Žiji svůj sen
"Žiji si svůj sen," říká Erika Gašparová, výtvarnice z Košic. Vyrábí miniaturní plstěné dekorace, ozdůbky a šperky a ukáže nám, jak zpracovat vyčesanou srst ze svého chlupatého kamaráda.
Vyrábíte z plsti i zvířátka, máte nějaké živé "předlohy" doma? Představte nám je.
Protože máme malý byt, bude představování krátké. Jediný pes je Parson Russell teriér Putin. Má energie na rozdávání a věčně dobrou náladu. Akorát je chudák "pod pantoflem", protože doma jsou v převaze ženy. Linda je šestiletá border kole. K pejskům ještě patří malá kavalírka Bafka. Se všemi třemi psy se soutěžně věnujeme agility, děvčata jsou certifikované canisterapeutky a navštěvují různá zařízení. Kromě pejsků s námi bydlí ještě kocourek Rupert, kterému budou čtyři roky, a dvě suchouzemské želvy Zuzka a Jožka.
Co vás přivedlo na nápad vyrávět miniaturky z plsti a kde jste se to naučila?
Miniaturky jsou jen další vývoj v mé tvorbě po špercích, drobných dekoracích a dalších zvířátkách. O plstění jsem ještě před dvěma lety nevěděla skoro vůbec nic a popravdě, vůbec se mi tato technika nelíbila. Až na jedné české stránce s handmande výrobky jsem viděla, že plstit se dá i jinak a hlavně - plstí se ze srsti, což nakonec rozhodlo. Mít svého čtyřnohého miláčka stále s sebou, byť jen v podobě přívěsku na klíče nebo šperku, tak to mi připadalo až zázračné. Plstit jsem se naučila tak, jako mnoho jiných věcí - samostudiem a metodou pokusu a omylu.
Můžete techniku plstění ve zkratce popsat?
Plstění je jedna z nejstarších textilních technik, při které se dá využít prakticky jakákoli srst ze zvířat. Srst má tu vlastnost, že při určitém mechanickém působení se její vlákna spojují. Ve zkratce - existují dva druhy plstění, suché a mokré. Při plstění suchou technikou využíváte speciální plsticí jehlu, kterou do chomáčku vlny prostě pícháte, dikud nedosáhnete požadovaného tvaru a pevnosti. Určitě se už každému v pračce srazilo něco vlněného. Tatk to bylo mokré plstění. Změny teploty vody a mýdlo mají na srst stejný efekt. Suché plstění je vhodné pro výrobu menších projektů, jako jsou šperky a dekorace.
Jakou srst k plstění používáte a jak vás napadlo zkusit právě psí srst?
Momentálně využívám především ovčí rouno. Je mnohem jemnější a má nekonečnou škálu barev. Začínala jsem ale výhradně se psí srstí - plstění jsem vyzkoušela právě pro možnost vyrobit něco přímo ze srsti svých pejsků. Plstit ze psí srsti má pro mě jiný význam, než plstit z ovčího rouna. Je to více osobní.
Jak se vám se psí srstí pracuje? Čím se liší například od ovčího rouna?
Měla jsem možnost používat srst z velkého počtu různých pejsků. A každá srst je jiná. Ani jedno plemeno nemá stejný typ srsti, dokonce ani jeden pejsek nemusí mít pořád stejně kvalitní srst. Vše závisí na kondici pejska, na ročním období a množství dalších faktorů. To je na práci se psí srstí to nejzábavnější, ta nepředvídatelnost. Existuje srst, která je k nerozeznání od ovčího rouna a pracuje se s ní velmi dobře, ale zrovna tak je i téměř nepoužitelná srst. V zásadě je rozdíl hlavně v hrubším vlasu.
Jaká psí srst je pro plstění nejvhodnější?
Nejdůležitější je délka vlasu. Srst z pejsků získávám jen vyčesáním a může být velký rozdíl mezi kvalitou vrchni srsti a podsady. Ideální srst je dlouhá a jemná. Ale například z bearded kolie je srst hrubší než z pejska plemene čau-čau. Velmi jemná je i srst ze samojeda. Nevhodná srst je z teriérů, kteří se trimují, a nejnevhodnější srst je v krátkosrstých plemen. Ve zkratce platí - čím jemnější srst, tím menší a detailnější může být výsledek.
Jak získáváte zvířecí srst pro svou práci?
Srst na plstění se výhradně vyčesává. Neoslovuji psí salony, protože tam se psi pouze stříhají nebo trimují. Taková srst je příliš tvrdá. A v neposlední řadě, neměla bych dobrý pocit, kdybych měla pracovat se srstí zvířete, které jsem neviděla alespoň na fotce (směje se). Zrovna tak nedoporučuji sbírat popadanou srst v koutech pokoje nebo z deky či polštářů. Vyčesat lze každé osrstěné domácí zvířátko od křečka po koně.
