Jak ochránit svého psa před napadením jiným psem?

3Ohodnotit

Prosím poraďte, jak reagovat při a po napadení vlastního psa cizím psem. Mně a mému psovi (Ozzy, americký stafordšírský teriér, 4 roky) se to stává několikrát do roka. Vzhledem k těmto napadením, ke kterým došlo už během jeho štěněcího věku, je ke psům nepřátelský. Já ho vodím vždy na navíjecím vodítku a pouštím ho jen v případě, že v okolí nejsou psi, a zabavuji ho. Uvedu příklad ze včerejška: přítel byl se psem na procházce a při cestě zpět ho napadal větší pes puštěný na volno. Šel rovnou k němu a nereagoval na dost lhostejné povely pána. Psi se samozřejmě krátce poprali. Ozzy z toho vyšel s několika ranami na hlavě a majitel druhého psa se neomluvil a raději zmizel. Po takovéto události se psem začínám zase od začátku a učím ho, aby si ostatních psů alespoň nevšímal. Dnes vrčí na každého psa, jen se na něj podívá. Musím říct, že začínám být na majitele tohoto typu alergická a už nevím, jak na ně reagovat. Máte nějaký tip? Vím, co jsem si pořídila za plemeno, ale takovýmto událostem lze předcházet zodpovědným přístupem a znalostí reakcí a poslušnosti vlastního psa.
S pozdravem Karolína Dontová

Vážená slečno Dontová,
situaci, kterou popisujete, musí pravidelně řešit snad všichni majitelé psů. Ti slušní a zodpovědní se snaží vychovávat svého psa, cvičí přivolání, socializují, a kde hrozí problém, vedou ho na vodítku. Těm ostatním buď nedochází, že by chování jejich psa mohlo být obtěžující nebo je jim to zkrátka jedno. V každém případě na nezodpovědnost a liknavost vždy doplácejí ti slušní a zodpovědní. Dle mého názoru se nedá zcela jednoznačně poradit, jak se v takových situacích zachovat. Setkání dvou psů mohou probíhat za různých okolností a i jejich chování se může značně lišit. Proto je třeba vždy hledat řešení podle konkrétní situace. Obecně existují tři základní řešení: prevence, minimalizace škod a obrana.

Prevence

Nejlepším způsobem, jak řešit problém, je snažit se, aby vůbec nevznikl. Vím, řeknete, že to se snáz řekne, než udělá. Předcházení vzniku problému je ale tou nejúčinnější formou jeho řešení. Víte-li, že se nějaký neukázněný majitel s neukázněným psem vyskytuje pravidelně na nějakém místě nebo v určitou dobu, snažte se tomuto setkání vyhnout. Jděte venčit jinam, v jinou dobu. Výchova vašeho psa, socializace, pravidelný výcvik poslušnosti i společná cílená zábava vám umožní tlumit nějkteré jeho projevy a ovlivnit jeho chování při setkání s jiným psem. Nejste-li si jisti, že svého psa zvládnete, mějte ho vždy na vodítku. V neposlední řadě, nebojte se upozornit na opakující se nevhodné chování majitele a jeho psa také ostatní pejskaře, řekněte jim to, vyvěste výstražné plakátky s varováním. Upozorněte na takovéto chování policii. To není práskačství! To je zodpovědnost a prevence.

Minimalizace škod

Nepomůže-li prevence a přes veškerou vaši snahu přeci jen potkáte psa na volno, na nic nečekejte, svého psa přivolejte, připněte na vodítko a pokuse se setkání vyhnout. Přes hrozící nebezpečí zachovejte klid, povely vydávejte standardním hlasem, jinak jim pes nebude rozumět nebo se začne rozhlížet po zdroji vašeho vzrušení. Může také dojít k přenesení nervozity z vás na vašeho psa a to se pak může negativně spojit se setkáním s cizím psem. A i když ke rvačce nedojde, bude příště váš pes považovat přítomnost cizího psa za vyhrocenou situaci a projeví se to na jeho jednání, bude vzrušený, nervózní nebo dokonce agresivní. Pokud přeci jen ke rvačce dojde, je lepší mít svého psa včas na vodítku, a to hned z několika důvodů. Můžete svého psa zadržet, pokud by on byl prvním iniciátorem, zabráníte tím případnému vběhnutí peroucích se psů do vozovky a následné nehodě. Můžete rovněž, pokud to situace dovolí a druhý majitel získá nad svým psem alespoň částečnou kontrolu, "vytáhnout" svého psa ze rvačky nebo mu zabránit v opětovném napadení. Pokud je to jen trochu možné, snažte se zachovat klid. Křik, emoce, pobíhání a prudká gesta i tak napjatou situaci vždy ještě více vyhrotí. Nikdy se nesnažte roztahovat peroucí se psy rukama! Pokud se již psi perou a nejsou na vodítku a nemáte-li po ruce třeba hadici s vodou nebo obranný sprej, do rvačky zcela zásadně nezasahujte. Většina takovýchto konfliktů má pouze rituální formu, hodně křiku, gest a emocí a nejsou příliš nebezpečné. Při snaže peroucí se psy od sebe odtrhnout majitelé situaci ještě více vyhrotí a téměř vždy dojde ke zranění. Psi se nekontrolují, a pak je jim jedno koho, kam a jak silně kousnou. Ukousnuté prsty a potrhané šlachy na rukou pak bývají pravidlem.

Obrana

Otázku, jak ochránit sebe nebo svého psa před napadením jiným psem, dostávám dnes a denně. Téměř vždy dochází ke stejnému závěru. Není-li možné se rvačce vyhnout, mějte svého psa na vodítku a proti útučníkovi použijte obranný sprej. Měl by ho mít u sebe každý majitel psa. Pokud nemáte k tomu přímo určený typ (například Antihund), použijte jakýkoli: pepřový, lak na vlasy nebo třeba deodorant. Jistě se zeptáte: "A není to nebezpečné? Nemůžu tím útočícímu psu ublížit? Můžete! Věřte mi, miluji psy a věnuji jim každý den posledních třicet let svého života a nikdy bych jim neublížil. Ale krajní situace vyžadují krajní řešení. V takovéto situaci nesete plnou zodpovědnost za bezpečnost svého psa i svoji. To majitel volně pobíhajícího psa bez kontroly ohrožuje jeho bezpečnost a riskuje mimo jiné i zdraví a život. Je to stejná zodpovědnost, kterou jsme na sebe převzali tím, že jsme psa přivedli do svého domova. Zodpovědnost za jeho pohodu, bezpečí, krmení a výchovu. Přeji vám a všem čtenářům Psích kusů, abyste zrovna tyto mé rady nikdy nepotřebovali.

3Ohodnotit