Slova tvarují myšlení

Publikováno: 12.4.2015
Autor: Kateřina Lerlová
Foto: Archiv PesWeb

Znamená snad, že když svému psovi dáte zvučné a dominantní jméno, lidé budou i vás brát jako tvrdšího chlapíka a velkého šéfa? Nepřipadá mi to docela jisté. Ale dáte-li svému psovi takové tvrdé nebo hrozivé jméno, změníte tím způsob, jak se na něj budou dívat a reagovat jiní lidé. Ověřila jsem si to laboratorním pokusem. Lidé dostali zhruba takovouto charakteristiku psa a zadání:

Jméno psa ovlivňuje, jak se na něj budou dívat ostatní.

"Zajímá nás vaše schopnost určit osobnost a vlastnosti psa pouhým pohledem na jeho chování. Pustíme vám krátký videoklip se psem jménem Ripper (Rozparovač) ve styku s určitou osobou. Pozorujte psa pečlivě a my vám položíme několik otázek o Ripperově chování."

Místo Ripper jsme klidně mohli použít jiná hrozivá jména, třeba Killer (Zabiják), Assassin (Vrah), Butcher (Řezník) Gangster a podobné - nebo také mnohem pozitivnější jména jako Champion, Braveheart (Statečné srdce), Happy, Lucky (Šťastný) atd.

Videoklip byl převzat z televizního seriálu, kde měl hlavní roli německý ovčák. Krátká ukázka zachycovala kráčejícího muže, za nímž vyběhl z úkrytu pes. Pak záběr zblízka, v němž pes na muže štěkal, vyskočil na něj a položil mu packy na ramena. Muž psa odstrčil a pes se štěkáním odběhl ze záběru.

Všichni lidé (bylo jich 291) viděli záznam až poté, co si přečetli zadání s údajným jménem psa. Potom jsme jim dali seznam slov a požádali je, aby z nich vybrali ta, která nejlépe popisují psa, jejž právě viděli. Mezi těmito slovy byly typické přívlastky, používané jako kladné, například přátelský, společenský, srdečný nebo hravý, ale také negativní, jako útočný, hrozivý, nepřátelský nebo nebezpečný. Když jsme použili jména jako Assassin nebo Butcher, většinou popisovali chování psa jako nepřátelské nebo hrozivé, kdežto když měl pes kladnější jméno, vybírali podle toho jiná slova.

Jedním z nejzajímavějších rysů této studie bylo, že když jsme žádali tyto lidi, aby popsali příhodu, kterou viděli, ti, kteří slyšeli, že pes má tvrdé jméno Slasher (Sekáč), říkali většinou věci jako: "Pes uviděl člověka, který se mu nelíbil. Štěkal na něj a zkusil na něj skočit, aby ho zahnal, ale muž ho shodil dříve, než byl kousnut; pak pes utekl." Lidé, kterým byl pes představen pod kladnějším jménem, například Happy, popisovali stejnou scénu takto: "Pes viděl přicházet člověka a běžel mu naproti, a štěkal na něj a skočil na něj. Chtěl si s ním hrát. Potom běžel napřed, aby ho dovedl domů." Uvědomte si, že všichni tito lidé viděli stejný videoklip. Jediným rozdílem bylo jméno psa.

Stanley Coren: Co má pes na jazyku (2000)

Stanley Coren - Co má pes na jazyku

Tahle část knihy mi připomněla kapitolu v Shaping Success od Susan Garrett. Podobně jako Coren si všimla, co dokáží udělat nálepky při zacházení se psem, protože ve svých článcích o Buzzovi mluvila vždycky jako o "šílenci" a "rudém maniakovi", lidé se jí vždycky ptali, co provedl a nijak je nezajímalo, co spolu dokázali. Navíc ji velmi mrzelo, kdykoli o něm slyšela mluvit jako o bláznovi a nezvladatelném psu. Problém je, podle toho, jak psovi říkáme, s ním také zacházíme. Proto se nakonec rozhodla mu říkat jinak, aby se při tréninku cítili lépe, stal se pro ni "mama's special boy" (mámin jedinečný chlapec).