Může si třeba majitel psa nasbírat "svou" srst, donést vám ji, a vy mu z ní vyrobíte originální doplněk podle jeho přání?
Ano, takhle to u mě funguje. Vykartáčujete dostatečné množství srsti a pošlete mi ji v obálce. Dokud srst ale nedržím v rukou, nedokážu říct, co se z ní dá vyrobit. Prakticky neexistuje srst, která by se vůbec nedala použít. Je jen srst, s níž se pracuje dobře, a srst, se kterou se pracuje velmi špatně. Tomu je přizpůsoben i konečný výsledek.
Co všechno ze psí plsti vyrábíte a co vás nejvíc baví?
Pokud je srst jemná, dá se z ní vyrobit cokoli. Nerozlišuji mezi šperkem nebo postavičkou. Zvířátka jsou mi bližší, mají očička a jsou "živější". Světlá srst se dá i barvit, což nabízí další možnosti. Nejvíc mě baví plstit pro majitele pejsků, kteří mají stejnou radost, jako jsem měla na začátku já, když jsem si uplstila první přívěsek ze srsti své border kolie. V takovém případě je úplně jedno, jestli je to prsten, brož nebo přímo psí miniaturky podle fotky pejska, jehož srst mám před sebou.
Vyrábíte také miniaturní portréty pejsků - pracujete i se skutečnými modely?
Věnuji se prodeji peřs internet, čili s živými modely nepřicházím moc do kontaktu. Miniaturky pejsků vyrábím podle zaslané fotografie. I když moje psí miniaturky nemají nožičky, vystihují základní rysy pejska - fleky, barvu očí, nosu, ouška, ocásek, srst, dokonce se mu dá přidělat i bříško nebo plochý čumáček. Nejeden pejsek má i obojek, oblíbený aportík nebo hračku, která ho nejvíce vystihuje.
Jak jsou tyto plstěné ozdoby náročné na údržbu?
Plstěním se srst takříkajíc zničí. To znamená, že už se jí nic "horšího" stát nemůže. Čili není třeba se ničeho bát. Preferuji pevné plstění, kdy je výsledný produkt tvrdý na dotek. O běžné šperky není nutné se nijka speciálně starat. Nevadí, pokud šperk náhodou zmokne, stačí ho jen usušit na radiátoru. Nemá se co urazit, zlomit ani ohnout. Dekorace a miniaturky však nejsou vhodné na hraní. Pokud budou jen dekorovat, stačí z nich občas vysát prach. Trošku opatrněji je třeba přistupovat například k plstěným hlavám pejsků. I když jsou uplstěné stejně pevně, mají odstávající části jako třeba ouška, a ta by se mohla, například při častém vyndavání z kapsy, poškodit.
Kromě plstění pracujete i s jinými výtvarnými technikami, jakými?
Už několik let se věnuji malbě na textil. Hlavně na trička. Maluji portréty zvířat, především pejsky, podle zaslané fotografie. I při malování dokážu strávit několik hodin a když se takovou dlouhou dobu dívám na pejska, mám pocit, že už se známe (směje se). Je to příjemný pocit. Kromě malby také šiji jednoduché záležitosti, jako například obaly na petpasy pro pejsky. Kromě malování a šití jsem vyzkoušela mnoho jiných výtvarných technik a do každé jsem se snažila zakomponovat něco ze psího světa.
Čím to je, že jsou pro vás právě psi a pejskaři tak silnou inspirací?
Stále jsem toužila po psovi a teď si žiji svůj sen. Se psy trávím všechen svůj čas a ovlivňují celý můj život. S mými pejsky se aktivně věnuji agility a canisterapii, velmi mnoho času trávíme na cvičáku a na závodech, a navíc lidé z mého okolí jsou většinou také stejně zanícení pejskaři. A teprve když už moji psíci večer slacce spí, já si sedám k počítači, barvám a jedhlám, abych se jim mohla věnovat dál.
Zvládl by plstění i začátečník? Doporučila byste jej našim čtenářkám?
Podle mě je plstění velmi jednoduché, jen pícháte jehlou, dokud neodpadnete (směje se). Plstění je jedna z mála technik, kde potřebujete minimum pomůcek, jen srst, jehlu a podložku. Připravte si ale o to víc času. Jedna krátkosrstá psí miniaturka mi trvá i tři až čtyři hodiny. Dlouhosrstá déle a psí hlava asi jednou tolik. Jednodušší šperky jsou časově méně náročné. Na internetu je mnoho návodů a videí, určitě jsou inspirativní. I když se to nezdá, plstění je dost rozšířená technika, existují i školení, různí kurzy a podobně. Znám několik lidí, kteří zkoušeli plstit bez pomoci a šlo jim to. Jen pozor na prsty, plstící jehly jsou ostré a mají na hranách výčnělky. Když se vší silou trefíte do prstu, je to velmi, velmi bolestivé! Ale zatím mě to neodradilo.
