka jsme zatáhly háčkem, zamáčkly slzu a slavily dál,“ dodává Drahoslava Venclovská

Každý pejsek má svůj balíček. Je v něm hračka a párek

Kam dál: 

Zvíře jako dárek?

Jak si užít procházku v zimě II.

Jak si užít procházku v zimě

Pes v zimě

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...