Jakými přízvisky budete častovat svého psa (pozitivně/negativně), tak se na něj budou dívat ostatní.Stejně tak já Wayovi běžně říkám "magore" a "blázne", ale strašně mě vytáčí, když podobné označení použije někdo jiný. Nakonec jsem upustila od "ječny", protože bych se tak vnitřně smířila s tím, že bude neustále ječet a změnila jsem oslovení na "pana Čečnu" (ten "pan" fascinuje malé děti). Přestala jsem mu říkat Tachyone, protože je asociováno s negativními událostmi ("Představ si, co zas ten Tachyon provedl...") , přestože to slovo miluji. Místo toho je běžně na procházce oslovován jako "sweatheart, honey, srdíčko" a ještě několika dalšími přezdívkami, které si raději nechám pro sebe. Protože tíhnu k cholerickému jednání, které málokdy vyústí v pozitivní řešení situací, místo "neřvi" nebo "neječ" jsem si zvykla mu říkat "nepovídej", "nevyprávěj" nebo "neplakej". Jemu to je stejně k ničemu a mě to mírní. Jako součást pochvaly používám "thank you", čímž občas pobavím anglicky rozumějící posluchače. Připomene mi to, že všechno Way dělá jen proto, že si to přeji, a měla bych tedy být vděčná, že je ochotný se mnou spolupracovat. Nejčastěji mu "děkuji" za uvolnění hračky nebo odložení, dva povely, které Way nenávidí, a já proto oceňuji, že je ochotný je splnit.

Stejně tak jste si při poskytování rad určitě všimli, jak lidé reagují na některá přirovnání či formulace vět. Kupříkladu "váš pes skáče jako prase" nikoho nepotěší, v zájmu budoucí lepší spolupráce a možnosti pomoci psovi je lepší (a také výstižnější) říci: "váš pes je nejistý v odraze a proto při skocích dělá chyby." Vzhledem k tomu, že já u špatných skoků rozlišuji formu "jako koza", kontrolovaný skok do výšky s odrazem a dopadem přibližně na všechny čtyři, a "jako prase", kdy pes netuší, jak se odrazit, někde to odpíchne, ale skok je často tak neuspořádaný, že se s tyčkou potká už při sestupu, nebo rovnou do překážky spadne. Pro mě to tedy znamená to samé, ale pro laika rozvitá formulace zní mnohem lépe.

Stejně tak se chci při konzultacích, zda je pro daného psa či plemeno vhodné agility nebo nějaký aspekt z něj (typ provádění zón, učení slalomu, vedení), vyhnout definitivním jednoznačným soudům, protože i když se mi pro některá plemena nebo psy zdá obtížné agility zvládat po fyzické (molosoidní plemena...) či psychické (lekavý pes, příliš vzrušivý...) stránce, nerada bych předem zavrhla potenciál a radost, které je možné z agility mít i při trochu obtížnějších vstupních podmínkách. Protože jak zdůrazňuje Susan, "the limits of our perception do not define life's infinite possibilities" (hranice našeho vnímání neurčují nekonečné možnosti života). Raději bych dávala naději, která nemá jisté naplnění, než definitivně zašlapala možnosti budoucnosti.

A proto při další diskvalifikaci, než abych si rvala vlasy pro vlastní chybu, se psovi omluvím a vymyslím lepší řešení problému, abychom byli lépe připraveni na příští setkání s ním. Skutečná tragédie by byla, pokud bych svoji chybu přijala jako nutnou daň za svůj styl vedení, či tréninku, či vlastnosti svého psa.

Kateřina Lerlová
http://katachyon.lerl.info

Kam dál: 

Neviditelný plot

Socializační procházky s dobrmany

Mimino, kojení a pes

Ten můj je hodný!

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...