Vybíráme z obsahu: Gríza snědla nemyté jablko – a umřela!

Přinášíme Vám část článku z aktuálního čísla Haf & Mňau. Celý článek a mnoho dalšího naleznete v únorovém čísle, který je v prodeji jen do 11. 3. Koupí časopisu podporujete pejsky v útulcích.

V aktuálním čísle naleznete velmi smutný příběh fenky vlkodava, která zemřela na bakterii E-coli poté, co snědla neomyté koupené ovoce. Stalo se to loni v březnu a o svou špatnou zkušenost se s námi podělila Miroslava J.

Původně se jmenovala Arvena Castaway (import z Polska), říkala jsem jí Grizelda, Grizinka, ale nejčastěji prdelko. Když mi odešla, byly jí 4 roky a 3 měsíce. Ještě mám doma pět kříženců jezevčíka (Bobika, Fida, Lízu, Můru a Julii), fenku německého ovčáka (Ejmouše) a fenku moskevského strážního psa (Arvenu).

Byla jsem na brigádě v Praze, tedy mimo domov. Než jsem odjížděla, začal u nás ve vesnici nějaký „dobrák“ trávit psy. Mamka žije s přítelem o vesnici dál a jejich Bobešek náhle umřel, přestože to byl naprosto zdravý pes. Odjížděla jsem plná negativních emocí – a strach o ta moje „zlatíčka“ byl na místě.
Jednoho dne mi mamka volala a už z jejího hlasu jsem poznala, že se stalo něco hrozného. Říkala, že Grizinka má teplotu, že s ní radši dojede na veterinu. To už jsem věděla, že je zle, ale maminka mě ujistila, že je to jen po kousnutí včelou (Grizinka ráda chytala všechno, co lítalo). Druhý den mi volala, že teplota neustupuje. Řekla jsem si, že počkám, jak na tom bude odpoledne, a když tak pojedu hned domů. Mezitím Grizinka začala být malátná, špatně chodila, a mamka mi volala, ať radši přijedu. V práci jsem oznámila, že odjíždím. Cesta z Prahy byla nekonečná, honilo se mi hlavou, že Gríza je možná taky obětí toho grázla.

Měla obrovskou bouli na prsou

Přijela jsem a Grizinka mě vítala u vrat. Její dlouhý ocásek sebou mrskal ze strany na stranu, což ve mně vzbudilo naději, že to bude v pohodě. Pospíchala jsem k ní, ale Grizinka ke mně neběžela pomazlit se, jak bylo jejím zvykem. Řekla jsem si, že raději zavolám na veterinu a zeptám se. Doktor říkal, ať ráno přijedu na kontrolu. Ulevilo se mi, chtěla jsem Grizinku podrbat „na prsíčkách“, jak to měla ráda. V tu chvíli se mi zastavilo srdce a začala jsem šíleně plakat, ruce se mi rozklepaly, veškerá naděje byla pryč. Mezi předníma pacičkama měla bouli velikosti fotbalového míče! Okamžitě jsem volala doktorovi. Řekl, ať přijedeme hned. Grizince jsem pomohla do auta a upalovala, co to dalo. Asi po 10 kilometrech mi spadla mezi sedačky, už nevnímala. Zastavila jsem a celá bez sebe jsem se ji snažila dostat na sedačky.
Dojely jsme na kliniku v Nové Pace. Podpírala jsem ji, skoro nemohla chodit. Paní doktorka z té boule odebrala vzorek, vyšetřila ji a řekla, že něco takového ještě neviděla. Otrava to ale nebyla! Grizinka začala hůř dýchat. Veterinářka mi rovnou řekla, že to vypadá hodně zle. Dala nám injekce, už ani nevím, kolik jich bylo, ale spousta. Poslala nás domů s tím, abych hned volala, kdyby se její stav změnil.

Očima se se mnou loučila

Doma jsme Grizince pomohli ke mně do ložnice. Položila jsem Grizinku na postel, sedla jsem si k ní a jen brečela. Její oči se se mnou loučily, ale já jí říkala, že jí nedovolím, aby mi odešla, že to tak prostě nebude. Asi za hodinu začala chrčet, nemohla se nadechnout. Volala jsem veterináře, přijel asi za 20 minut. Mezitím přijel bratr a jeho přítelkyně. Také mamka byla u mne...
Doktor přišel, poslechl ji a začal otvírat kufřík. Řekl mi, že strašně trpí, že bude lepší uspat ji, ale k tomu potřebuje můj souhlas. Ptala jsem se ho, co jí je, že přece nemůže zabít naprosto zdravého psa, který ještě před dvěma dny spokojeně běhal!
Všichni se na mě dívali – doktor, mamka, bratr a Anet – a čekali, až řeknu, že souhlasím...  Hystericky jsem se rozplakala, srdce jsem měla na tisíc kousků – ten pocit, že mám rozhodnout o osudu mojí Foudí, mojí prdelky, a nechat ji uspat! Řekla jsem, že ji uspat nedám, že to zvládneme. „Šance je malá,“ řekl doktor. Já na to, že to zvládneme, že musíme! Rozhodl se, že jí dá menší dávku narkózy, aby si odpočinulo tělo. Nechal mi pro ni spoustu kapaček a všeho možného a odjel.

Grizinka ležela v ložnici a potichounku pochrupávala, stále měla teplotu. Ze stropu visela kapačka. Byla půlnoc, rychle vyměnit a dát studený zábal na pacičky. Během noci totéž asi třikrát.
Hned ráno mi volala Jana Frankovičová – úžasná kamarádka, která byla s námi celou dobu – jak to s Grízou vypadá. Grizinka už teplotu neměla, ulevilo se mi, ale obavy přetrvávaly, neboť boule se nezmenšovaly, ba naopak, už je měla skoro k zadním packám přes celé bříško. Byla jsem s ní už 24 hodin. Ty její pohledy, v očích měla strach, ale zároveň úlevu, že jsme spolu...

Celý příběh + názory a rozbor od dvou veterinářů najdete v aktuálním únorovém čísle časopisu HAF & MŇAU – v prodeji už jen do 11. března.

		Únorové číslo 2/2014 časopisu HAF & MŇAU představuje kočku ocicat a irského vlkodava, přináší tragický příběh psa, který umřel po snědení infikovaného jablka + detailní rozbor veterináře MVDr. M. Štourače a rady, na co si dát pozor (ve velkém článku Smrt má jméno E. coli), další díl výchovné poradny zkušeného kynologa Pavla Bradáče na téma socializace psa, velké téma Pes a klec (názory pejskařů i dvou odborníků), nechybí samozřejmě aktuální reportáže a spousta dalšího!
Abecední seznam všech prodejen v ČR, kde časopis HAF & MŇAU určitě seženete je zde. Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky. Děkujeme Vám

Kam dál:

Zaregistrujte svého pejska do seznamu psích dárců krve a darujte život. I váš pes může jednou potřebovat tuto pomoc!