Světoběžnice Paige
Fenka parson russel teriera Paige celý život cestovala od jednoho chovatele k druhému. Už se zdálo, že by si mohla užít zasloužený a klidný „důchod“. Přišla však jedna obyčejná psí rvačka a v mžiku se rozhodovalo o jejím životě. Jen díky obětavé paničce a skvělým veterinářům je Paige stále mezi námi.
O čtrnáctileté psí babičce Paige můžeme říct, že je to světoběžnice. Narodila se v Holandsku, tři roky žila v Belgii a pak se stěhovala do České republiky. I tady však střídala majitele. „Paige je chovná fenka, proto tolik cestovala od jednoho chovatele k druhému. Jezdila na výstavy, získala titul multišampionka Evropy,“ chválí ji její snad již poslední majitelka Zuzana Vostárková. Paige přišla do Zuzčiny domácnosti ve svých osmi letech společně se svou dcerou, kterou porodila v posledním, šestém vrhu. Do té doby neměla stálého páníčka, a tak si pravou domácí péči náležitě užívá. „Je na nás závislá. Všude je s námi. Spávala s námi i v posteli. Když na chvíli někam odjedeme, sedí za dveřmi a čeká na nás,“ směje se majitelka.
Paige je ovšem taky typický teriér, a tak se v její povaze projevuje tvrdohlavost a dominance. Občas dojde i k nějakému tomu střetu. Horší je, když vyvolá konflikt se psem jiné váhové kategorie. Právě to se stalo letos v létě, když Zuzka odjela na dovolenou a nechala svoje fenky u maminky. „Mamka má asi dvacetikilového voříška Kačku. Celý týden na sebe vrčely a poslední den se na zahradě popraly. Kačenka chytla Paige za krk, zatřásla s ní a vykloubila jí krční obratle. Tím pádem ochrnula na všechny čtyři tlapky. Když jsme si pro ni přijeli, mamka mi ji přinesla v náručí. Měla strašlivé výčitky, hrozně brečela,“ vzpomíná na těžké chvíle.
„Mamka s ní byla u vesnického veterináře, ten řekl, že nemá nic zlomeného, tak to bude dobré, jen to chce čas.“ S takovým verdiktem se však Zuzka nechtěla smířit a přišla k nám do VETCENTRA. Tady nastal pořádný šrumec. „Při vyšetření bylo jasné, že je Paige zásadně ochrnutá. Měl jsem podezření na poškození míchy, a tak jsem jí provedl kontrastní vyšetření, které ukáže, kde je mícha stlačená. V anestezii jsme jí do páteřního kanálu těsně za hlavou napíchli kontrastní látku. Na RTG potom vidíme prostor mezi míchou a krajem páteřního kanálu. Ten by měl být silný asi jeden milimetr. Pokud vymizí, je jasné, že je zle a jsou poškozeny buď obratle nebo meziobratlové plotýnky,“ říká MVDr. Lukáš Duchek.
Jeho obava se potvrdila. Paige měla poškozené čtyři obratle. „To je velice rozsáhlé a výjimečné. Obvykle bývá poškozený jen jeden. Pravděpodobně se to stalo tím, že je fenka tak stará a druhý pes ji nešetřil,“ vysvětluje. „Bylo to emočně velice náročné. Lékaři nám sdělili, že máme tři možnosti. Nechat ji ve stavu, v jakém je a čekat, jestli se něco změní. Absolvovalt nákladnou operaci, u které však není jistý výsledek. A třetí varianta, nechat ji uspat. Byl to pro mě šok. Cítila jsem se hrozně, nepředstavovala jsem si, že něco takového přijde. Nedokázala jsem se smířit s tím, že ji nechám uspat,“ říká Zuzka.
Nebylo co řešit. Zuzka si chtěla být jistá, že pro svou milovanou fenku udělala vše, co bylo v jejích silách. A tak šla Page rovnou na sál. „Byla to složitá operace. Aby vše srostlo a přestalo tlačit na míchu, musejí se znehybnit klouby. Z meziobratlových prostor se musí odstranit chrupavka a natrvalo je připevnit k sobě titanovými šrouby. To vše se zalije kostním cementem, který páteř spojí a zafixuje obratle v jedné pozici. Výsledkem je, že přirostou jeden k druhému a mícha jimi začne opět volně procházet,“ říká MVDr. Duchek.
Po více než dvou hodinách si malou bojovnici mohli vyzvednout její majitelé. „Pro mě bylo důležité, že žije. To bylo v podstatě jediné, o co jsem se zajímala. Měla sedativa, aby necítila bolest. Byla proto hodně dezorientovaná a ječela na celou kliniku. Uklidnila se až v náručí. První dny jsem ji tak musela chovat od rána do večera. Je skoro hluchá a špatně vidí, a tak vnímala jen doteky. Jakmile jsme ji položili na gauč, hned kňučela. Bylo to s ní jako s malým dítětem. Kdykoliv pískne, vstát, chovat, pak uložit, zase vzít a chovat,“ říká Zuzka.
Po čtyřech dnech přišel neuvěřitelný zlom. „Ona se najednou začala zvedat. To nikdo nečekal. Pan dokor říkal, že bude trvat měsíce, než začne cokoliv dělat. Bylo to úžasné. Zadní nožičky měla pohyblivější. Byla schopná se začít vyměšovat, pomaličku zadníma nohama udělat krok. Neuvěřitelné,“ vzpomíná s dojetím v hlase šťastná majitelka. A její slova potvrzuje i veterinář. „Když jsem ji po čtyřech dnech postavil, stála na vlastních nohou. Sice v napjetí, ale držela se. Bylo to neuvěřitelné. Deset dní po operaci už přišla z čekárny až ke mně do ordinace. Po dvou týdnech už byla schopná otočit se o 180 stupňů. Zůstal jsem na ni koukat. Na Paige bylo vidět, že se z toho chce dostat a chce bojovat. To léčbě velice napomáhalo,“ líčí MVDr. Duchek.
Tehdy mohla začít rehabilitace, a tak nad Paige převzala „ochrannou ruku“ rehabilitační sestra Ivana Růžičková. „Jako první jsme zkoušeli aquaterapii, což je cvičení v teplé vodě na podvodním běžícím pásu. Ovšem Page nemá ráda vodu, tak se jí to moc nelíbilo. Proto jsme brzy přešli k dalším metodám. Doslova si užívala masáže a cvičení. Uvolňovala jsem jí tkáně a svaly, mobilizovala jsem jí klouby, aby se zvětšil jejich rozsah,“ říká Ivana Růžičková. Na Paige, jako každý u nás na klinice, velmi ráda vzpomíná. „Je to obdivuhodná bojovnice. Dělala velké pokroky. Bylo zajímavé, že ochotněji pracovala hned zrána, odpoledne už se jí moc nechtělo. Dnes by ale nikdo nepoznal, že někdy měla omezenou hybnost pohybu a že má v krku sedm šroubů. Přirostla mi k srdci. A její panička taky.“
Není divu. Na Veterině takové majitele nepotkávají často. Málokdo jde do takové investice v případě natolik nejasného výsledku, navíc u pejska, kterému už na tomto světě mnoho času nezbývá. „Jen samotná operace nás stála 23 tisíc. U třiceti tisíc za léčbu jsem přestala počítat. Myslím, že se vším všudy i s rehabilitacemi jsme se dostali na nějakých 40 tisíc. Ale tohle jsem vůlbec neřešila. Paige je mi vším. A je nádherně dojemné vidět, jak všechno zvládá. Ničeho nelituju. I když má mít nehybný krk, dokáže se klidně kousat až na zadku, zvládá úplně všechno, akorát se nedokáže zaklonit. Když se na nás chce podívat nahoru, musí si sednout, ale je to docela legrační,“ dodává spokojená majitelka.
Text: Michla Jendruchová – Veterinární klinika Vetcentrum Duchek, www.vetcentrum.cz
Článek vyšel v Psích kusech č. 6/2014
